Historická ruční papírna v Doubravníku

Možná málokodo ví, že mimo papírny na Prudké existovala již dávno předtím výroba papíru i v Doubravníku. Tato papírna stála zhruba v místě bývalé Šimkovy koželužny a osudy papírníků s velkým zájmem studuje a publikuje doubravnický rodák pan Ing. Miloslav Vítek. Dejme mu tedy slovo...

Z papírny zřízené v tzv. dolním mlýně Pavla Koutného popisné č. 30, patřícím vrchnosti z Pernštejna, pochází sice filigrán již z roku 1633, ale první její nájemce není znám. Papírny se později krátce ujal papírník z Brna - Komína Martin Fetschker a v roce 1680 ji předal svému mladšímu bratrovi Jáchymovi F. Ten současně budoval (mj. i pomocí půjček od doubravnických měšťanů) novou papírnu v Brně - Špitálce, dokončenou r. 1698, do níž následně přešel.

V letech 1700 až 1703 měl papírnu v Doubravníku v držení Pavel Kovář. V roce 1714 ji převzal po svém švagrovi Janu Karlovi Emdotovi papírník Jan Jiří Meissel, který zde zůstal nájemcem až do své smrti v r. 1749.

Doubravník - malba z 18.století

Po něm se papírny ujal František Kožušník a v dalších letech se zde střídali papírníci často z význačných papírnických rodů. Např. roku 1775 to byl Josef Tauber (Holub), v roce 1787 je zde uváděna vdova Marta T. a v roce 1792 syn Filip T.. Za jeho působení po průtrži mračen došlo ke zvýšenému stavu vody v potoce Rakovec, kerý zaplavil papírnu a zanesl bahnem náhon, takže byla 14 týdnů mimo provoz.

V roce 1817 se papírník Filip Tauber dostal do sporu o výši vody ve společném náhonu s mlynářem Jakubem Mazáčem a tyto spory pokračovaly i za dalších podnikatelů. V roce 1839 to byl Jan Tauber a po něm získal papírnu do pronájmu papírník z Předklášteří Antonín Žižka. V té době byla provozovna vybavena dvěma čerpacími káděmi a zřejmě již holandry namísto stoup.

V roce 1853 koupil papírnu podnikatel Leopold Keller a za něj, respektive jeho nástupce Leopolda K. ml. (1877) se zde vyráběly různé druhy papírů v objemu až 150 balíku/rok a také ruční lepenky (mj. pro impregnaci dehtem). Roku 1867 papírna vyhořela, avšak zanedlouho byla obnovena a pokračovala výroba obdobného sortimentu.

V roce 1881 byla papírna vybavena zřejmě dvěma lepenkovými stroji ("deklovkami") 2-3 holandry a hadrořezem a také bubnem pro praní plstěnců, umístěným mimo budovu.

Později však vznikly vleklé a nákladné spory s majitelem horního mlýna J. Valdou o vodní dílo (společný náhon z řeky Svratky), oba se zadlužovali a konec sporu skončil tak, že prodali své majetky r.1897 Janu Šimkovi. Po něm následoval Miroslav Š. a v roce 1925 je zde již uváděn papírník Josef Šimek, který plánoval přestavbu papírny na tkalcovnu (ke které nedošlo) a který pořídil do objektu vodní turbínu.

Později o budovu již dávno zaniklé papírny projevil zájem podnikatel Kuhn, který zde chtěl provozovat textilku, ale starousedlíci tomu zabránili. Až před 1. světovou válkou zde německý podnikatel Fischer zřídil výrobu dřevěných podpatků, ale podnik ("Holzwarenfabrik") brzy skončil úpadkem.

Roku 1919 si pronajali objekt Jiří Gratz a žádal o povolení k rekonstrukci na koželužnu, ale zřejmě s podnikáním nezačal, protože r. 1920 ji zde zřídil nový nájemce švéd Jönnson. Tato výroba jemných rukavičkových kůží zpočátku velmi prosperovala, avšak i jejich produkce se dostala v době krize do úpadku, rodina ukončila roku 1931 provoz a odstěhovala se. V roce 1932 se majitelem firmy stal prof. Josef Šimek - avšak k obnovení provozu již nedošlo.

Tovární objekt zůstal dlouho nevyužit a teprve po roce 1945 byl využíván tišnovským hospodářským družstvem k uskladnění obilí a v r. 1952 ho převzal do správy Výkupní podnik.

V roce 1991 získal objekt v restituci syn Bohuslav Šimek, který ho krátce pronajal obci ke zřízení provozovny pod názvem "Hospodářská činnost obce Doubravník" - zahrnující dílny (stolařská, zámečnická), sklady materiálu a náhradních dílů aj., ale brzy zde i toto podnikání skončilo a v současnosti je tato poměrně zachovalá budova nabízena ke koupi.

Bohužel náhon i odtoková strouha byly za dřívějšího hospodaření zasypány a turbína zlikvidována, takže ani záměr vybudování malé elektrárny již nebyl realizován.

Ing. Miloslav Vítek

Děkuji při této příležitosti pánům Zdeňku Šikulovi (tajemníkovi ÚM)
a Vladimíru Jirčíkovi za ochotně poskytnuté informace.