Poklad Viléma z Pernštejna
V předchozím článku jsme se drželi historických faktů, kterými jsme chtěli přiblížit laskavému čtenáři osobnost Viléma II. Vilém to samozřejmě přislíbil, ale vzal si nějaký čas na rozmyšlenou. Výstava takového jmění se musí dobře připravit... Rychtáři přislíbili panu Vilémovi věrnost a vrátili se do svých vesnic. Ihned započala veliká sbírka a do hradní pokladnice se hrnuly proudy peněz ze všech koutů rozsáhlého panství. Finanční úředníci je přijímali a vystavovali potvrzení se jmény dárců. Nejdříve vešli do klenotnice vzácných šperků, kde bylo vystaveno tolik skvostů, že skutečně oči přecházely. "Tyto poklady," usmál se pan Vilém, " jsem nastřádal sám a nebo jsem je dostal za věrné služby českému králi. Teď vám však ukáži poklad největší..." A zavedl své hosty do místnosti, kde byly shromážděné dary od věrných poddaných. "Toto, co zde vidíte, jsou peníze a cennosti mých poddaných. Ochotně je snesli, abych mohl i nadále zůstat jejich pánem. Obětovali to poslední co doma našli! Když potom hosté odjeli, pozval Vilém na hrad všechny své poddané, kteří mu půjčili peníze a vše jim i s úroky poctivě vrátil. Na závěr jako poděkování, že obstáli v nelehké zkoušce, vystrojil pro svoje věrné dvoudenní hostinu. Vilémovo bohatství se však mělo brzy rozkutálet. Jeho vnuk Vratislav řečený Nádherný si žil nad poměry a rozmařilým životem přišel téměř o všechno. V nouzi nejvyšší si vzpomněl na příběh svého děda a poručil vybírat peníze. Na Pernštejn nepřišel jediný penízek a tak Vratislav s ostudou přišel o celé jmění. Když potom umřel, museli si pozůstalí vypůjčit i na černé smuteční sukno. A tak byla potvrzena slova pana Viléma: |