městys Doubravník

přeskočit úvod

Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce, zábavy hojné, milé velice.

Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba,abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.

Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.

Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:

§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.

§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.

§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.

§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.

Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.

Obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomu poslední amnestie. Dnes konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.

Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.

Tato obžaloba je datována dne 14. září 2014, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte Érdeho z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.

A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.

Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.

Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.

1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.

Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.

Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.

2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.

Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!

Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!

1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.

2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to s ním však k zlosti.

Včera beran, velký hříšník, dostal strach z popravy,
opil se on do němoty, tak jak káží mravy.

Dnes má hroznou kocovinu, a tak plný zloby
dobrovolně přede svědky, vzdal se obhajoby.

Teď si v jeho přítomnosti, vyslechněte lidé zlatí,
soupis zločinů pro které kat ho dnes o hlavu zkrátí.

Na mou věru, milí hosti,
jedna věc je zcela jistá
každý správný lonťák musí
býti zdatný traktorista!

Když si dobře seřízený
motor svoji píseň přede,
žádný orchestr té kráse
konkurovat nedovede!

Také beran z náměstí vždy
míval slabost velikou
pro práci se čtyřkolovou
zemědělskou technikou,

Zetor, John Deere, Lakatoš?
Beranovi je to fuk!
Hlavně když s tím po dědině
nadělá pořádný hluk…

Ačkoliv je chlapec jinak
na korunu dosti skoupý,
rozhodl se, že si letos
nový traktor domů koupí.

Ze skromných rodinných úspor
ukrojil drastickou sumu,
nad loučením s bankovkami
lítost spláchl sklenkou rumu.

Však se tahle investice,
brzičko mu stokrát vrátí,
sousedi za fušky budou
platit jako mourovatí…

Už za pár dní k Doubravníku
Iveco si sviští,
a na jeho korbě nový
traktůrek se blyští!

A konečně ten paměti-
hodný okamžik tu je
kdy beran nákladní auto
před svým gruntem parkuje!

Tahač složil do průjezdu
bez nejmenší dřiny
a už se netrpělivě
drápe do kabiny.

Nad moderní palubkou si
labužnicky mlaská
s naleštěnou šajtrpákou
zálibně se laská…

Když však pohled ke zpětnému
zrcátku mu sklouzl,
nepublikovatelný sten
z huby mu vyklouzl…

Nechceme to rozmazávat,
budeme co nejvíc struční:
v Ivecu v tom spěchu prostě
nezatáhl brzdu ruční,

a bohužel odkryl tuto
svou začátečnickou chybu
až když náklaďák u domu
náhle dal se do pohybu…

Beran měl však zaplaťpánbů
než rozumu štěstí více,
že jeho drahá paňmáma
postávala u silnice,

ta duchapřítomně sprintem
couvající vůz dohnala,
bleskově se ze silnice
do kabiny vyškrábala

a na brzdu dupla zrovna
když Iveco pozpátku
vklouzlo bez ohlášení na
sousedovu zahrádku…

Sotva beran otřepal se
z manželčiných výčitek,
už mu traktor chystá další
intenzivní zážitek…

To za skopcem přišel soused,
že o příští sobotě
naléhavě potřebuje
stáhnout dřevo v Oplotě.

Beran na to: "Žádný strachy,
hlavně nachystej si prachy,
předvedu ti ten svůj kup,
dřevo bude co by dup!"

Bohužel se v Oplotě pak
projevily tehdy dosti
s novým strojem beranovy
chybějící zkušenosti,

v ovládání chudák skopec
narazil na jeden háček,
totiž na cizojazyčné
popisky palubních páček,

a tak místo navijáku
omylem si turbo zapl,
načež traktor pořádný švuňk
přímo dolů svahem lapl,

profrčel houštinou břízek
a pod kopcem v potoku
uložil se do bahýnka
pěkně vleže na boku…

Beranovu ženu doma
málem potom trefil šlak,
když kouká na pomačkané
plechy a odřený lak…

§ riziková investice
- nalej nám dvě slivovice!

Nežli beranovu hlavu
pod katův meč dostanu
musím ještě zmínit jednu
partu ryzích fachmanů!

Zvou se Místní hospodáři,
však je všichni dobře známe,
každým rokem pod májí si
dlouze o nich povídáme.

Den co den na starost mají
jinou ušlechtilou práci,
poradí si jak s řemeslem
tak s těžkou mechanizací!

Taková úderná banda
to se jinde nevidí,
však ji také starostovi
celý okres závidí!

Každý z členů musí hlavní
heslo MH v srdci chovat:
"Práce musí bavit, ale
hlavně nesmí unavovat!"

Letos v zimě z toho málem
byla ostuda jak hrom,
když z Pláňavy stěhovali
do parku vánoční strom.

Na Vyhlídce vzali ztečí
obecní les smrkový,
pro jistotu měli s sebou
kompletní park vozový.

Lesní správce s motorovkou
zkušeně do korun mrk
a vybral si hnedka zkraje
patnáctimetrový smrk,

jeden chirurgický řez a
jehličnan se válí v klestí,
zbývá jen ho Vétřieskou
transportovat na náměstí…

Naštěstí však naše obec
má tu mimořádnou kliku
zaměstnávati jednoho
z předních českých jeřábníků!

Tenhle beran na statný smrk
jenom krátce koukl
a směrem ke zbytku party
nevzrušeně houkl:

"To co tady leží, to se
u nás zvedá s prstem v nose!

žádné velké svazování,
na to není čas,
tuhle třísku naložím vám
na jeden úvaz!"

Lodním uzlem přichytil si
mohutný kmen k plošině
a na jeden zátah smrček
zvedl kolmo k mýtině.

Dodnes vlastně beran neví,
co se přesně tenkrát stalo,
že v nejhorší možnou chvíli
lano se mu rozvázalo…

Jelikož v takový moment
je každičká rada drahá,
beran jenom kouká, jak strom
na nejbližší domek padá!

Stavitel, co uvnitř bydlí,
zrovna přes sklo zíral ven,
když mu špice jehličnanu
žuchla metr od oken!

A mít vlasy, jistě by mu
do jednoho stály
z pohledu na kolos, co se
v zahrádce mu válí!

Že je beran známý kliďas,
to vám jistě každý poví,
kdo jiný by taky tenhle
výstup komentoval slovy:

"No tak dobře… Druhé lano
bude asi taky třeba…
Ale chlapi, to vám řeknu,
todle teda byla jeba!"

§ asi vítr, Máchale!
- Nalej nám sem po malé…

Bych nebudil mylný dojem
že chci stůj co stůj,
na berana nešťastného
kydat tu jen hnůj,

dovolím si přeci jen teď
v krátkosti Vám, milí hosti
představit i méně stinné
stránky jeho osobnosti…

Jsem si třeba jistý, že jste
dosud nevěděli,
jaký tenhle hříšný beran
dědeček je skvělý!

Dvě malé vnučky jsou jeho
stáří kořením,
vždycky, když jsou s dědečkem, jen
září nadšením!

A že propaguje heslo
v zdravém těle zdravý duch,
v každé volné chvíli holky
vytáhne na čerstvý vzduch.

Letos v létě se však beran
dopustil té hrubé chyby,
že krom vnučky taky dceru
vyvez na Sékoř na hřiby…

"Však malá lesního luftu
pořádně se nabaží
a dcerunka doma hříbky
k večeři mi opraží…"

Jak šněrují křížem krážem
skrz hustě zarostlou hůrku
děda vnučce ukazuje
bedlu, babku, muchomůrku.

Když pak z lesa vykročili
na rozlehlou mýtinku,
beran ptá se: " Ty, Adélko,
nevíš, kde máš maminku?!"

"Nevím, dědo," na to malá
"snad jde cestou jinou,
já ji zahlídla naposled
nejmíň před hodinou…"

Je jistě pochopitelné,
když berana ? Smotlachu,
to zjištění okamžitě
vyburcuje k poplachu!

S vnučkou v náručí pobíhá
v panice po lese,
pátrání po dcerce ale
ovoce nenese

a tak honem spěchá k autu,
ať se domů dostanou
a tam může uspořádat
řádnou akci záchrannou!

Dumá, které kamarády
nažene do rojnice,
jenom co však přijel k domu
oddechl si velice!

Před domem ztracená dcera
vražedně na něho čučí
a, jenom co vylez z auta,
na celou ulici hučí:

"Copak, ty bláznivej dědku,
rozumu už nemáš špetku?
V houštině mě necháš stát
a zmizíš si jako smrad!

Nemáš ani ponětí, jak
jsem se, kurňa, bála!
co kdybych tam někde třeba
medvěda potkala?

Vylezla jsem až na Chlébském,
starej pro mě musel jet,
s tebou teda na procházce
byla jsem dnes naposled…"

Beran stojí beze slova,
rozpačitě klopí oči
a s houbovkou na večeři
v duchu už se smutně loučí…

§ návrat s plným košíkem, ale s půlkou týmu
- nalej něco ostřejšího, ať zaženem rýmu!

V celém našem regionu,
o tom jistě sporu není,
Doubravník v mnoha ohledech
výsostné má postavení.

Nechci se tu vychloubat, však
jedno kritérium tu je
v kterém naše obec zcela
jednoznačně dominuje!

Že by fotbal, kultura, či
celkový svoz plastů?
Samá voda! Vítězíme
ve spotřebě chlastu!

Asi Vás to nepřekvapí,
vždyť Vám každým rokem tady
líčíme občanů místních
opilecké eskapády…

Také letos vybrali jsme
dva příklady pro ukázku,
toho, jakou v Doubravníku
trpíme opilců chásku!

Začněme hned na Pláňavě,
tam se pije nesmlouvavě,
a kdo neudrží krok
nepřežije ani rok…

Taky jeden inženýr, co
u piva vždy rád se bavil
právě tady na kopečku
nedávno si dům postavil.

Letos pána omrzelo
jak do něho stará duje
kdy že v patře konečně už
balkonek jí vybuduje…

Vzal si týden dovolené
ve sklepě narazil bečku
a už mu z chalupy trčí
balkon jako na zámečku.

Každý jistě pochopí, že
takovéhle veledílo
s kamarády v restaurantu
řádně zapít třeba bylo!

Do pantáty pivo padá
jak horníci do dolu,
vědět, cože doma ztropí
pil by raděj kofolu…

Když potom vrávorá domů
rosa na kůži ho zebe,
podroušeně obdivuje
hvězdami poseté nebe.

Inženýr tak zaujatý
překvapivým zjištěním
co alkohol dělá s jeho
estetickým cítěním,

doma potom na zánovní
balkonek se žene chvatem
ještě chvíli pokochat se
tím hvězdným panoramatem.

Jak však poznal, jen co jal se
ze dveří na dlažbu drápat,
lézt na balkón bez zábradlí
po pivu je blbý nápad…

Nezkrotil svůj výkyv v mezích
betonové masy
a tak, než se nadál, letí
po hubě z terasy…

Že má chlapec ocelová
jen játra a ne i kosti,
přešel z dovolené rovnou
do pracovní neschopnosti…

Z Pláňavy se přesuneme
zase na Rakovec Horní,
také tam se chlastá více
než v Ostravě na Stodolní…

Mezi opilci krom toho
tato část je známá tím,
že se formuje nám tady
zdatný juniorský tým!

Jeden z družstva, už od dob co
vychodil základní školu,
jeví zvláštní nadání pro
konzumaci alkoholu.

Jednotlivých destilátů
zkoumá osobité taje,
a v hodovém povídání
rok co rok svou roli hraje…

Letos dokonce se stalo,
že se mladík ten
nasolil, jak zákon káže,
i na Štědrý den…

Odpoledne v restaurantu
byla sešlost veliká,
pánové koštují tady
tekutého kapříka.

Když si mladík říkal, že tam
zajde vážně jen na chvilku,
sám netušil, pro jak štědrou
jde si vánoční nadílku…

Co se s mladíkem pak dělo?
Nevídáno, neslýcháno…
Žádný div, že probral se až
doma na Boží hod ráno…

Kdoví jestli rumu nebo
zelené to bylo vinou,
s jakou že se chudák vzbudil
zpropadenou kocovinou!

S hlavou třeštící si mumlá:
"To zas byla pitka!
Nedožiju zítřka, jestli
hned si nedám šnýtka!!!"

Jak však řešit dilema, že
máš sucho ve sklínce,
když je zrovna dvacátého
pátého prosince?

Hospoda je zavřená
a benzinka taky,
nad chlapcovou existencí
stahují se mraky…

Naštěstí, pokud jde o chlast,
to má mladík pod čepicí!
Honem sáh' po Zlatých stránkách
položených na polici.

Když holt pivo v Doubravníku
nesežene, tak si
bude muset do Globusu
pro něj poslat taxi…

Těžko říct, zda ve svém stavu
spočítal si hned,
že ho pivo na spravení
bude stát pět set?

Příště v téže situaci,
jistě ale stejně zvolí,
neboť za ty prachy tehdy
zachránil si život holý…

Beran viníkem je obou
opileckých alotrií
i toho, že spořádaní
občané tu tolik pijí,

neb jak on zločiny svými
tyranizuje nás tu,
slabší povahy pak u nás
nevydrží bez chlastu…

§ balkon-jumping a splněné vánoční přání,
- podej nám sem štamprličku, však měj s námi slitování!

Ať si kdo chce, co chce, říká,
ať se stará zlobí,
jako koza drbání chlap
potřebuje hobby!

Mladý - ten si hraje s vláčky,
starší zase loví holky.
A těm starým nezbývá už
než zakládat různé spolky…

Ani u nás v Doubravníku
jinak tomu není,
také tady máme řadu
činorodých uskupení.

A ač katův meč už skopci
u hlavy se chtivě blýská,
na tři z těchto spolků pojďme
podívat se trochu zblízka…

Začneme hned od podlahy,
jak se to tak říká,
vlastně spíš než od podlahy
rovnou od rybníka!

Každé hody tady čteme,
co naši rybáři smělí
v kořalkovém opojení
u rybníka vyváděli!

Letos, když zas vyrazili
ke stojaté vodě,
chudák beran na výstroji
přišel k drobné škodě!

Začalo to hned po první
lahvince s Božkovským rumem,
když se beran jako vždy jal
ohánět rybářským umem!

"Hoši, znovu opakuju,
co já s prutem umím,
to být vámi, zavřu hubu
a obdivně čumím!

O mém nadhozu kolují
na Třeboňsku báje,
s tím, co vy tu předvádíte,
táhněte do háje!

Místo toho, abyste si
máchali jen hubu v lihu,
měli byste se ode mě
učit perfektnímu švihu!"

Deci božkovského moku
najednou do sebe kopl,
rozkročmo si na břeh stoupl
v kolenou se pevně propl',

prsty objal rukovítko
kevlarové udice
a předvedl osazenstvu
nadhoz jak z učebnice…

Poté co však beran prutem
směrem k vodě švihl
prapodivný objekt se mu
kolem hlavy mihl!

Překvapením rybářovi
brada trochu klesla,
když rozpoznal obrys svého
rybářského křesla,

které tím ladným nadhozem
na háčku chycené asi
mrštil beran vzduchem přímo
doprostředka vodní masy…

A nezbylo mu, než zírat
jakže jeho vlastní vinou
stolička mu jednou provždy
mizí kdesi pod hladinou…

Dosti bylo rybaření
teď pro změnu milí hosti,
povíme si o úspěších
doubravnické myslivosti.

Naši milí páni hajní
to je pane chasa,
kamizolky vyšívané
jedním slovem - krása!!!

S brokovnicí na rameni
tiše našlapují v mechu,
jak však sednou do hospody,
huby mají jako z plechu!

Letos, když zas vyrazili
na lišky a na zajíce
trápila berana zrovna
zdravotní indispozice.

Po operaci měl chudák
ještě příliš čerstvé rány
a dlouhé procházky striktně
od doktora zakázány.

Přesto zanícený nimrod
doma v betli nelení
na hon přece jen vyrazil,
vzal si svůj vůz terénní,

nažehlenou uniformu
na obvazy natáh'
a celý den za volantem
honcům jede v patách!

Po hodinách za volantem
ulevil si: "U sta hromů,
však nějakou trofej taky
musím staré přivézt domů!"

Na mítince vylez z auta
přitisk' pažbu v líc
a pěkně vypaseného
zajíce si pic.

Na sedadlo spolujezdce
mrtvého ušáka šupl
a na jeho počest jednu
štamprličku venku slupl.

Ještě chvíli po zádech se
poplácává s kamarády,
vtom ale zaregistroval
prapodivný zvuk za zády.

Ihned honce-motoristu
přešla chuť na další pití
když kouká jak jeho auto
dolů se svahu se řítí…

Na terénní automobil
bezradně huláká: "Halt!
Ta ušatá sviňa snad mi
musela vyhodit kvalt…"

Od té doby myslivec je
obci pro posměch,
když už jednou něco trefí
odnese to plech…

A když je řeč o těch spolcích
musím s upřímnými díky
připomenout naše milé
dobrovolné požárníky!

S ohněm nebo s bečkou piva-
To se perou jako draci!
Jenom mají krapet horší
smysl pro orientaci…

Jednou takhle k večeru, když
půlka dědiny už spala
do ticha se zničehonic
siréna zas rozeřvala…

V tu ránu se po náměstí
postavičky míhají,
to členové zásahovky
k hasičce se sbíhají!

Náčelník pokyny z kraje
v esemesce luští chvíli,
pak prstem do mapy píchl
a v cisterně vyrazili.

U samošky chvilku ještě
složitě se vytáčí
pak zapli maják a tryskem
vystřelili k Borači.

Cisterna si po silnici
spokojeně frčí
a v ní čtyři hasiči se
natěšeně krčí…

Po pár kilometrech jízdy
vzal si slovo hasič ten,
co už drahnou chvíli trochu
neklidně se kouká ven:

"Podívej se, náčelníku,
nechci, abys řekl mi tu,
že chci znevažovat tvoji
velitelskou autoritu,

ani nechci kibicovat,
jen mi přijde divné věru,
kolik houkajících aut už
potkali jsme v protisměru…"

Beran-náčelník kontruje:
"Nech si svoje rozumy!"
Vtom v palubní vysílačce
krátce ale zašumí

a už se z ní line povyk
šéfa tišnovských profíků:
"Kam volové jedete? Vždyť
hoří u vás v Doubravníku!"

Náčelníku beranovi
nebudem se tady smát!
Místo toho chtěli bychom
pár upřímných rad mu dát:

nechceš-li být zase k smíchu
ostatním jednotkám všem,
že netrefíš požár ani
když ti hoří pod nosem

a nechceš-li zase příště
najít už jen spáleniště,

Až ti přijde esemeska,
nezdržuj se tím!
Radši, chlapče, podívej se
odkud stoupá dým!

§ spolky proti nudě
- podej mi sem kořaličku, vždyť už vidím rudě…

Málo naplat, jako není
krčmy bez občasné rvačky,
není ani pravý grunt bez
pravidelné zabíjačky!

A že beran - hospodář - vždy
míval smysl pro tradici,
aspoň jednou za rok spáchá
řádnou vepřovou žranici…

Letos, když zas ve vepříně
vyhlídl si statný kus,
železnou klec přikurtoval
na starý přívěsný vůz

natěšený na ty hody
sliny stěží polyká,
jak si frčí silnicí pro
koupeného čuníka…

Bez dlouhého přemlouvání
prase si do klece vleze
a tak beran - nenasyta -
už už si ho domů veze!

Jak si to tak k Doubravníku
ve Fiátku chlapec pluje,
na děravé silnici si
vozík pěkně poskakuje

a že beran za volantem
už si v duchu počítá
všechny ty voňavé škvarky,
jitrničky, jelita,

žádný div, že šofér takto
nepozorný zakrátko
zapomene pravidelně
hlídat zpětné zrcátko…

Vtom však Fiat jako střela
předehnal neznámý vůz
a se strašlivou předzvěstí
všech následujících hrůz

okamžitě na berana
jak o život troubí, bliká
ten hned koukne na vozík a…
je tam! Ale bez vepříka…

Roztržitý řidič totiž
nevšim' si, že dvěstě kilo
živé váhy z přívěsného
vozíku mu vystoupilo…

Beran hned na brzdu dupl,
volant do protívky strhl
a s plynem až na podlaze
opačným směrem se vrhl…

Po pár stovkách metrů rázně
prosvištěných zatáček,
blikl zdálky na berana
policejní majáček!

V tu ránu kopytníkovi
srdce jak o život buší
v pátrání po spolujezdci
jisté komplikace tuší…

A když dojel k místu činu
sápe se na něj mrtvice,
když sleduje zděšeně, jak
přímo uprostřed silnice,

stojí auto, co důkladně
zdemolovaný má předek,
kolem něho rozčileně
pobíhá nějakej dědek,

před autem beranův vepřík
v agónii sebou mlátí
a na hřbetu se mu četník
jako na rodeu klátí!

A že jezdec v uniformě
nebyl svému oři roven,
vepř ze hřbetu vyhodil ho
přímo do hromady… výkalů!

Tak nakonec beran místo
vepřového hodování,
mohl být rád, že skončil jen
s flastrem a ne rovnou v báni…

A ještě v prádelně nechal
celou svou měsíční rentu,
za čištění uniformy
od prasečích exkrementů…

§ četník od stolice,
- nalej nám dvě slivovice!

Další naše povídání
zdařilou je ilustrací
toho, jak u televize
člověk rychle soudnost ztrácí

a že večer u pořadu
s nepatřičnou tématikou
ve finále může snadno
skončit davovou panikou…

Také beran na Rakovci
se svou drahou chotí ovcí
každého dne poctivě
než by dřepěl na pivě

raděj doma v obyváku
teplý lahváč v ruce svírá
a z křesla na obrazovku
celý večer tupě zírá…

Jednou večer na Rakovci
bylo zase rušno dost,
když v TV programu beran
objevil filmový skvost

"To zas bude kino, stará,
prej to aji má Oskara,
soused na to pěl mi ódu
je to z teho Holyvódu!"

Tak před osmou Branky, body,
paňmáma na Novu přepla,
a celá rodina spolu
před televizi si dřepla

Beran třebas namítal by
chybovati že je lidské,
každopádně připadá mi
přinejmenším netaktické

že si, ač je známý tím, jak
často chudák nervy ztrácí,
zrovna v den, kdy za okny mu
bouře jako ďas burácí

zvolil film o tom, jak kdesi
přehrada si bouchne
a na blízké velkoměsto
vlna jak hrom šplouchne…

Zápletka toť jednoduchá,
žádná snaha o kulturu,
ani náznak, že se brzy
film mu změní v noční můru…

Když napětím beranovi
k infarktu už zbývá málo
několik zásadních věcí
v tentýž okamžik se stalo:

Za okny hrom zaburácel
ránou jako z děla,
světla ve všech domácnostech
zaráz potemněla

a když nakonec siréna
požární pak ještě spustí,
berana vyděšeného
zbytek soudnosti opustí…

"Stará, je to pěkně v řiti,
pohroma se na nás řítí!
Ve Víru jim rupla hráza
po Svratce se žene zkáza!

Za pár minut bude po nás,
tady končí legrace,
zachránit nás může jenom
rychlá evakuace!!!"

Že je žena s dětmi zvyklá
bez řečí poslechnout tátu,
za pět minut půlku gruntu
přenosili do Fiatu

a za chvilku zvláštní skvadra
po silnici k Brnu frčí:
vepředu se beran v pěti
bundách za volantem krčí,

vzadu děti ve spacáku
rozespale brečí
a za nimi v kufru koza
nechápavě mečí…

Na závěr bych ocitoval
obhajobu skopce,
který mylně předpověděl
zkázu celé obce:

"Raděj budu příště zase
pro smích celé ulici,
než abych se utopil sám
ve své vlastní ložnici!!!"

§ blesková evakuace,
- tak už se pacholku pohni, ať je živo na place…

A v posledním povídání
dozvíte se záhy,
že voda nemusí nutně
být jen zdrojem vláhy…

Doubravníkem řeka Svratka
vine se jak stuha,
v křišťálově čisté vodě
prohání pstruh pstruha,

ráj na zemi uložený
v samém srdci Moravy,
přesně tak, jak Víťa Nezval
vtloukal nám to do hlavy…

Poslední dobou však slýchám
spoustu dohadů,
proč se Svratce u nás říká
"Řeka pokladů"?

Abych zabránil pomluvám
vysvětlím Vám to teď krátce,
vzniklo to všechno u paní
beranové na zahrádce…

V Luhačovicích si dáma
zeleninku pěstí
a ke břehu Svratky chodí
vyhazovat klestí…

Jednou když se u vody zas
se svou nůší celá třese,
kouká, jak přímo k ní řeka
prapodivný objekt nese.

Do řeky ze zvědavosti
okamžitě skočila
spodničku až po kolena
vodou prý si smočila

a vytáhla z proudu letní
vody hřející
nádobu dost starobyle
vyhlížející.

Když pak poklekla k nálezu
neobvyklému dosti,
v mysli se jí roztočila
kola představivosti…

Před očima se jí míhá
zlato, drahé kamení,
v duchu už vidí, jak mění
svoje skromné stavení

za zámeček na Pláňavě
nebo za Koldovu vilu
a tak milá dáma spěšně
přiložila ruku k dílu.

Když však jedním rychlým chvatem
z kořisti své víko sňala
okamžitě překvapením
hlava se jí zamotala,

a přešťastná nálezkyně
jak následkem otravy
na břehu malebné říčky
flákla sebou do trávy…

Jak už jistě tušíte, tak
nebylo v tom hrnci zlato,
ani nic jiného, co by
zpeněžiti stálo za to!

Z estetických důvodů teď
těžko se mi říká, no
že v nádobě až po okraj
bylo prostě nasráno...

Žádný div, že milou dámu
ještě dneska trápí dosti
opakované záchvaty
žaludeční nevolnosti

při vzpomínce jak ze Svratky
přistála jí do klína,
namísto truhly s pokladem
provizorní latrína…

Díky této příhodě má
báseň o Moravském toku,
v slabikáři od letoška
přidanou poslední sloku:

"Na břehu řeky Svratky, co jsou
Luhačovice,
tam stojí místo rozrazilu
kýbl stolice…

§ Nezval se obrací v hrobě,
- nalej nám a nalej sobě…

obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to zločiny,
kterých je tady přítomný beran viník jediný.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.

Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.

obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí:

• traktoristovi z náměstí z krkovice řízek, aby ho zas nemuseli vyřezávat z břízek
• tomu, co s plošinou jezdí, odkazuje trošku svého smradu, aby zase nepokládal strom někomu na zahradu
• svoji žíni odporoučí tomu, co dceru v lese ztrácí, aby jí příště pověsil na krk navigaci
• tomu, co z balkonu skáče šipku, odkazuje beran svůj pyj povadlý, aby příště nelez' nikam tam, kde není zábradlí
• tomu, co pivo taxíkem si vozit nechá, odporoučí beran svoji slinu, aby příště raděj' prací léčil kocovinu
• rybáři, co výbavu si likviduje, odkazuje kopku svého hnoje
• myslivcům odkazuje beran svoji odvahu, ať s ní příště aspoň zkusí dohnat auto ze svahu
• hasičům odporoučí svoje kolena, aby zas nenašli už jen ohořelá polena
• tomu, co zabíjačky pořádá, odkazuje kus své lesklé řiti, ať si příště čuníka na vozík líp chytí
• tomu, co evakuuje rodinu, odporoučí svou lebeční spodinu
• té, co u Svratky hlídkuje, odporoučí svého loje hroudu, aby příště poklad radši pustila po proudu
• svůj jazyk odporoučí starým drbnám, které si svůj sedrali, když o cizí věci se staraly
• radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
• a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón

Pardón, pardón !!!

za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi Ph.D.

celý text letošního ortelu si můžete stáhnout   Z D E  

Pro pamětníky:

Ortel 2004 | Ortel 2005 | Ortel 2006 | Ortel 2007 | Ortel 2008 | Ortel 2009 | Ortel 2010 | Ortel 2011 | Ortel 2012 | Ortel 2013