Otazníky nad dalším směřováním našeho zemědělství - doplnění
V loňském vydání Doubravnického zpravodaje 1/2020 došlo na straně 22 v článku "Otazníky nad dalším směřováním našeho zemědělství" k uvedení chybného údaje průměrné roční hektarové spotřeby účinných látek pesticidů na 1 ha za rok 2018 ve výši 4,19 kg. Bylo by určitě žádoucí údaj výše uvedený chybný údaj z roku 2018 opravit. Nicméně odborníci, kteří se u nás dlouhodobě věnují používání přípravků na ochranu rostlin, doporučují uveřejnit pouze vysvětlení a chybu nenahrazovat jiným údajem. Proč? Protože dosud chybí jednotná metodika výpočtu zohledňující různou míru toxicity a různý mechanismus působení účinných látek. Hodnota roční spotřeby účinných látek pesticidů přepočítaná na jeden hektar, do které se například započítávají opakované vysoké dávky relativně neškodného hydrogenuhličitanu draselného úplně stejným způsobem jako nízké dávky vysoce účinného a rizikového glyfosátu, není a nemůže být spravedlivým kritériem pro porovnání kvality zemědělské výroby mezi evropskými státy. Ale budiž, zkusme přijmout konstatování o tom, že naše zemědělská výroba je nejvíc ekologická ze zemí staré EU. A podívejme se prostřednictvím jedné rozsáhlé studie na kontaminaci pesticidy do dvou zemí staré EU, do Itálie a Rakouska. Tato studie přišla letos v polovině února elektronickou poštou od bývalého ředitele rakouského výzkumného ústavu Bioforschung Austria, Dr. Wilfrieda Hartla (https://www.bioforschung.at). Ve zprávě byl doprovodný text: "Přečti si nedávno publikovanou studii od kolektivu vědců kolem prof. Zallera, je v příloze." Hned za tím byla řečnická otázka, resp. dvě otázky: "Řekneš mi pak, kdo dnes ještě může hospodařit konvenčně? A pobírat na to od ostatních finanční podporu?" Zmíněná studie se týká celoroční kontaminace veřejných prostranství pesticidy v blízkosti intenzivně obhospodařovaných zemědělských oblastí v jižním Tyrolsku (Linhart et al., 2021: Year-round pesticide contamination of public sites near intensively managed agricultural areas in South Tyrol, Environ Sci Eur 33:1 (https://doi.org/10.1186/s12302-020-00446-y)) Údaje o reziduích byly analyzovány z 96 vzorků trávy, které byly odebrány na jaře, v létě, na podzim a v zimě na 19 veřejných hřištích, čtyřech školních dvorech a jednom tržišti v oblasti jižního Tyrolska, která je intenzivně zemědělsky obhospodařovaná. Vzorky trávy byly analyzovány pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie na 281 látek. Výsledky: Bylo nalezeno celkem 32 reziduí pesticidů. Téměř všechna místa (96 %) byla během roku kontaminována alespoň jedním pesticidem (nebo jeho reziduem); na 79 % lokalit byl nalezen více než jeden pesticid. Ze zjištěných reziduí bylo 76 % klasifikováno jako endokrinně účinné látky s nejvyššími koncentracemi insekticidu chlorpyrifos-methylu (0,71 mg.kg-1), herbicidu oxadiazonu (0,64 mg.kg-1) a fungicidů captanu (0,46 mg.kg-1) a fluazinamu (0,23 mg.kg-1). Počet pesticidů či jejich reziduí, jejich koncentrace a podíl kontaminovaných lokalit se v jednotlivých ročních obdobích lišily. Dvacet pět reziduí bylo nalezeno na jaře v 83 % lokalit (medián koncentrace 0,240 mg.kg-1), devět v 79 % lokalit v létě (0,092 mg.kg-1), tři na 50 % lokalit na podzim (0,076 mg.kg-1) a čtyři na 17 % míst v zimě (0,155 mg.kg-1).
Autoři ve své studii konstatují, že existuje již dostatek argumentů k zákazu nebo alespoň k drastickému omezení aplikace pesticidů. Nejdůležitějšími argumenty jsou argumenty týkající se lidského zdraví a životního prostředí, udržitelnosti a nákladů. Je prokázán dopad chronické expozice pesticidům na lidské zdraví a na životní prostředí. Celkově se náklady na zdravotní péči pro EU způsobené endokrinně aktivními látkami, zejména pesticidy, odhadují na více než 150 miliard EUR ročně. Je užitečné připomenout, že udržitelné a ekologické zemědělství je možné a ekonomicky výhodné. Generuje příjmy zemědělských podniků převyšující příjmy z konvenčních a průmyslových farem, poskytuje větší zaměstnanost, a tím podporuje regionální ekonomiky tím, že využívá méně fosilních paliv a přispívá k zachování biologické rozmanitosti (biodiverzity).
Předložená zjištění kolektivu šesti vědců naznačují, že kontaminace dětských hřišť pesticidy v intenzivně obhospodařovaných zemědělských oblastech představuje celoroční potenciální zdravotní problém, zejména pro nejzranitelnější skupiny společnosti, včetně kojenců a těhotných žen. Dlouhodobé účinky expozice takové kontaminaci nejsou zcela známy. Jejich výsledky jsou obzvláště závažné, protože většina detekovaných pesticidů jsou obávané endokrinní disruptory (nebo též hormonálně aktivní látky), několik vzorků obsahovalo nebezpečné sloučeniny, jako je chlorpyrifos (nedávno zakázaný kvůli jeho neurotoxicitě) nebo captan (klasifikovaný v EU jako "podezřelý karcinogen"). Je pravděpodobné, že podobným způsobem jsou kontaminovány i jiné lokality bez produkce plodin v intenzivně obhospodařovaných zemědělských oblastech, soukromé zahrádky a zahrady, chráněné oblasti nebo ekologické farmy. To je věc, kterou se laická a odborná veřejnost zřídkakdy zabývá. Předložená zjištění také naznačují, že pokyny Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) týkající se expozice obsluhy, pracovníků, obyvatel a okolních osob nejsou dostatečné, protože vycházejí při hodnocení rizik pouze z volatility (těkavosti těchto látek), bez ohledu na jiné mechanismy, úletu např. prostřednictvím záchytu a unášení na pevných částicích. Výsledky studie dále ukazují, že ani vzdálenost větší než 100 m od zemědělských lokalit nesnižuje významně úroveň kontaminace a vztah mezi zatížením pesticidy a vzdáleností není lineární. Proto jako preventivní opatření k ochraně zdraví lidí a životního prostředí před nekontrolovanou expozicí pesticidům doporučují autoři celkové razantní snížení používání pesticidů a zlepšení zemědělských postupů
Ve světle výše uvedeného by si člověk mohl přát, aby bylo i na stavu našich orných půd na první pohled viditelné, že je naše zemědělská výroba nejvíc ekologická ze zemí staré EU. Také by si ale mohl přát, aby si naše zemědělství našlo jiný, ambicióznější cíl pro porovnávání své úrovně. Jaroslav Záhora Autor článku se v rámci projektu ATCZ234 SYM:BIO (Sítě přizpůsobené suchu a podpora biodiverzity ve městě a na venkově), který je řešen v programu INTERREG (Podpora přeshraniční spolupráce komunit a institucí ve společném regionu) a snaží se podpořit povědomí o významu biologické rozmanitosti pro životní prostředí a pro možnost přizpůsobení se suchu.
|