přeskočit úvod

Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce, zábavy hojné, milé velice.

Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba, abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.

Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.

Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:

§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.

§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.

§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.

§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.

Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.

Obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomu poslední amnestie. Dnes konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.

Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.

Tato obžaloba je datována dne 13. září 2015, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte Érdeho z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.

A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.

Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.

Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.

1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.

Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.

Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.

2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.

Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!

Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!

1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.

2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to s ním však k zlosti.

Včera beran, velký hříšník, dostal strach z popravy,
opil se on do němoty, tak jak káží mravy.

Dnes má hroznou kocovinu, a tak plný zloby
dobrovolně přede svědky, vzdal se obhajoby.

Teď si v jeho přítomnosti, vyslechněte lidé zlatí,
soupis zločinů pro které kat ho dnes o hlavu zkrátí.

 

---

By z berana brzy zbyla
jen bezhlavá kostra
tohle naše povídání
začnem pěkně zostra!

Letos totiž podlý skopec
svými zločinnými triky
otřásl i nejvyššími
patry místní politiky.

Zatímco se na radhausu
vyměnilo velení,
sebejistý kriminálník
ve své noře nelení,

povídá si: "Ukážu vám
kdo je tady šéf
i kdyby nám v Doubravníku
měla téct snad krev!"

Nešťastná to souhra náhod
tomu tenkrát vlastně chtěla,
že jeho prorocká slova
brzy vyplnit se měla…

Začalo to, když poprvé
starostka na radnici
do starostenského křesla
uložila zadnici

a hned ze všech stran stížnosti
sesypaly se na ní,
na zatoulané psisko, co
po obci se prohání

a že bezpečnost občanů
nezná odkladu,
odhodlaně chopila se
svého úřadu.

Chvilku po náměstí běhá
a už si domů do dvora
pilná politička táhne
zaběhlého labradora.

Zdroje z nejvyšších míst tvrdí -
já to líp říct nesvedu -
že to byla pravá láska
od prvního pohledu.

Den co den pak dáma s psiskem
po vesnici si to hasí
a doufá, že o tuláka
nikdo už se nepřihlásí…

Když pak v slzách přecejen se
musí s pejskem rozloučiti,
rozhodla se: "Není zbytí,
takového musím míti!!!"

a po týdnu manželského
vyjednávání,
z útulku i s novým pejskem
domů uhání…

Co však ještě před nákupem
měla dáma lépe znát,
je to, že je každý čokl
regulerní unikát!

A tak místo relaxačních
procházek šouravou chůzí
čekají ji pravidelné
každodenní chvíle hrůzy

kdy labrador po dědině
valí, až mu z huby stříká
a starostkou vyděšenou
po chodníku sem tak smýká…

Pak poslední pozůstatky
rodinné nudy
rozptýlily pejsánkovy
lovecké pudy.

To brzy dědinou letí
tajné zvěsti z kuloárů
o tom, jak se hafan vydal
na návštěvu pivovaru.

Snad tvrdá ruka zákona
nedopadne tu na mě,
když zveřejním, že se vrátil
s mrtvou kačenkou v tlamě…

A za pár dnů znovu pejsek
do mdlob přived paničku,
když jí přinesl od mlejna
zardoušenou slepičku…

To pak řídit celou obec
úkol vcelku těžký je,
když Vám z domu pořád zdrhá
krvelačná bestie

a v sousedských vztazích též si
nepolepší rodinka,
které z oken na celou ves
obden voní pečínka…

Dneska ale starostčina
pejska poskvrněné jméno,
konečně a jednou pro vždy
bude tady očištěno!

Dobře víme, že má beran
na svém zločinecké triku
i sérii doubravnických
opeřených nebožtíků,

vždyť se na něj podívejte,
kdo mu uvěří?
Div že z huby ještě dnes mu
nepadá peří…

Teď už se však leskne ostří
katovského meče,
a tak beran svému trestu
dnes už neuteče

a starostka přestane se
denně budit v hrůze, že
vyženou ji rozlícení
chovatelé drůbeže….

§ starostka jde přes mrtvoly,
- nalej nám se štamprličku, už mi z toho huba bolí…

---

Kdo to nezná, neuvěří,
nemá ani zdání,
jak je práce v restaurantu
těžké zaměstnání.

Také u nás v Doubravníku
hospůdku svou máme,
však si o ní každoročně
tady povídáme.

A náš beran - hoteliér
ve svém podniku,
zaměstnává podařenou
bandu dělníků…

Každý z nich Vám dozajista
potvrditi může
jak je beran bez milosti
denně sdírá z kůže.

Do kuchyně beran najal
spořivého kuchtíka,
co většinu radovánek
světských sobě odříká,

U sporáku bez přestávky
běhá den co den
by za uškudlený peníz
splnil si svůj sen.

Raděj než by s vrstevníky
po putykách zlobil,
spoří kačku ke kačce na
nový automobil…

Konečně je tu ta chvíle,
kdy se mladý asketa,
na svém fungl novém oři
prvně vydal do světa.

Zaparkoval na náměstí
a už se u šéfa hlásí,
těší se, jak hned po šichtě
motor pěkně provětrá si

Odpoledne když konečně
mladému kuchaři padla,
v kokpitu nového vozu
zabořil se do sedadla

Když však koukne do zrcátka,
hnedle krev mu v žilách strne,
když vidí jak od hospody
cosi se přímo naň hrne

to pan šéf z forhausu zase
jednou vyrazil jak střela
když ho mladík vidí, tuší
že je čeká pěkná mela…

Jako vždycky v samém shonu,
ucho tiskne k telefonu
poslepu s dodávkou pluje
cigárko si zapaluje,

po kapsách tak jak má zvykem
přitom ještě klíče hledá,
to pak žádný div, že přitom
na špígl si pozor nedá…

A tak než se kuchtík nadál
naslouchá bez dechu
charakteristickým zvukům
ohýbaných plechů…

Když vyběhl zkontrolovat
škody na zánovním šasí
nasupený beran už si
z dodávky to k němu hasí

"Co se divíš, vole?
Sem holt v jednom kole…

Nekoukej na mě tak sklesle,
to se přeci může stát,
koneckonců, co tu máš co
takhle blbě parkovat?

Navíc, za ty platy, co vám
dávám, vy holomci líní,
máte si povinně všichni,
pěkně platit havarijní!!!"

A poslední potom rada
toho nevděčného skopce
byla: "Však jezdi na kole,
dyť to máš z Olší furt z kopce…"

Tak si kuchtík zpátky v práci
zoufá, že je život pes,
na auto si spořil včera,
na opravu spoří dnes…

A další nezvratný důkaz
o beranově vině,
poskytne nám nyní jeho
další zaměstnankyně…

Aby beran u štamgastů
podpořil morálku picí
přijal loni do lokálu
mladou sličnou brigádnici…

Řek si: "možná holku sem tam
čekaj' nějaký ty kecy,
ale hlavně když mi řádně
zvýší tržby na diškréci…"

Tak den co den chudák děvče
do chlapů kořalku leje
a pan šéf jí ani chvilku
odpočinku nedopřeje…

Žádný div, že když se blíží
den školního plesu,
plánuje si ulevit od
pracovního stresu…

Celý den se u zrcadla
připravuje usilovně,
večer s švarným doprovodem
vydává se k Sokolovně…

Tam u stolu mladice však
nemá dlouhého stání,
k baru vábí ji jakési
neodbytné nutkání…

A tak s omluvou, že jenom
přepudrovat nos si skočí
spolustolovníkům mladá
pikolice zmizí z očí…

Po hodině řek si její
partner: "Když už jednou jsme tu,
měl bych děvče taky řádně
povoditi po parketu!

Až spatří mé ladné kroky
hned mám holku ve své moci,
byl by div, kdyby pak rande
skončit mělo ještě v noci…"

S takovými myšlenkami
pohrává si, nezbeda,
zatímco svou tanečnici
po Sokolovně hledá.

Najednou však dorostenec
překvapeně k baru hledí,
jak tam jeho slibné rande
napůl leží, napůl sedí…

Hlavu vedle výčepu,
nožky v ladném podřepu,
oči řádně zkalené
v ruce láhev zelené…

Kolem pasu slečnu lap a
cestou podél záchodů
nenápadně klopýtá s ní
ku zadnímu východu…

Tam jen co svou tanečnici
v jakžtakž stabilní pozici
zády o zeď opřel, hned
začal pěkně vyvádět:

"Já na tě jdu s romantikou
a ty se zliješ jak prase?
Nemysli si, milá zlatá,
že tě někam vezmu zase!

Teď tu na mě pěkně počkáš,
zkusíš aspoň zůstat v celku
a já ti ke stolu skočím
nenápadně pro kabelku…"

Ač přilehlé mříže slečna
držela se jako klíště,
snad otrava peprmintem
rozkmitala jí těžiště,

každopádně než se nadá
už se děva lepá,
kutálí jak pytel brambor
po schodech do sklepa…

Beranovi - hostinskému
přičítáme nyní viny
za své pilné brigádnice
pochroumané končetiny!

Jak je vidno, oprávněné
podezření navíc tu je,
že systematicky svoje
zaměstnance likviduje!

§ rizikový zaměstnavatel,
- nalej nám sem ještě po dvou, vždyť to stojí pakatel…

---

Prosíme o prominutí
za to, že dneska zas tu
víc než polovinu času
budem mluvit o chlastu,

co si ale počíti, když
lidé v našem kraji
mimořádně pozitivní
přístup k pití mají?

I beran, co na Rakovci
zapustil své kořeny,
úspěšně uplatnil u nás
svoje valašské geny…

Jednou když byl po náročném
týdnu na pokraji sil,
v pátek večer v restaurantu
na chvilku se zastavil…

Někdy asi u pátého
točeného rychtáře
úsměv se mu pomaličku
vrací zpátky do tváře

a když kamarád pak ještě
sáhl do kapsy pro trávu,
svět se zase oblékl do
pestrobarevného hávu…

Notně po půlnoci potom
řekl, že se poroučí,
a vyrazil na Rakovec
svojí chůzí pavoučí.

Za kopci pomalu svítá
když beran nejistým krokem
v notně podroušeném stavu
potácí se za potokem…

Snad by došel suchou nohou,
nebýt toho pechu,
že se pivo začlo hlásit
z močového měchu

Ulevit si do potoka
byla snad myšlenka smělá
rovnováha bohužel mu
poslušnost vypověděla.

A jak s údem v ruce stoup si
nad koryto zeširoka,
než se chudák nadál, padá
hubou napřed do potoka…

Dodneška má mladý skopec
v paměti mlhavá místa,
první, co si od té chvíle
pamatuje dozajista

je polední probuzení
v zablácené posteli
a strohý vzkaz od manželky
že k mamince odjeli…

Když do pračky potom sází
svršky obalené v blátě,
nechápavě kroutí hlavou
"Kakraholte, kde mám katě???"

Tak zatímco rozzlobená
choť u matky trucuje,
beran týden křížem krážem
po potoce šněruje,

pod kameny a v houštinkách
opatrně klackem šátrá,
a po svátečních kalhotách
dennodenně marně pátrá…

§ kalhoty vzal proud
- nalej, jazyk mám jak troud!

---

Celý kraj se podivuje
nad tím, jak poslední léta
Doubravník svým návštěvníkům
před očima jenom vzkvétá,

není to však samo sebou
stojí za tím spousta dřiny
jedné věru unikátní
místní pracovní skupiny,

jsou to naši hospodáři,
však je všichni dobře známe,
a v plném nasazení je
dennodenně potkáváme.

Tuhle chodník vydláždili,
tam spravili silnici,
jsou to zkrátka od nátury
přičinliví chlapíci.

Pro Doubravník odvádějí
nezastupitelnou práci,
přesto ale celé obci
často bývaj' pro legraci.

Hlavně zasloužilý beran
jenžto plošině velí,
rok co rok se tává terčem
hodového veselí.

Také letos připravil nám
hlubokých zážitků více
připomeňme třeba to, jak
vyrazil na Křížovice,

se stařičkou plošinou a
v plné parádě,
prořezat koruny stromů
u cesty i na sadě…

Obezřetně zaparkoval
svoji ocelovou stvůru
a už s motorovkou v ruce
v koši stoupá k nebi vzhůru…

Svaly na něm jenom hrají
vítr kol hlavy mu duje,
jak tam tak v koruně dubu
staletého operuje…

Najednou však beranova
ocelová služka smělá
z ničeho nic svému pánu
poslušnost vypověděla

I když jeřábník v oblacích
joystikem zuřivě kroutí
plošina jen tvrdohlavě
odmítá se z místa hnouti…

A tak beran zamyšleně
v pantoflích a v lehkém svetru,
chvíli ve dvaceti metrech
zkouší odolávat větru

a když zvážil svoje šance
nasupeně zkřivil hubu,
načež se jak Tarzan s řevem
vrhl do koruny dubu…

Když čerstvý sedmdesátník
za záchranou k zemi šplhá,
na plošinu nepojízdnou
vražedné pohledy vrhá…

Jen co zjistil, že kmen dál už
neobejme přes pupek,
přepadl ho konečně ten
pravý jeřábnický vztek:

na svou suitu vyděšenou
začal řvát: "Vy bando volů,
nestůjte tam jako paka,
koukejte mě dostat dolů,

upalujte do dědiny
zpátky ať jste v mžiku
a neopovažujte se
vrátit bez žebříku!!!"

Nakonec záchranná akce
za obecného jásotu
prošla vcelku bez obětí
na zdraví či na životu,

jenom místním hospodářům
trvá skoro dva měsíce
než plošina nepojízdná
opustí pak Křížovice…

A dodneška operátor
téhle poruchové káry
dumá, jestli není na tu
gymnastiku trochu starý…

§ mrštný jako ve dvaceti
- nalej dvě a ať to letí!

---

Doubravničtí stavitelé
dávají nám svými činy,
učebnicové příklady
rizikové stavařiny.

Svá obydlí dennodenně
s láskou a pílí si pěstí,
bohužel tím často ženou
celou obec do neštěstí…

Jednoho pantátu denně
budí ze sna noční můry,
o tom, kolik ročně dává
RWEčku za faktury!

Jednou už do stolu bouchl
"Mamo, není samo sebou,
že ať topím, jak chcu, furt mě
v celém bytě nohy zebou,

není jiné vysvětlení,
je to prostě fyzika,
všechen teplý luft z baráku
ven nám střechou utíká…"

A tak nad výpisem z banky
s manželkou hned plány kuje,
jak za rodinné úspory
střechu v létě zrestauruje…

"Však na nové zateplení
stát přisype maličko
a konečně užijem si
opravdické teplíčko…"

A tak v létě pár dnů pěkná
na Pláňavě byla mela
než mu zběhlá firma z Brna
novou střechu vystavěla…

Už je všechno uděláno
sele už se v grilu točí
a pantáta z nové střechy
nedokáže spustit oči…

Že rodinka radosti však
dlouho neužila si,
způsobilo záhy letní
proměnlivé počasí…

Jednou investor k večeři
v kuchyni si tiše sedá,
pozoruje, jak za okny
pomalu se vítr zvedá,

netucha ničeho zlého
v talíři se nimrá,
když v tom jemný závan vzduchu
po tváři ho šimrá…

"Mámo, honem zavři okna,
zas tu sedím v průvanu,
víš, že mám citlivé zdraví,
rýmečku hned dostanu."

Zatímco mu energicky
oponuje žena,
že jsou všechna okna v domě
řádně uzavřena,

ozval se pekelný rachot
a oba s padenou bradou
hledí na zánovní střechu
vznášící se nad zahradou…

Pak při bližším ohledání
místa činu toho pána,
čekala pro jeho nervy
těžko stravitelná rána…

Poněkud ho rozrušilo
že ta banda hovad,
jaksi jim pozapomněla
střechu oplechovat,

to když pod ni potom foukne
dá se celkem čekat jistě,
že pár hřebíčků jen stěží
udrží ji na svém místě…

Od té doby na Pláňavě
nevěří už nikdo více,
že je nové zatepletí
efektivní investice…

Posuňme se o pár ulic,
k mladíkovi z Pláňavy
co si řek, že vlastnoručně
chaloupku si postaví,

tak už druhým rokem dře se
z kůže den co den
by vlastními silami si
vyplnil svůj sen.

Místo bagru chudák zná jen
krompáč, rýč a lopatu,
žádný div, že každý večer
upadá do kómatu…

Také letos při hloubení
kanalizace
odmít pomoc jakékoliv
mechanizace,

a tak zatímco sousedi
u moře se sluní,
mládenec s krompáčem v ruce
ve výkopu funí.

Práce od ruky mu frčí
a tak mladík milý,
pěkně metřík po metříku
posouvá se k cíli…

Když mu náhle krompáč zajel
do divného podkladu,
stavitel samouk chvíli
lomcuje za násadu,

načež si do dlaní plivl,
štýlko chyt na straně spodní
a krompáč švihem vyrval i
s kusem trubky vodovodní …

Překvapením ochromený
kouká ve výkopu v kleče,
jak kolem něj za pár sekund
regulérní potok teče!

Za hodinku na Pláňavě
sirény už houkají,
a technici z BVK se
do výkopu soukají.

To pár dnů pak od sousedů
pořádně si chlapec zkusí,
když půl obce do cisterny
pro vodu si chodit musí…

Také místních stavitelů
nerozvážné všechny činy,
řadíme dnes bez okolků
mezi beranovi viny!

On je nutí zanedbávat
bezpečnostní postupy
by místo něj byli terčem
všeobecné potupy…

§ riziková stavařina,
- nalej, je to hrozná dřina…

---

Napadá mě, těsně před tím
než berana vezme ďas,
starostkou jsme začínali,
tak s ní pojďme skončit zas…

Klíčovým bodem z jejího
volebního programu
bylo dopřát Doubravníku
zaslouženou reklamu,

nutno říct, že je to vlastně
beranovo dílo,
že se jí to koneckonců
celkem podařilo…

Onehdy se milá dáma
shodla s městskou radou,
že bývalý kravín obci
na kráse je vadou!

A tak si konšelé marně
lámou svoje chytré hlavy,
co s kravínem udělají?
Zdemolují? Nebo spraví?

By to osudné rozhodnutí
neměli na vlastním triku,
svěřili osud kravína
v ruce pravých odborníků…

V létě, když nic pořádného
nemá rada na práci,
sezvala do Doubravníka
odbornou delegaci.

V ní špičkoví architekti
z celé země k nám se sjeli,
aby na to, co s kravínem,
konečně odpověděli…

Starostka se na tu slávu
hodila do gala
a skupinu po městysi
provádět se jala…

Když skupinu odborníků
konečně pak dovede
do zpustlého areálu
bývalého JZD,

rázem dosud odměření
účastníci delegace
pustili se rozohněně
do odborné disputace…

Když vzrušená diskuze se
uklidní na chviličku
jeden z hostů zpozoruje
za potokem kapličku…

Tak starostka rozhodla, že
od práce si pauzu dají
a na tuhle místní krásu
společně se podívají.

K malebné kapličce cesta
kolem pastoušky se vine,
po ní třicet architektů
za starostkou si to šine…

Když míjeli pastoušku, tak
naráz v čele jdoucí dáma,
šokovaně pozoruje
dech beroucí panorama…

I skupina vzácných hostů
zastaví se v chůzi prudce,
a zírá na berana, jenž
v otevřené kadibudce

metr od nich polonahý
na latríně vysedává
a zděšeným kolemjdoucím
pravicí na pozdrav mává…

Zatímco starostka zrudlá
hledí na pantátu,
kolem ní se rozcvakaly
spouště aparátů…

A náš beran potěšený
milou společností
nerušeně pokračuje
v původní činnosti…

Vytoužená reklama se
dostavila hned,
fotek z Doubravníka byl pak
plný internet,

a sám propagátor skromně,
jak je mu rovno,
odmítá svou slávu slovy:
"Však šlo o hovno…"

§ podařená exkurze po krásách Doubravníka,
- nalej nám sem na zchlazení, pot už ze mě stříká…

---

obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to zločiny,
kterých je tady přítomný beran viník jediný.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.

Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.

obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí:

• starostčině psovi odkazuje kousek svého lejna, aby víc nelikvidoval opeřenců hejna
• tomu, co do zaměstnanců couvá, odkazuje beran svoje slechy, aby příště lépe slyšel, až se začnou mačkat plechy
• té, co na Sokolovně skáče šipku ze schodů, odporoučí svou beraní pohodu, aby se celý rok zase nemusela bát hodů
• tomu, co kalhoty nechal v potoce, odkazuje beran svůj úd povadlý, aby příště do Rakovce močil jen přes zábradlí
• podařenému jeřábníkovi odkazuje kus své lesklé řitě, aby příště ze stromu zas mohl šplhat hbitě
• pantátovi z Pláňavy odporoučí ze zadnice blechu, by ho do té jeho kousla, až zas foukne mu pod střechu
• tomu, co si na zahrádce potok pořizuje, odporoučí beran svoje kulky, aby zase nedělal do vodovodu důlky
• tomu, co v kadibudce naši obec propaguje, beran svoje střeva odkazuje
• radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
• a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón

Pardón, pardón !!!

za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi Ph.D.

celý text letošního ortelu si můžete stáhnout   Z D E  

Pro pamětníky:

Ortel 2004 | Ortel 2005 | Ortel 2006 | Ortel 2007 | Ortel 2008 | Ortel 2009 | Ortel 2010 | Ortel 2011 | Ortel 2012 | Ortel 2013 | Ortel 2014