městys Doubravník

Klášter v Doubravníku [1]

Osudy Doubravníku jsou těsně spjaty s osudy kláštera sester augustiniánek v Doubravníku.

Je zajímavé, že právě toto místo v údolí řeky Svratky bylo v dávné minulosti vybráno při kolonizaci pralesa jako způsobilé k založení kláštera.

Jaké důvody k tomu vedly jistého Štěpána z Medlova - to dnes můžeme jenom hádat. Jisté je, že se tak stalo ještě dříve, než byl založen cisterciácký klášter Porta Coeli v Předklášteří a cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou.

Doubravník - počátky osídlení

Nejstarší dochovaná listina je datována 25.září 1208.¹⁾

V ní P. Robert, biskup olomoucký, vyměňuje se souhlasem českého krále Přemysla Otakara I. a jeho bratra markraběte moravského Vladislava Jindřicha v přítomnosti četných šlechticů z obou zemí a za souhlasu děkana Walthera a celého konventu jeho kostela se šlechticem Orphanem, synem Gotharda, dvě vsi svého biskupství - Doubravník (Dubravnic) Drahník (Dragnic) a jedno popluží v Dřevnicích (Drevniche) za dvě vsi Orphanovy - Tuřany (Turane) a Petrovice (Petruich), které jsou blíže jeho biskupství.

V této listině je zmínka o kostele, což vede k následné úvaze, že když u nás stál již roku 1208 kostel, musilo zde být osídlení už ve 12.století. Lze tedy předpokládat, že Doubravník patří mezi nejstarší vsi na Moravě.

Listina z roku 1208 je nejstarší listinou uloženou v městském archívu v Brně.

Listina z roku 1208

Zakladatelem kláštera byl již zmíněny Štěpán z Medlova, ale neví se určitě, kdy se tak stalo. Pravděpodobně v letech 1208 - 1220. Zakládající listina se nedochovala.

Je však zachován originál listiny z roku 1220, v níž Vladislav Jindřich, markrabě, na žádost Štěpána z Medlova, purkrabího z Dívčích hradů, udělil abatyši a konventu kláštera v Doubravníku své patronátní právo kostela v Bystřici nad Pernštejnem. V té době již musel klášter tedy existovat.

Dějiny kláštera byly velmi pohnuté, jak o tom svědčí zákroky olomouckých biskupů i římských papežů. Ti museli často zakročovat ve sporech, jež měl klášter s vrchností, která nakloněna husitství, zabírala klášterní statky pro sebe. To vyvrcholilo počátkem 15. století, kdy byl klášter již podruhé ve své historii vypálen.

V úspěšném žhářství Tatarských nájezdníků z roku 1241²⁾ nyní pokračovalo rozezlené vojsko husitské.

Řádové sestry se prý zachránily útěkem na Pernštejn³⁾ a o zabrané statky se soudily, aby získaly prostředky na živobytí. Poslední z nich se roku 1543 přestěhovaly do kláštera Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova a klášter se z pohromy již více nezotavil.

Tolik stručné shrnutí k existenci kláštera v Doubravníku.

zdroj: L. Mazáč, B. Bukal - DOUBRAVNÍK

Poznámky:

1) Poslední výsledky historického bádání zpochybňují pravost listiny z roku 1208 a někteří odborníci ji považují za falzum. Problém není zatím dořešen, takže prozatím vycházíme z toho, že je tato listina platná.

2) Zde se opět různí názory na první poškození kláštera. Jedna teorie tvrdí, že klášter byl vypálen zřejmě při nějaké lokální bojůvce až po smrti Přemysla Otakara II. Toto tvrzení je podloženo doměnkou, že Tatarští nájezdnící, jako lidé uvyklí na život ve stepi, by se těžko odvážili do hustě zalesněných kopců v povodí řeky Svratky. Ovšem v knize F. Čapka Dějiny zemí Koruny české v datech, se můžeme dočíst, že:

3) Přihlédneme-li k tomu, že Pernštejnové v té době již usilovali o majetek náležející klášteru (jak dokládají soudní spory), jeví se jako správná varianta útěk do Brna, kde později řádové sestry žily.

06.02.2005

Téma "Klášter v Doubravníku" je podrobněji zpracováno v dalších kapitolách: