přeskočit úvod

Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce, zábavy hojné, milé velice.

Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba,abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.

Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.

Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:

§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.

§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.

§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.

§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.

Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.

Obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomu poslední amnestie. Dnes konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.

Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.

Tato obžaloba je datována dne 11. září 2011, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte Érdeho z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.

A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.

Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.

Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.

1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.

Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.

Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.

2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.

Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!

Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!

1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.

2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to s ním však k zlosti.

Včera beran, velký hříšník, dostal strach z popravy,
opil se on do němoty, tak jak káží mravy.

Dnes má hroznou kocovinu, a tak plný zloby
dobrovolně přede svědky, vzdal se obhajoby.

Teď si v jeho přítomnosti, vyslechněte lidé zlatí,
soupis zločinů pro které kat ho dnes o hlavu zkrátí.

---

Poslední hodová slavnost
prakticky přesně před rokem,
v sobotu zde na náměstí
začala pořádným šokem!

To beran recidivista
už pár týdnů seděl v chládku
a radní nám zrovna dali
malý dárek na památku.

Z beranova dopadení
tak nadšení tehdy byli,
že náměstí na hody nám
zgruntu nově vyzdobili.

Nové lavky stojí vedle
nové čekárny na bus,
by starosta ukázal svůj
vytříbený duch a vkus..

Na náměstí do průvodu
stárci scházejí se vzorně,
celý městys jásá, že už
beran bručí v hladomorně

V pocitu bezpečí ale
spletli jsme se velice,
nikdo z nás netušil totiž,
že má beran komplice,

Který sedí za volantem
svého nového vozu,
aniž slyšel o pravidlech
silničního provozu.

Zadkem do sedačky v kůži
měkce dosedá
a z oktávky vytuněné
mačká, co se dá...

Po silnici od Bystřice
mezi poli ladně pluje,
všechny pravidla a značky
dokonale ignoruje...

U nás, když tak na náměstí
stotřicítkou vlítl,
naneštěstí u cukrárny
obrubníček chytl.

Neovladatelný vůz za
mocného brzd kvílení
vybral si svou vlastní trasu
do obecní zeleni...

A v tu ránu jeho nová
naleštěná oktávie
pěkně v parku mezi stromy
čumákem do hlíny ryje.

Když z airbagů konečně pak
vymotal se pilot milý,
občané div mu tam v parku
ještě hubu nerozbili

A to nejen proto, že když
do parku tak vpálil,
fungl novou nástěnku tam
autem ještě svalil...

§ hovado na silnici,
- šoupni nám sem slivovici!

---

Jedna léty prověřená
zkušenost nám praví,
že sport vždycky nevede jen
k žulovému zdraví

a že když ho člověk pěkně
se zápalem dělá,
může z toho sem tam vzejít
i pořádná mela!

Taky naši činorodí
doubravničtí mládežníci
nemají ve zvyku doma
vysedávat na zadnici.

Že snad o svou kondičku se
podvědomě trošku bojí,
sportovní spolky se nám tu
jak houby po dešti rojí...

A tak místo, by si pivem
prolívali hubu,
moří těla pod hlavičkou
Sportovního klubu.

V červenci na doubravnickém
stadiónu měl se konat
premiérový oblastní
fotbalový šampionát.

Pivečko už proudem teče,
z ampliónů hudba hraje
a ke hřišti sjíždějí se
mančafty z celého kraje...

Pro pánskou část publika pak
bylo malým zpestřením
že pořadatelé přišli
s netradičním řešením.

Bychom nemuseli koukat
na zpocené chlapy jen,
vyhlásili samostatný
fotbalový turnaj žen!

Atraktivní podívaná,
to byl zřejmě hlavní cíl
a snad by to na ty kočky
pěkný pohled býval byl.

To by ale mezi těmi
šestnáctiletými kvítky
nesměly pobíhat taky
doubravnické čtyřicítky,

co už čtrnáct dnů dopředu
zástěry si strhly
a do víru trénování
po hlavě se vrhly...

Jedna dáma z Rakovce, co
nosí nadstandardní vnady,
dostala za úkol týmu
zpevnit defenzivní řady...

Vládne nohou nesmlouvavou,
Řepka proti ní je hadra,
při každém jejím zákroku
po hřišti zavoní sádra.

Jak tak coby správný stoper
soupeřky tam skluzy brousí,
jedna hráčka za druhou se
k ošetřovně smutně trousí...

A jak turnaj pěkně plyne
naše holky s chutí do hry
jak pravé reprezentantky
úspěšně sbírají prohry.

Když trenéři dopili už
i poslední lahváče
naše lvice nastoupili
proti holkám z Borače.

Jako u každého derby
emoce jsou na pochodu
a tak naše děva dává
holkám ještě větší sodu...

Když pak do dalšího skluzu
přidala zas trochu vervy,
zjistila, že jedno z děvčat
má poněkud slabší nervy...

Cože si tam holky řekly
to anály nevedou,
rozhodně to těžko nazvat
jen přátelskou besedou.

Každopádně než se vůbec
fanoušci nadáli,
dívky na zemi se mydlí,
po sobě se válí...

Díky patrné převaze
svalových i jiných hmot,
hrál se tenhle malý koncert
podle celkem jasných not.

Za chviličku se boračská
děva nebohá
dusí mezi dvěma ňadry
velikosti H...

Není divu, že v reakci
na tenhle chvat hrubý
dáma dámě do bradavky
zatnula své zuby.

Celý ten nejapný exces
neodvrátil další prohru
a navíc pak u komise
disciplinární měl dohru.

Když v kabině musel celý
náš Sportovní klub
prozkoumat na veleprsu
otisknutý chrup...

A ta přidušená žena
nenávratně uražena,

okamžitě spakovala
celý ten boračský harém
a odjela zpátky domů
i se svým sponzorským darem...

Jednoznačně beran - trenér
nese na tom svůj díl viny,
že tam tyhle neřádnice
páchaly ty klukoviny

Kdyby naši bojovnici
nahnal raděj' k judu
ušetřil by pár končetin
a pěknou ostudu...

§ zubní karta na bradavce,
- nalej a po řádné dávce!

---

V Doubravníku na náměstí
hospůdku malebnou máme,
každý rok pod tímhle stromem
něco o ní povídáme.

No a beran hoteliér-
To je číslo, dámy, páni,
ten Vám s játry zákazníků
nemá žádné slitování.

Kdo v hospodě jednou sedne
nevyleze až do rána,
beran dokázal by ožrat
snad i velebného pána.

On sám dřív, když čuchnul k chlastu,
to se, pane, věci děli,
to si ani kamarádi
poradit s ním neuměli.

Celé dny a celé noci
ožralý jak Dán,
skotem s kolou v restaurantu
prolíval si chřtán.

Tohle svoje malé hobby
pěstoval až do té doby,
než mu ke kořalce, škopku,
játra vystavily stopku...

Tak se dneska o sodovce
po lokále plíží,
a štamprdli vyhýbá se
jak satanáš kříži...

Všude možně shání kšefty
v restauraci krátí porce,
aby vydělal zpět love
utopené v tulamorce...

Nyní se však ukazuje
jak se whiskey u Břéti,
podepsala neblaze na
krátkodobé paměti!

Letos zjara do Renaultu
nahnal firemní družinu,
a vyjel na Olší chystat
velkou pohřební hostinu.

Všechno už má připravené,
navezené jídlo, pití,
a na smuteční tabuli
sklenky čistotou se třpytí.

Když ke stolu beran vede
pozůstalou rodinku,
kuchařky už pod guláškem
rozžhavují plotýnku.

Přestože je pan vrchní však
na funusy jednička,
vloudila se tehdy malá
logistická chybička...

Když už totiž pozůstalým
hladem v břiše kručí,
beran vzadu rve si vlasy
a bolestně skučí.

Jak zjistil, že když na Olší
s personálem tolik spěchal,
v Doubravníku na sporáku
maso ke gulášku nechal...

§ dietní gulášek,
- nalej, ať má Slávin vztek...

---

Darmo mluvit, na světě holt
není asi větší dřiny,
nežli trocha té poctivé
uraňácké havířiny!

Chudák horník dennodenně
doluje ze skály rudu,
večer potom v restaurantu
v pivečku utápí nudu!

Každé ráno na Rožínce
dolů šachtou sfárá
patnáctého výplatu pak
sebere mu stará...

Aby ale jeho práce
hodnotné ovoce nesla,
musí nad ním denně bdíti
z kanclíku z měkkého křesla

technici a úředníčci -
pantátové z formy,
co od stolu počítají
jak se plní normy...

Také beran z Rakovce, ač
mohlo by Vás klamat zdání,
svědomitě zastává to
zodpovědné zaměstnání.

Havířům denně z vyhřáté
kanceláře kryje záda,
přitom aspoň dvoje ranní
noviny si přečíst zvládá...

Loni v září beran spáchal
další ze svých hříchů,
po prodloužené poradě
výrobních techniků,

na které zas jednou tenkrát
na programu bylo více
nežli tabulek a grafů
rumíčku a slivovice.

Když pak řádně posilněný
z Rožínky se odvézt nechal
místo domů za manželkou
do hospůdky ještě spěchal.

Jak tam jednu Černou horu
za druhou do sebe valí,
žádný div, že za chvilku mu
vlčí mlha pohled kalí...

Půlnoc už se nachýlila,
hostinský už zvedá židle
a náš horník - teoretik -
majestátní už má vidle!

Jen co potom u výčepu
beran splatil útratu,
krokem mírně vrávoravým
vypravil se k návratu...

Když se domů dopotácel,
vymstilo se mu dost krutě,
že na něm i v jeho stavu
přišly sexuální chutě.

"Jen si střihnu rychlou spršku,"
pod fousy si zabručí,
"a manželka přivítá mě
s otevřenou náručí..."

V koupelně však pantátovi
nepříjemná věc se stala,
že ze všeho toho chlastu
hlava se mu zamotala.

A že zbytky rovnováhy
neudržel více
spadl chudák beran hubou
rovnou na dlaždice...

Naštěstí manželka jeho
celkem lehké mívá spaní
tak z postele vyhnalo jí
z koupelny nelidské řvaní.

A za chvilku panímáma
s obtížemi skrývá zlost,
když manžílka dobitého
veze na pohotovost...

Ve špitále na ně čeká
diagnóza ponurá
jedno delirium tremens
a dvou žeber fraktura...

Také tady beranovi
dáme dobrou radu,
na poradách odteďka vždy
sedej někde vzadu!

a až přijde na kořalku
honem prchej a drž ústa,
nebudeš už starosti mít
zda ti žebro správně srůstá...

§ vražedné kachličky,
- podej dvě skleničky...

---

Abychom si v Doubravníku
pohodlně mohli žíti,
naši Místní hospodáři
musí na nás denně dříti.

Tuhle chodník vydláždili,
tam spravili silnici,
jsou to zkrátka od nátury
pracovití chlapíci.

Jistě každý z Vás tu uzná
že je tedy celkem k vzteku,
že se od všech nedočkají
jen zaslouženého vděku!

Letos potom při výkonu
náročného úkolu
dokonce jim ještě bylo
nadáváno do volů!!!

To starosta poslal tyhle
činorodé dělníky
na bývalé zahradnictví
likvidovat skleníky.

Do Peugeota pobalili
flexku, kango, pilu
a na zahradnictví ruce
přiložili k dílu.

Jen co tichou Pláňavou pak
flexka zaburácí,
už se první majestátní
skleník k zemi kácí...

A zatímco jeden dělník
zbytky střepů sbírá,
v domku u sousedů už se
okno otevírá

a z něho spoluobčanky
rozespalá hlava
těm obecním dobrodějcům
hned co proto dává...

"Co to tady u všech všudy
tropíte za randál,
počkejte, jak slezu dolů,
rozhodím Vám sandál!

Já vám dám, Vy starostovi
poskoci proklatí,
myslíte snad, že pro vrchnost
pravidla neplatí?

Což nevíte, že starosta
na vědomí lidu,
dal vyhlášku o rušení
nedělního klidu?

Já sama sekačku nesmím
ani na zahrádce pustit,
a vy do mě flexku chcete
od sedmi od rána hustit...

Že Vás hanba nefackuje,
strašit tu už od neděle
i s tím hlučným nářadím teď
jděte pěkně do... jetele!"

Hospodáři vyděšení
vercajk v ruce svírají
a na rozlícenou dámu
nechápavě zírají

a přitom jim hlavou běhá
pořád do kola jen: "Hele,
co babizna u sta hromů
o neděli furt tu mele???"

Možná paní před spaním si
trošku více přihla z džbánku
nebo jenom v kalendáři
otočila špatnou stránku,

nebo měla důvod jiný,
tak či tak, je jisto jen
že paňmáma ve výpočtech
sekla se o jeden den!

Také z téhle lapálie
obžaloba nyní,
beranovu hříšnou duši
jednoznačně vinní,

po večerech v restaurantu
do dámy on vínko klopí
a ona pak na Pláňavě
takové skandály tropí...

§ nedělní klid v pondělí,
- nalej, pacholku nesmělý!!!

---

Na následující příběh
lidové se moudro hodí,
že kobyla kovářova
sem tam neobuta chodí.

Stejně totiž čas od času
žena bezpečáka,
bezpečnostní opatření
sama trošku fláká...

Na Pláňavě taky jednu
takovouto paní máme
teď si o ní, milí hosti,
chviličku popovídáme.

Rodině se obětuje
celé dny a celé noci,
synáčkovi a snaše je
v jednom kuse ku pomoci.

Takhle jednou o víkendu
mladí nemaj' doma stání
a tak oba vnoučky šoupli
za babičkou na hlídání...

Bábinka tak jako vždycky
jako ve svém živlu tu je
pohádky z rukávu sype,
kolem dětí poletuje...

Celé to opatrování
skočilo by dobře snad
kdyby na mladší z těch dítek
nepřišel najednou hlad.

Tak paňmáma honem sáhla
pro sunar do police
a vodičku napustila
do plastové konvice.

Rychlovarnou konev potom
neměla však přecejen,
postavit ve slabé chvilce
na plotýnku od kamen...

Jak pak s dětmi v obýváku
v koši s hračkami se rýpe,
pojednou jí jakýsi puch
nepříjemně v nose štípe...

Když doběhla do kuchyně
mráz po zádech hned jí běhá,
když vidí jak z plotny k stropu
dvoumetrový plamen šlehá.

Naštěstí ta dáma milá
požár briskně uhasila

a možná by tohle fopá
udržela v tajnosti,
nebýt smradu, který týden
má v celé domácnosti...

Jen co ale vyvětrala
i poslední zbytky kouře,
hnedka se jí po kuchyni
prohnala zas další bouře.

Aby mladým nahradila
způsobené těžkosti,
pozvala je hned v neděli
k obědové sešlosti.

Polívka na kamnech bublá
pečínka už v troubě křehne
a kuchtička pro jistotu
od plotny se na krok nehne.

Hotovou polívku přendá
na podložku z korku
a už do kostela pádí
v dopoledním horku...

Po návratu domů honem
zpátky do kuchyně spěchá,
že polívku na plotýnce
ještě trochu přihřát nechá...

Když celá rodinka potom
postupně se v bytě schází,
příval dýmu z kuchyně už
nikoho moc nerozhází...

Jen se všichni zvědavě jdou
ke sporáku podívat,
cože přesně maminka to
zapálila tentokrát...

Na sporáku pod polévkou
zbytky korku uhelnatí
a nešťastná panímáma
v mrákotách se k zemi kláti...

Synek beran - líná kůže
za všechno i tady může,
dobrou radu pro něj máme
přede všemi mu ji dáme:

"Zanech, troubo, zahálky
schovej všechny zápalky,
bábě mikrovlnku kup
a bude klid natošup..."

§ dva požáry v týdnu hasí,
- lej, a ať to řádně kvasí...

---

Žádný z běžných smrtelníků
nemá věru ani zdání,
cože s sebou všechno nese
učitelské povolání.

Však se často o kantorech
píše v poezii, v próze
spíš než o profesi jako
o psychické diagnóze...

Že beran za mladých roků
v učení byl spíše lajdák,
místo práva, medicíny
v Brně nastoupil na pajdák...

A tak dneska v Doubravníku
za katedrou sedává
a obecní omladině
svoje moudra předává...

Jak tam dětem důvěřivým
bulíky na nosy věší,
od podzimu sám potají
na červenec už se těší...

Když pak žáci s vysvědčením
naposled ze školy ženou,
učitelé zasednou hned
k besídce na rozloučenou.

Letos když zas mají slavit
dva měsíce dovolené
beran ve své Felicii
k Doubravníku už se žene.

Manželku a své dvě děti
ve vozidle s sebou vláčí
aby auto mohli odvézt
zase zpátky ku Borači...

V Doubravníku rodinku hned
nechal svému osudu
a chvátá do restaurantu
na pěnivé ze sudu.

Žena, že má chvilku pokoj
od starýho kocoura,
řekla si, že Doubravníkem
chvilku ještě pocourá.

S dcerkou zašla na návštěvu,
s kamarádkou kávu pijí
a samotný synek zatím
hraje si ve Felicii.

Zanedlouho ve voze však
byla mu už dlouhá chvíle,
z kufru vytáh' tříkolku a
za maminkou spěchá čile.

A když panímáma pak se
konečně k odchodu zvedá,
svazek klíčů od škodovky
v kabelce nadarmo hledá.

Z okna směrem k parkovišti
po očku jen koukla
a na hrající si děti
energicky houkla.

Když vidí, že od vozidla
kufr otevřený mají
děti vyslala, ať v autě
po klíčích se podívají...

Za chvilku však dcerka v pláči
zpět do bytu sama kráčí,

z jejích přerývaných vzlyků
rozumět je jen:
"Brácha zabouchl se v kufru
a nemůže ven..."

"To je věru lapálie,
klíče od auta jsou v pánu
a bez nich ani za boha
do kufru se nedostanu."

Tak tam uvězněné dítko
matka utěšuje stěží,
a dceruška pro berana
zatím do hospody běží...

Beran rozostřeným zrakem
situaci obhlédl
a v tu ránu na bicykl
vypůjčený nasedl

a vyrazil až na samý
konec Doubravníka
pro místního šikovného
automechanika...

Naštěstí však nakonec pak
neužili hrubé síly,
i bez vypáčeného zámku
situaci vyřešili.

To když totiž synek v kufru
vřískal opravdu už strašně,
jeden z beranových žáků
klíče objevil na kašně

a směrem k přiožralému
kantorovi pípl plaše:
"Pančiteli, není tohle
čirou náhodou snad vaše?"

§ dítko v kufru, klíče v řiti,
- nalej, ať nám očka svítí...

---

Tenhle náš hodový ortel
letos malinko se mi zdá,
ve srovnání s minulými
jako hlavně dámská jízda,

konečně i naším ženám
dopřáváme sluchu
a teď budem pokračovat
zase v stejném duchu!

Také u nás na Ulici,
máme jednu beranici,
co se vždycky ráda zhostí
babičkovských povinnosti.

Když vnoučata přijedou k ní
jednou za uherský rok,
v tu ránu bez dětí bába
neudělá ani krok!

od rána vymýšlí prckům
program zážitkový
a caparti u babičky?
Ti si jenom hoví...

Letos když se v Doubravníku
děti objevily znova,
vzala je babka se školkou
na exkurzi do Ujčova.

Caparti na vlastní oči
prohlédnou si farmu pštrosí
a ona si s učitelkou
zatím trochu poklábosí...

Na místě pak tlupu dětí
vehnali do obory,
prohlídnout si důkladně ty
opeřené potvory.

Když však děti nepřestávaj'
na ptáky užasle zírat,
počaly tu dámu náhle
vnitřnosti nemile svírat!

Zatímco varovné zvuky
loudí se jí ze žaludku
s úlevou zpozorovala
v rohu dvorku kadibudku.

Tak přes dvorek honem k budce
nepozorovaně chvátá,
"Však jsou děcka v dobrých rukách
a já zpátky natotata..."

Snad byla tak omámena
uleželým pštrosím hnojem,
nebo jenom na záchodě
ztratila o čase pojem,

každopádně tohle její
naslouchání hlasu těla,
trvalo o trochu déle,
než původně zamýšlela.

Svojí malou aktivitou
plně zaměstnána že je,
nemá ani ponětí, co
na dvorku se zatím děje.

Zatímco za sebou dvířka
od budky zabouchla jen,
kantorky pomalu začly
shánět děti z farmy ven.

A když celou bandu prcků
za vraty už měli,
na bábinku nešťastnou si
ani nevzpomněli...

Když se zdálo, že živáčka
na dvorku už nezbývá,
farmáři se pěkně v klidu
usadili u piva,

telenovelu na primě
naladili si,
a na dvorek farmy z boudy
vypustili psy...

A tak když pak z kadibudky
paní si to rázně hasí,
svůj tělesný úkon ještě
jednou málem zopákla si,

jak se lekla, když spatřila
dva obrovské vlčáky,
kterak na ní přede dvířky
zlostně cení tesáky...

V tu ránu je zpátky v boudě,
pot na čele, v rukou třes,
a mobilem z toalety
vysílá hned s.o.s.!

Že na žádnou z učitelek
nemá číslo telefonní,
v doubravníku na radnici
za chvilku aparát zvoní

a tajemník, když sluchátko
na ucho si přitlačí,
tomu, co v něm rázem slyší
diviti se nestačí...

Z telefonu paní kvílí,
řádně rozumět jí není,
"Zdeňku, sedím na hajzlíku
a život mám v ohrožení!

Honem volej učitelkám,
ať zpět pro mě přijdou si,
než ty chlupaté bestie
na WC mě zardousí..."

Naštěstí pak učitelky
zpět na farmě brzo byly,
a bábinku ve zdraví hned
z toalety vyprostili,

ta však dodnes, když se jí zas
zažívání rozhýbá,
kadibudkám ze zásady
obloukem se vyhýbá...

§ výlet s překvapením,
- nalej, než ti tu zcepením!

---

obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to zločiny,
kterých je tady přítomný beran viník jediný.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.

Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.

obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí:

• tomu, co auta mezi stromy parkuje, odporoučí beran bobek v tubě,
  by příště od místních ještě nedostal po hubě!
• svoje kopyta odkazuje té, co do prsu sbírá kousance,
  aby s ještě větší ránou rozdávala kopance
• nezdárnému hostinskému odporoučí svoje pysky,
  aby příště pozůstalým nasmažil na Olší řízky
• tomu, co na poradách chlastá, odkazuje beran svoje kulky,
  aby příště neměl zase žebírka na půlky
• té, co dny v týdnu si plete, odkazuje kousek svého čela,
  by na místní hospodáře zbytečně zas nekřičela
• té, co pravidelně kuchyň podpaluje, odporoučí svou beraní rýmu,
  aby příště ještě pozdějc našla původ dýmu
• mladému pedagogovi odkazuje půlku svojí řitě,
  aby příště synka z kufru vysvobodil hbitě
• přičinlivé babičce odporoučí kapku svého loje,
  aby příště na dvorečku čupla si do hnoje
• svůj jazyk odporoučí starým drbnám, které si svůj sedrali, když o cizí věci se staraly
• radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
• a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón

Pardón, pardón !!!

za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi Ph.D.

celý text letošního ortelu si můžete stáhnout Z D E  

Pro pamětníky:

Ortel 2004 | Ortel 2005 | Ortel 2006 | Ortel 2007 | Ortel 2008 | Ortel 2009 | Ortel 2010