Příběhy domů na náměstí II.: Jižní strana

V minulém čísle Doubravnického zpravodaje jsme začali pomyslnou procházku po náměstí, které bylo i s okolím v roce 1995 vyhlášeno památkovou zónou. V každém domě jsou otištěné osudy lidí v něm žijících, úpravy a přestavby v duchu módy dané doby. Někde vznikají a zanikají obchůdky či veřejné instituce. Zopakujme si, že domy na našem náměstí jsou skutečně starobylé (tedy kromě školy a obchodního domu), ale my z jejich příběhů známe bohužel jen střípky, většinou až od přelomu 19. století. Dnes je na řadě jižní strana, tedy ta výrazně kratší, kde stojí vlastně jen tři stavby, z nichž jednou je zmíněná "nová" škola. Ostatní dva se spojují s významnými doubravnickými rodáky. Abychom ten menší počet trochu vyvážili, přidáme k nim ještě i předchůdce dnešního obchodního domu COOP, který se nachází v jihozápadním rohu náměstí.

Náměstí v Doubravníku s označenými popsanými domy na jižní straně

Rodiště lékaře a ochránce přírody

Minule jsme skončili u bývalého hostince na rohu východní strany. Nyní se přesuneme přes ulici k domu č. p. 14. To je teď na náměstí taková popelka, osekaná na holé zdivo jak zvenčí, tak zevnitř, jen klenuté podloubí hospodářské budovy na dvoře svědčí o bývalé výstavnosti tohoto gruntu.

Podobně jako z vedlejší třináctky, i z tohoto domu pochází pro nás významná osobnost. Narodil se tu MUDr. František Jelínek, skutečně vynikající rodinný obvodní lékař, který působil v Nedvědici. Pro nás je důležitá jeho láska k myslivosti a ochraně přírody, která jej vedla k tomu, že skoupil pozemky na Pláňavě a zasadil se o vznik přírodní rezervace Sokolí skála, jenž byla Ministerstvem školství vyhlášena 5. ledna 1949.

Pokud půjdete po zelené turistické značce směrem na Borač, narazíte na studánku, které se říká Jelínkova. Naproti ní je potom starý "Jelínkův" dub a pod ním velký kámen, kde MUDr. Jelínek chtěl, aby byla uložena urna s jeho popelem, což ovšem nebylo ze zákona možné. Na dubu je umístěna cedule s nápisem: "Co stvořil bůh to cti a opatruj, toť myslivče první zákon tvůj." Na domě č. p. 14, který MUDr. Jelínek věnoval státu, pak měla ve spolupráci se Svazem na ochranu přírody a domoviny na Moravě vzniknout stanice pro výzkum přírody a plemenný chov srnců, k čemuž se tehdejší MNV (Místní národní výbor) v zápisu ze dne 11. 3. 1949 vyjádřil nesouhlasně. Objekt pak převzalo v roce 1950 doubravnické JZD a zřídilo tu odchovnu prasat. Dům je nyní v soukromých rukách a snad se dočká lepšího osudu.

Dům č. 14 napravo od sochy sv. Šebestiána v zimním období zhruba kolem poloviny 20. století

Zde se narodil stavitel železnic

Vedlejší dům č. p. 13 se již pamětní deskou na fasádě hrdě hlásí k svému slavnému rodákovi Ing. Osvaldovi Životskému, jehož firma postavila železnici z Tišnova do Žďáru nad Sázavou. Bylo toho o něm napsáno již mnoho, a tak bych jen zdůraznil jeho dobročinnou činnost. Do kostela věnoval dvě krásná vitrážová okna, 4 000 korun obci na stavbu chudobince, 1 000 korun okrašlovacímu spolku a kromě zakoupených pomůcek do fyzikálního kabinetu dalších 1 000 korun škole jako školní fond. V listopadu roku 1907 schválila Obecní rada úpravu silnice Horní Rakovec, aby odpovídala silnici II. třídy a mohla být předána do správy silniční. Peníze na tuto úpravu věnoval Ing. Životský. V březnu roku 1905 bylo Ing. Životskému Obecní radou Doubravníka uděleno čestné občanství.

Tento dům má však také slavnou historii. Podle Jaroslava Sadílka, spoluautora knihy Doubravník v dějinách 1208-2008, sloužil tento dům jako radnice v letech 1539 až 1542 a od roku 1565 do počátku 17. století. Od roku 1919 do roku 1941 zde sídlila pošta.

Dům č. 13 v roce 1905, tedy v době, kdy zdejší rodák Osvald Životský dostal čestné občanství Doubravníku

Co stálo na místě školy

Vedlejší dům, tedy školu, která v loňském roce oslavila 120 let, není třeba představovat. Zmínil bych tady dům č. p. 12, jenž původně stál na jejím místě. Býval to celolánový grunt, kde se dle Jaroslava Sadílka počátkem roku 1601 usadil Tomáš Jimramovský z Karasína, což byl příslušník drobné úřednické šlechty sloužící na hradě Pernštejně. V urbáři pernštejnského panství z roku 1637 je tento dům uváděn jako panský a byl vrchností osazen správcem, tedy šafářem. Později je uváděn jako panský nájemní dům a ještě později jako obecní nájemní dům.

Obecní dům č. 12 na velmi rozostřené a nekvalitní fotografii z roku 1901, tedy jen krátce před zbořením a postavením nové školy

Lidový dům na místě obchodního

Přejdeme ulici a zastavíme se u obchodního domu, či spíše u toho, co mu předcházelo - dům č. p. 79. V urbářích pernštejnského panství je uváděn jako jeden z celolánových gruntů, jehož majitelem byl v roce 1589 pravděpodobně Jan Pavlec (pozn. red.: lán byl staročeská jednotka plošné výměry a měl odpovídat zhruba pozemku, který lze zorat jedním potahem koní, což znamená kolísavou zhruba od 18 do 28 ha). Když doubravnická jednota Orel hledala místo pro své působení, rozhodla se v roce 1922 získat dům č. p. 79 od paní Františky Valentové.

Aby bylo možné koupi zafinancovat, vznikla společnost Lidový dům a v roce 1925 byla Orlovna slavnostně otevřena. Pořádala se zde nejen sportovní cvičení, ale také divadelní představení, plesy a zábavy. Nacházel se tu obchod se smíšeným zbožím Františka Sádeckého, stříhárna oděvů a později v patře byty. V roce 1936 bylo za finanční pomoci peněžního ústavu-kampeličky, která v budově sídlila, přistavěno moderní obilní skladiště. Na průčelí domu byla akademickým malířem Karlem Němcem z Nového Města na Moravě provedena pěkná sgrafita.

Po zákazu činnosti Orla převzal budovy Výkupní podnik a v roce 1971 pak přešly do vlastnictví MNV Doubravník. Původním záměrem MNV bylo zřídit zde kinosál a bývalá skladiště adaptovat na obchodní dům. Nakonec nechal výbor Lidový dům zbourat a na jeho místě postavit nynější obchodní dům, který nám v tomto koutě náměstí nabourává jeho historický ráz. Z lidového domu nám tak zbyla pouze socha orla, která je uložena v Závojského vile.

Lidový dům na rohu náměstí roku 1928

Lubomír Čech