městys Doubravník

přeskočit úvod

Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce, zábavy hojné, milé velice.

Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba,abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.

Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.

Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:

§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.

§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.

§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.

§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.

Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.

Obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomu poslední amnestie. Dnes konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.

Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.

Tato obžaloba je datována dne 15. září 2013, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte Érdeho z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.

A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.

Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.

Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.

1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.

Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.

Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.

2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.

Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!

Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!

1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.

2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to s ním však k zlosti.

Včera beran, velký hříšník, dostal strach z popravy,
opil se on do němoty, tak jak káží mravy.

Dnes má hroznou kocovinu, a tak plný zloby
dobrovolně přede svědky, vzdal se obhajoby.

Teď si v jeho přítomnosti, vyslechněte lidé zlatí,
soupis zločinů pro které kat ho dnes o hlavu zkrátí.

Rok co rok tu o tom mluvím,
a nejsou to žádné tlachy,
že máme tu v Doubravníku
vedení za všechny prachy!

Letos jistě potvrdí Vám
snad všichni občané,
že starosta pro svůj úřad
dočista nám plane

a mladí zastupitelé
bez strachu a dravě
do své služby veřejnosti
vrhaj´ se po hlavě!

Žádný div, že tahle šichta
naše kluky smělé
stojí pár pořádných šrámů
na duši i těle…

Letos v létě jeden mladý
zastupitel - stavař
doma houkl mezi dveřmi
"Stará, guláš zavař,

vyprav děcka, umyj kola,
sbal mi elastický dres!
Pojedem na dovolenou,
vyrážíme ještě dnes…"

Své starosti ze Strabagu
zanechal za zády
a vyrazil s familií
do České Kanady.

Tam rodinka bicyklistů
týden neslezla pak z kola,
lesy šněruje skrz na skrz,
každý kopec hravě zdolá!

Poslední den dovolené
mladík stále plný sil,
nechal ženu s dětmi balit
a sám v sedle vyrazil…

Celý den pak užívá si
v propoceném triku
konečně tu opravdovou
cykloturistiku!

Srdnatě se s terénem rve,
v nepříjemném protivětru
a kiláčky po desítkách
nabíhaj´ na tachometru.

Když pak večer zbývají mu
k chatě už jen metrů stovky,
žádný div, že za celý den
má už toho plné krovky.

Možná už se vidí sedět
na chalupě u piva,
na cestu se nesoustředí,
pod kola se nedívá,

a to pak nemůže skončit
jinak, než že chudák chlap
přehlídne v plné rychlosti
v cestě betonový žlab

a jak si tak přes řídítka
rotuje ve vzduchu,
potencionální škody
odhaduje v duchu…

Jenom z doslechu ví chlapec
o tom, co se dělo dále,
z bezvědomí probudil se
za pár hodin ve špitále.

Rozbitý jak Dé Jednička
v posteli tam úpí,
když čtyři dny doktoři ho
sešívaj do kupy…

Jednoznačně přisuzuji
beranovi za vinu,
mladého zastupitele
každičkou odřeninu!

Neb ten skopec zlotřilý, jak
svoje podlé plány kuje
a život veleváženým
konšelům tím otravuje,

oni plnou hlavu trablů
i o dovolené mají
a chudáci pořádně se
pod kola pak nedívají…

§ sportem ku zdraví,
- podej nám sem něco, co zasna nohy nás postaví…

Co dokáže kováříček
kovář vždycky lépe svede,
a stejně tak tomu bývá
když se něco nepovede…

Tak předchozí příběh zdá se
prkotinou naprostou
v srovnání s tím, co se dělo
s naším panem starostou…

Ten se rozhod obětovat
jednu letní neděli,
by si užil dosytosti
rodinného veselí,

u řezníka investoval
těžce nastřádanou kačku
a nachystal se synečkem
velkolepou grilovačku.

Lahváče si vyskládali
do nachlazeného boxu
a do grilu nasypali
trochu kvalitního koksu.

Z krkovičky ve vandlíku
slina se jim v hubě sbíhá,
netuší však, jaké na ně
nebezpečí blízko číhá…

Když syn marně deset minut
uhlí v grilu zapaluje,
pantáta netrpělivě
za zády mu přešlapuje,

nakonec na synka štěkl:
"Co ty seš to za vola?
Celou věčnost se s tím pereš
a gril sotva plápolá,

podívej se, jak u toho
stojíš celej nakřivo!
Neumíš si, troubo, ani
sehnat správný topivo...

S takovou tu na masíčko
budem čekat až do rána,
okamžitě k tomu pusť mě -
zkušeného pyromana!"

Podal benzín, co si v petce
do garáže kdysi schoval
a stříkačkou trochu moku
do ohniště nadávkoval.

Plameny zaplápolaly
a za chvilku zhasly zas,
a to už pantátu tedy
regulérně popad´ ďas

Lapl flašku a do grilu
náležitou dávku chrst
a v tu ránu synkovi se
hrůzou naježila srst,

jak tak kouká na plameny
šlehající do tří metrů
a na tatu, jemuž zhurta
plápolá rukáv od svetru...

Hořící starosta ale
dvojitou měl tenkrát kliku
neboť synek je oporou
dobrovolných požárníků

a zároveň zběhlý lékař ?
žádný Barták nebo Rath ?
co jen by v takové chvíli
otec víc si mohl přát?

Profesionálně zhašen
musel čtyři neděle,
chudák potom úřadovat
z nemocniční postele…

Taky tady, zrádný beran
vlastní hlavou splatí vinu
za každičkou starostovu
nepříjemnou spáleninu!

Dodnes chudák ten na místní
požárníky svrchu čučí,
a pod fousy ohořelé
tiše nakvašeně bručí:

"Na hořící hospodu, to
hnali jste se s fortelem,
a starostu necháte si
klidně lehnout popelem…"

§ plamenný politik,
- nalej, už mám v hubě tik!

Každoročně taky tady
propíráme shora dolů
beranovo legendární
zalíbení v alkoholu,

ani letos nemůže tu
chybět milé dámy, páni,
aspoň jeden záznam z jeho
opileckých rejdování.

Tenhle zasloužilý boss
obráběčské firmy TOS

každodenně po návratu
z kuřimského kolosu
v restaurantu na náměstí
s chutí dá si do nosu!

Také letos, když se vrátil
ze služebky z Indie,
myslel si, že s kamarády
dvě tři pivka vypije.

Snad že však byl rozmazlený
z bombajských night clubů,
nebo prostě Černá Hora
křivila mu hubu,

rozhod se utopit denní
dávku intelektu,
v řádně naštěrchané lahvi
Bohemia sektu.

Teprv po třetí sedmičce
šumivého vína,
přišla na něj konečně ta
opravdová slina,

a proto se s chutí přidal
k místních pubescentů davu,
jenž se právě přesouval do
Sokolovny na zábavu…

Když na čochu zjistil, že zde
víno není v nabídce,
nechal si z hospody přívézt
raděj hned dvě krabice.

Tak za burácivých tónů
kvalitního rocku
beran bublinkami kyne
mládeži do skoku…

Když poslední prázdná flaška
v krabici už cinká,
a pár zbývajících hostů
na lavicích spinká,

beran od prázdné sklenice
zvedl unavenou hlavu
a vydal se chladnou nocí
zpátky domů na Pláňavu.

Jak se chudák do kopečku
klopýtavě potácí,
snad ze všech těch bublin v hlavě
ztratil orientaci,

a tak značku konce obce
nevšímavě minul
a pomalu dál k Borači
nocí si to šinul.

Když kopyta unavená
neunesly už ho více,
ustlal si to chlapec v mrazu
pěkně přímo u krajnice.

A když potom na ospalce
padla už ranní rosa,
směrem od Doubravníka se
blíží stará Karosa.

Netušící řidič si to
na plný plyn mastí z kopce,
vtom pár metrů před sebou si
všimne ležícího skopce,
brzdy kvílí, gumy pálí,
kola letí do smyku,
cestující v autobuse
propukají v paniku.

Berana však tahle mela
ze sna probudila zcela,

a v mžourajících očkách mu
loudí překvapení špetku
pohled metr od sebe na
oprýskanou espézetku.

Na smrt vyděšený řidič
mezitím záchranku volá,
když v tom vidí na dveře mu
bušit promoklého vola,

načež skoro přejetý muž
šoféra nadobro skosil,
když mu vlepil stovku s větou
"Jednou k TOSce bych si prosil".

§ stopuje bus vleže,
- nalej, ať dýcháme svěže!

V životě už to tak bývá,
každý čelí vlastním svodům,
chlap by neměl čuchnout k flašce,
ženská nesmí do obchodu!

Také doubravnické dámy
užily si srandy kupy,
když do Brna vyrazily
o vánocích na nákupy.

Dvě sestry a mladá dcerka
vzaly naspořené kačky,
že je smění za kabelky,
za šaty a za kozačky.

V Brně hnedle milé lady
popadly nákupní rejdy,

svařáček na svoboďáku
pozitivně naladí,
natřískané výprodeje
na duši je pohladí.

Za chvilku už igelitky
náručí jim věnčí
a štos bankovek se v kapse
povážlivě tenčí…

Když nad prosincovým Brnem
obloha se zvolna smráká,
a pár zbylých šestáků je
ke zpáteční cestě láká,

děvčata uspokojená -
tašek plné podpaží -
cupitají chladným městem
ku Hlavnímu nádraží.

Do Tišnova zakoupily
hromadnou jízdenku
a už se do vlaku hrnou,
nebudou přec čekat venku!

Jak sestry čtyřicátnice
v nablýskaném kupé sedí,
nevěřícně hlavou kroutí
a užasle kolem hledí.

"Bude to snad dvacet let,
co jsme jely naposled,
to jsme se ve vlacích bály,
tehdá jinak vypadaly!

Jen se kolem podívejte,
kde jste tohle viděly?
Takový pořádek nemám
doma ani v neděli!

Za záclonou vyšívanou
okno se jak křišťál blyští,
kolem hlavy čerstvý vzdoušek
z klimatizace ti sviští

a v kožené sedačce mám
zadek jako v peřině,
ode dneška všude jezdím
s firmou ČD jedině!"

V tom se taky do debaty
přidala i dcerka mladá:
"Já každý den vlakem jezdím
a ten takhle nevypadá…"

To už se za nimi ale
šine přísná průvodčí
a když jejich lístek vidí
jen panenky protočí

a pak dalších pět minut se
podivuje velice,
odkdy že se do Tišnova
jezdí přes Pardubice?

A v případě téhle svity
první třídou EuroCity…

Tak zatímco pasažérky
v kupé zděšením se kácí,
na parkovišti v Tišnově
zatím trpělivost ztrácí

beran - manžel, co slíbil, že
z nádraží je sveze domů
a teď už tu dvě hodiny,
musí čekat, u sta hromů!

"Však mi stará volala, když
z Brna zrovna vyjížděli
není přece možný, aby
takový zpoždění měli!"

Na nedochvilnost Českých drah
beran v duchu si nadává,
když mu v kapse zapípala
od manželky zvláštní zpráva,

její velmi stručný obsah
dokonale ho zaráží
"Proč mi sakra posílá fotku
pardubického nádraží???"

Tak děvčata tenhle výlet
do půlnoci si protáhly,
za jízdenky do šrajtofle
pro pěkných pár stovek sáhly.

Od těch dob si daleko víc
vesnického klidu váží,
na žádné riskantní toulky
raději už nevyráží.

Když se chtějí sejít, tak jen
u vína či u fernetu
a všechny nákupy řeší
zásadně na internetu…

§ jely zkratkou,
- nalej, už mám chůzi vratkou!

Rybařina ač koníček
nadmíru je bohulibý,
nejde u ní naneštěstí
vždycky jenom o ty ryby…

Však se každou volnou chvíli
schází někde u rybníka
taky jedna vypečená
banda dědků z Doubravníka.

Ti u vody nehledají
odpočinek, klid a ticho,
místo toho hledí jenom
jak si chlastem vylít břicho…

Každé hody tady čteme,
co zas ti rybáři smělí
v kořalkovém opojení
u rybníka vyváděli,

a že ani nyní přece
nebude řeč stát,
pojďme si teď zase o nich
chvilku povídat.

U rybníka Peklo letos
celá banda se zas sešla
nabalená kořalka se
do kufrů jim sotva vešla

a jenom co první z party
v chladné vodě smočil prut
vyžízněné dědky hnedle
opustil veškerý stud,

udice si upevnili
do stojanů v mlází
a už do sebe na břehu
štamprdličky hází…

Když k udicím nakonec pak
na židle si posedali,
v tu ránu tam podél břehu
všichni do jednoho spali.

Chudák beran jenom chvilku
užil si klidného spaní,
neboť z vypitých tekutin
přišlo na něj … nutkání

A tak z břehu do rybníka
šplhá hned ve spěchu,
aby ve vodě ulevil
močovému měchu.

Bohužel měl zlitý skopec
starost tehdy zjevně jinou
než si všímat pařezu, co
trůní těsně pod hladinou,

o jeho statné kořeny
maskované v bahýnku
nepozorný nešťastník
zasekl si holínku,

v letu jakousi nadávku
vyděšeně ještě štěkl
a hubou přímo na pařez
pod hladinu sebou sekl.

Zatímco se v kalné vodě
jako kapr válí,
jeho druhové na břehu
nerušeně spali,

dokud konečně ozvěna
beranova hřímotu,
jednoho z nich neprobrala
z rumového dřímotu.

Ten hned nastartoval snahu
ostatních rybářů všech,
vyprostiti kamaráda
zakleslého v kořenech.

První záchranné pokusy
vyšly zcela naplano,
nezbylo jim nežli přinést
z kufru bytelné lano,

berana si uvázali
pod pažemi za suk dračí
a na povel "hej rup" pěkně
čtyři táhnou, čtyři tlačí…

Když berana vyvalili
na břehu na trávu,
vyděšeně hledí na to,
v jakém že je stavu:

naražená žebra, nos a
huba krví zalitá,
přesto skopec vehementně
ošetření odmítá,

a tak aspoň mezi sebou
toho vybrali,
co na první pohled zdál se
nejmíň ožralý

a ten dobitého skopce
přivez zpět do naší obce.

Doma ho o futra opřel,
zvonek krátce stlačí
a peláší honem pryč, co
jen mu nohy stačí.

Hned jak beranova žínka
dveře otevřela,
spustila se na Pláňavě
náležitá mela,

beran ale ženuščino
láteření odbyl směle
s větou: "Stará, du dom umřít…"
padl rovnou do postele…

§ nečekaný úlovek,
- nalej, ať má stará vztek!

Jedno děvče na náměstí
potkalo to velké štěstí
najít si za nápadníka
boračského pikolíka…

Tenhle beran, mordyjé,
to je ale partie!

V doubravnickém restaurantu
honí se od kuropění,
v noci o pár metrů vedle
dělá slečně pomyšlení…

Minulou sobotu tady
byla velká sláva,
to slečince v kostele se
sestřenice vdává,

beran týden dopředu se
těší, jak svíčkovou sloupne
a pak pro jednou si taky
z druhé strany k báru stoupne.

Půl hodiny do obřadu
když kostelní zvony bijí,
jeho slečna, jenom v gaťkách,
propadá už hysterii,

na relaxujícího skopce
řve na celou chalupu:
"Já tady od rána lítám,
pořád v jednom kalupu,

a ty se celý den válíš
a ukájíš svůj hlad věčnej…
Val aspoň nazdobit auto,
ať seš taky užitečnej!"

Beran s klidem sobě vlastním
sebral mašli ze schodiště
a naprosto nevzrušeně
šourá se na parkoviště.

Nakonec pak tahle dvojka,
slečna zadýchaná celá,
přesně úderem dvanácté
vběhla spolu do kostela.

Po obřadě v oktávce se
vydali na cestu,
v špalíru aut vecpali se
rovnou za nevěstu.

Po chviličce jízdy ale
slečna celá zbledla,
ukazovák rozčíleně
k čelnímu sklu zvedla,

na kapotu třeští oči
a na mladíka útočí:

"Co jsi to krucinál dělal
místo auta mašlení,
když na celé oktávii
kousíček stuhy není?

Přiznej se, ty starý prase,
Žes zdrh do hospody zase?
Pivo beztak sis zas dal
a na vůz ses vykašlal…"

Beran smutný pohled vrhl
"Možná soused mašli strhl,
nebo vítr jedině,
já jsem v tomhle nevinně…"

Že po pravdě beran viny
nesl na tom mnohem více,
to Vám může dosvědčiti
jedna mladá brigádnice,

která když skončila večer
v hospodě svou šichtu tuhou,
našla svoji oktávii
celou omotanou stuhou…

Beran zkrátka na parkingu
natěšený, jak se zlije,
nevšiml si, že tam stojí
dvě zelené oktávie…

Jednu radu tady máme
slečince ji rádi dáme:

"Raděj si berana hlídej,
víš, že je to proutník starý
kdo ví, jestli kolegyňkám
opravdu jen zdobí káry…"

§ Otto, no toto?
- Máš nalito? No proto!

Jeden beran z Rakovce se
uniforem neděsí,
a proto si zvolil celkem
neobvyklou profesi.

Snad že k hraní na vojáčky
jako děcko míval spády
nechal se nám dobrovolně
naverbovat do armády.

V Chrudimi u paragánů
zdokonaluje se v zbrani,
v Afgánistánu pak sem tam
naše ropné zájmy chrání.

A když přijde pár dnů volna
to pak vždycky mladý pán
hledí hlavně, kde by mohl
kořalkou si prolít chřtán!

Tak když v létě skopec ten
dostal se zas z kasáren,

jenom chvilku povinnou
strávil doma s rodinou
a v tu ránu hošík mladý
pospíchá za kamarády.

V restauraci s žoldem v kapse
a zábleskem v oku,
sedl k láhvi zlatavého
božkovského moku.

Když za okny slunce zvolna
k obzoru se naklání,
beranovi v kapse jeho
motorola vyzvání.

Kamarád mu volá, že prý
na Báckách se koná bečka
to by přece hezkého dne
mohla být příjemná tečka.

Však se taky beran milý
nerozmýšlí ani chvíli,
zbytek rumu rumem nechá
a honem na Bácky spěchá…

Tam celou noc mladíci si
černohorský škopek dávaj´
a jeden po druhém zvolna
do spacáků odpadávaj´.

Když poslední vytrvalci
u výčepu zbyli,
berana hned zodpovědnou
rolí pověřili.

"Kamaráde, v bečce stejně
už je téměř sucho,
my si půjdeme do chatky
zalehnout na ucho,

A ty všechno to pivečko
kterým sis tu vylil řepu,
odsloužíš si tím, že budeš
držet hlídku u výčepu.

Však tvůj pohádkový žold jde
stejně z našich daní,
tak co bys nám nepohlídal
jednou klidné spaní."

Bohužel pivečko s rumem
nevhodnou je kombinací
a i hlídač profík po ní
pozornost enormně ztrácí,

a tak, než se beran nadál,
chrápe jako mimino,
netuší, že jeho šlofík
nevyjde je lacino.

Když k ránu otevřel víčka
mladý parašutista,
v tu ránu je hned na nohou
a probraný dočista.

Vyděšeně pozoruje
prázdné místo vedle sudu,
kde elektrocentrála dřív
stávala a teď je v čudu…

Tak se tehdy beran - hlídač
veřejně zostudil,
a možná by tenhle kousek
spíš jen lítost budil,

jen se mi na mysl krade
věc nemilá velice:
co až nám ten expert bude
hlídat třeba hranice???

§ kozel zahradníkem,
- nalej, ty s tím rudým trikem!

Jeden beran z Rakovce, co
vše ví, všemu rozumí,
v restauraci každý den nás
baví svými rozumy.

V pokrývačském řemesle on
mistrem nad mistry je,
a božskovskou bramborovou
jako vodu pije…

V silných rukou pevně třímá
svojí firmy otěže,
se kterou vyhrává v Brně
pokrývačské soutěže

a ve chvílích odpočinku
potom doma s chutí,
kolem domku bez přestání
pořád něco kutí.

Stará známá věc je taky,
že má díky ženě-ovci
beran zahrádku zdaleka
nejkrásnější na Rakovci.

Každou volnou minutu jí
panička ta ráda dává,
s láskou pořád něco sází,
pleje, hnojí, okopává.

Letos ale jednou tahle
zapálená zahradnice
s hrůzou vidí, že v zahrádce
usadily se jí mšice.

Beran vyděšené choti
sebevědomě hned praví,
že ji nezvaného hmyzu
v tu ránu úspěšně zbaví.

Amatérský deratizér
do drogerie hned spěchá
a tam za účinný postřik
skoro pětistovku nechá.

S likvidací hmyzu že má
beran zkušeností fůru,
zvolil pro vražedný roztok
optimální recepturu.

Když donesl postřikovač,
trochu zmateně se dívá,
že v něm u dna ještě trocha
čiré tekutiny zbývá.

Řek si: "Beztak stará zbytek
hnojiva tu zapomněla,
vylít jí to do kanálu,
to by byla pěkná mela…"

Do nádobky beran přilil
namíchaný koktejl v tubě
a už po zahradě stříká
s respirátorem na hubě.

Rozvášněný hmyzobijec
chyt pravou ničivou slinu
a pocákal, co se dalo:
kytky, stromky, zeleninu…

Když pak večer v restaurantu
beran rum do sebe lije,
chlubí se, že u nich zkrátka
žádný škůdce nepřežije!

Ráno když poslala žena
tuhle hlavu rodiny
nasbírati ke snídani
na zahrádku plodiny

na celý Rakovec ranní
snáší se zuřivé řvaní -
ovšem pouze do té doby
než berana zmohly mdloby

z pohledu, co ty včerejší
deratizační hrátky
zanechaly z manželčiny
milované zahrádky…

Nejspíš už tušíte sami -
hnojivo to stěží bylo,
ve flašce ve skutečnosti
synkovi tam trochu zbylo

Roundupu z čištění cesty
jenž šetrný chlapec schoval
a tatínek tak úspěšně
na zahrádku aplikoval…

Od té doby říká se
že vlastně zahradničení
v beranově podání je
vlastních zahrad ničení…

§ zničil celou úrodu,
- nalej nám už menší, nebo nevyjdeme do schodů…

obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to zločiny,
kterých je tady přítomný beran viník jediný.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.

Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.

obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí:

• cyklistovi, který hubou v zemi ryje, odkazuje špičku svého pyje
• starostovi, co plápolá jak svíce, odkazuje kousek své stolice
• tomu, co autobus vleže stopuje, odporoučí svoje kopyta, ať příště z hospody rovnou domů klopýtá
• děvčatům, co na výlety jezdí, odkazuje z huby horní pysk, aby zas nezvyšovaly Českým drahám zisk
• rozbitému rybářovi odkazuje kus své tvrdé palice, aby příště zůstal sedět na zadku u udice
• tomu, co cizí auto pentlí odporoučí kus své lesklé řiti, ať si s ní příště radši na značku posvítí
• opilému hlídači odporoučí svoje nohy, aby příště nedělal to, pro co nemá vlohy
• tomu, co ženě zahrádku ničí, odporoučí beran chlup z pytlíka, by si příště zkontroloval, co na stromky stříká
• svůj jazyk odporoučí starým drbnám, které si svůj sedrali, když o cizí věci se staraly
• radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
• a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón

Pardón, pardón !!!

za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi Ph.D.

celý text letošního ortelu si můžete stáhnout   Z D E  

Pro pamětníky:

Ortel 2004 | Ortel 2005 | Ortel 2006 | Ortel 2007 | Ortel 2008 | Ortel 2009 | Ortel 2010 | Ortel 2011 | Ortel 2012