Doubravník - Tisková sestava - Rychtářství doubravnické

Města byla v českých zemích zakládána od poloviny 13.století. Tehdy měl ovšem ve městě rozhodující slovo zástupce vrchnosti - rychtář. Aby však byly hájeny i zájmy měšťanů, měl rychtář za pomocníky několik zástupců z jejich stavu.

Úřad rychtáře byl vrchností zřizován většinou doživotně, nebo i dědičně. Zástupci měšťanů se jmenovali konšelé, jim předsedal purkmistr, někdy též zvaný primátor.

Jako i jinde byla doubravnická radnice vždy znamením a sídlem městské samosprávy. V obnoveném starodávném zřízení městečka Doubravníka je psáno:

"Obnovení a přepsání za primátorství pana Jakuba Veselýho, purgmistrovství pana Václava Pokornýho, za rychtářství pana Václava Pleskýho, konšelův pana Filipa Štarhy, pana Jana Kučery a jiných toho času v radě sedících osob, léta páně tisícího sedmistého čtyřicátého devátýho dne 5ho února."

Původní starodávné zřízení pochází z roku 1498 a je nejstarší listinou v našem archívu.

Rychtářova osoba znamenala vždy jisté omezení místní samosprávy, protože ten musel v prvé řadě zastávat zájem vrchnosti. Ta samozřejmě vybrala do úřadu jen osobu spolehlivou a vrchnosti oddanou. Kompetence rychtáře i konšelů byla široká. Společně kontrolovali míru obilí a mouky i míry další. Dohlíželi na šenkovní řád a správu obecních lesů.

Doubravnický rychtář vykonával svoji funkci i v přidružených obcích, které náležely k doubravnické rychtě: V Borači, Maňové, Pernštejnském Jestřabí, Huslích, Klokočí, Rakovém, Křížovicích a Křeptově.
Na vyzvání rychtářovo se musel k němu každý občan neprodleně dostaviti a každý, kdo se zdržel v obci déle než tři dny, musel svůj pobyt nahlásit. Rovněž byl k rychtáři zaváděn dobytek zajatý na cizích pastvinách a polích.

Lehčí provinění se trestala tzv. "kládou" a "šatlavou", ale provádělo se i právo útrpné a hrdelní - stětí mečem, oběšení nebo upálení.

Sídlem obecní správy byla již v 16.století budova zvaná radnice.Z roku 1614 je doložena zpráva, podle níž obec prodává starou radnici panu Vítkovi - mlynářovi. Musela být tedy v této době koupena, nebo postavena, radnice nová.

Na jiném obraze - od malíře Richtera z roku 1824, už ale vidíme budovu radnice (s věžičkou) na místě dnešního pohostinství pana Sedláčka.

Na radnici byla zasedací síň, kde se soudilo a kde se scházela městská rada. Byla zde také "šatlava" - vězení s těžkým kamenem, ke terému byli provinilci přikováni. Posledními obyvateli tohoto zařízení bylo několik ruských zajatců za první světové války, které na útěku zatkl strážmistr Bařina.

V radnici býval od nepaměti šenk, řeznictví a byt pro obecního strážníka - "policajta". Posledním tam bydlícím byl Josef Keprt, zemřelý jako voják v 1. světové válce. Obýval s manželkou a pěti dětmi jedinou místnost, kde donedávna byla místní knihovna.

Budova radnice svému účelu sloužila nepřetržitě až do roku 2001, kdy byla správa obce přestěhována do opravené budovy "staré školy" vedle kostela.