městys Doubravník

Hrdelní právo v Doubravníku

Svého času byla obec Doubravník sídlem hrdelního soudu, což dosvědčují i názvy místních pozemků "Šibenice", "Stínadla" a "Hlaváčov".

Kopec Šibenice se zvedá nad silnicí od Tišnova po levé straně, kudy kdysi vedla stará pernštejnská cesta, Stínadla jsou naproti. Hlaváčov je parcela na kopci směrem k Borači - nad širokým údolím, kteréž sluje "V Propadlí".

V obecním archívu je zachováno mnoho rozsudků smrti upálením, oběšením, stětím mečem popravním, účty za opravu šibenice, rozsudky smrti za odpadlictví od víry, za cizoložství aj.

kresba k tématu Stanislav Bělík

Územní rozsah hrdelního soudu v Doubravníku tvořila více než polovina pernštejnského panství. Právní naučení udělovalo Doubravnickým prostřednictvím Tišnova právní oddělení města Brna. V posledních letech své činnosti apelační rada v Praze, ve velmi sporných a důležitých případech zasahovala i královská dvorská kancelář ve Vídni. Některé rozsudky na přelomu 17. a 18.století vydávala sama vrchnost.

První tištěný zákoník Útrpné právo z roku 1708 je uložen v obecním archívu.

Některé rozsudky byly velmi složité a vznikaly z nich nemalé následky. Např. kolem roku 1700 odsoudil hrdelní soud v Doubravníku pro nějaký zločin tři židy k smrti upálením. Jejich soukmenovci to však těžce nesli a zle proti doubravnickým vystupovali, jak dosvědčuje tehdejší úřední korespondence.

Ale nejhorší pořízení prý bylo se zlodějem Lahodným, který vykradl kostel. Hrdelní soud pachatele uvěznil a královský vrchnosoud v Praze odsoudil Lahodného pro krádež prvního stupně čili svatokrádež k upálení. Ten se proti rozsudku odvolal, podal žádost o milost, ale nebylo jí vyhověno. Vrchnosoud pouze nařídil zvláštním přípisem (missivou), aby odsouzenec byl před upálením něco málo škrcen, až by byl bez sebe.

V den popravy se však radní nemohli shodnout, zda je míněno "škrcen" nebo má-li být "čtvrcen", z čehož vznikla náramná ostuda a nepříjemná pětiletá korespondence s královkým vrchním soudem v Praze.

Poučení konšelé doubravničtí se tedy rozhodli sjednat konečně pořádek a zaopatřili se kvalifikovaným městským písařem, jak je dál patrno z krásných a dobře čitelných zápisů v gruntovních knihách. Zejména pak "Starodávné zřízení, řád a spravedlnost městečka Doubravník", přepsaného roku 1749 Joanesem Innocentiem Lojíčkem, toho času místopřísežným písařem v městysi Doubravníku.

Mravní poklesky byly vždy přísně trestány. Pranýř - místo hanby s kamenným sloupkem, stával ještě v 19. století u Jamborova domu před vchodem do kostela. Trest se odbýval většinou v neděli. Pranýřovaná žena dostala do rukou prkénko seříznuté do podoby houslí, hůlku místo smyčce a musela dělati jakože hraje. Když šli lidé do kostela, vítala kolemjdoucí slovy: "Vítám vás do kostela, já jsem se dopustila ..." A když po mši věřící vycházeli, častovala je takto: "Vítám vás se slovem božím, kam já ty housle složím ..."

Tresty za nevěru byly velmi přísné. Např. u Václava Sedmerníka ze Stříteže:

Sedmerník se před rychtářem Jiříkem Svobodou ospravedlňoval, ale jak tento rozsudek skutečně dopadl, není možno z dokladů zjistit.

Hrdelní soudy v menších obcích, jako je Doubravník, byly zrušeny ve druhé čtvrtině 18.století. V letech 1733 - 1734 zde bylo vedeno poslední trestní řízení a to proti Václavu Podivínovi pro kacířství.

V roce 1735 byla zaslána obci zpráva o zrušení doubravnického arestu, poněvadž soud v Doubravníku byl zrušen.

Okno do obecní šatlavy na kresbě Stanislava Bělíka

zdroj: L.Mazáč, B.Bukal - DOUBRAVNÍK