městys Doubravník

Květnové události 1945 v Doubravníku [2]

Probudili jsme se již v nových poměrech. Všude prapory, od rána na náměstí vyhrávala hudba. Ale z plné duše nebylo možno vykřiknout. Všude plno německého vojska a slyšet střelbu, někdy velmi zblízka.

Ruská letadla pronásledovala německou armádu ustupující od Brna, která dosud nesložila zbraně. Velké bombardování bylo ve Žďárci a potom v Křižanově, kde zahynula dcera p. Ladislava Sýsa, krejčího z Doubravníka čís. 12, Ludmila se třemi dětmi. Jejímu muži, který jediný zůstal z celé rodiny na živu, byla uražena pravá ruka. Nejmladší dítě, které choval bylo zabito v jeho náruči.

Doubravníkem ustupovala armáda olomoucká, která již nebyla sovětskou armádou pronásledována zbraněmi, když se nestavěla na odpor. Utíkat mohla.

Asi o 8 ½ hod. byl na četnické stanici předseda MNV, kde měl poradu s velitelem národní stráže, velitelem stanice, partyzány, praporčíkem Havlíčkem o tom, co je nutné zařídit, aby v poslední chvíli nedošlo k vážným událostem. Co se radili, vpadl do místnosti partyzán Prčík z Bělče se slovy:

"Lojzo, je zle! honem Bělči na pomoc!"

Dozvěděli jsme se, že v Bělči SS stříleli po partyzánech. Velitel 3. úderné roty Jenda Krykorka a Ota Pešl těžce ranili velitele SS a zastřelili německého vojáka a že v Bělči hoří. Po něm též stříleli, utekl ale korytem potoka ke Křížovicím a odtud do Doubravníka.

Žádal , abychom vzali zbraně, které máme a šli Bělči na pomoc. On že půjde do Borače, tam mají 4 pancéřové pěsti, že je v zátočině před prudkou vystřelí na německá auta, tím se zatarasí silnice a potom se bude do Němců řezat.

Unčovský ani všichni ostatní s tímto plánem nesouhlasili.

Od Bělče se nepřetržitě valila Německá armáda všech zbraní. Doubravník byl plný vojska, sledovali každý krok - jak se tam dostat? A dalo se předpokládat, že po tak vážném incidentu bude Běleč obsazena větším počtem SS. Bylo naší povinností před nimi uchránit Doubravník.

V tom někdo přišel oznámit, že SS odvážejí na autě 3 občany z Bělče: Františka Dvořáka, Františka Vojtu a Miloše Štourače, kteří za nic nemohou a jsou odváženi jako rukojmí. Bylo dohodnuto, že se za ně půjde intervenovat za německým velitelem, který byl na radnici. Lojza si přehodil automat, připjal revolver a že půjdou.

Předseda mu radil, aby si při tak choulostivé věci nebral viditelnou zbraň a nehlásil se jako partyzán. Šli. Na rohu náměstí potkali již velké nákladní auto SS kolem dokola obklopené vojáky s kulomety a uprostřed jako sochy stojící 3 Bělečské občany. Zejména krásná postava Františka Dvořáka, jako z Mramoru vytesaná nade všemi vynikala. - Bylo pozdě…

Na radnici velitel řekl:

"Zastřelili nám muže SS. Každý partyzán, který bude dnes přistižen se zbraní v ruce bude zastřelen!"

Lojza mnohokrát později opakoval, jak bylo dobře, že sebou neměl zbraň…

Nervozita všeho občanstva se stupňovala, když se roznesla zpráva, že němci chytili u nádraží 3 Křížovické občany Stanislava Opatřila, Jindřicha Štarhu a Aleše Hemzu a odvezli je. Nikdo zatím nevěděl proč, ale bylo jisto, že s Němci nejsou ještě žádné hry. Mnozí občané se zdržovali raději jen doma. Někdo pustil mezi lid zprávu:

"Tišnovský národní výbor Němci postříleli!"

Byla to mýlka. Tento smutný osud postihl národní výbor ve Velkém Meziříčí.

Byli jsme na stráži! Před 11.hod. přišel předseda MNV do školy. V kuchyni seděl německý kapitán - advokát z Berlína, raněný těžce na ruce i nohy a major lékař, který chtěl ve škole nocovat. Kapitán, plný ironie a zloby, vzdor svému zranění řekl:

"Jen se těšte, že budete mít republiku! Ta nebude vaše. Nemyslete si, že bude dnes konec, my víme, co jsou Rusi a proto budeme bojovat do posledního muže a poslední potravy!"

Překvapilo jak byl major lékař málo informován. Ptal se, proč máme prapory a kde je Beneš. Byl velmi překvapen, když dostal podrobnou odpověď.

Přišel velitel národní stráže kap. Damborský se zprávou, že se situace přiostřuje - Praha volá o pomoc. Napětí se stupňovalo. Ve 12:40 hod. došla telefonická zpráva od poručíka z Nedvědice předsedovi MNV:

"V zájmu bezpečnosti sejměte prapory!"

Tel. zpráva z Tišnova hlásila:

"V Tišnově střílelo vojsko do praporů; vyhodilo mosty do povětří!

Telef. zprávy přijímal a písemně předával přednosta stanice Rypka. V Doubravníku prapory již sejmuty nebyly.

Uvolnění nastalo po 13 hod. Major - lékař, který chtěl ve škole nocovat, rychle balil, nějaké věci (starý plášť, nehodnotné psací potřeby) nechal ležet na pokoji, že je nebude brát. Na otázku, co se děje, jen řekl:

"Nový rozkaz! Přijde doba, kdy bude dobře mít u sebe co nejméně věcí."

Automat a dalekohled si ale vzal s sebou. Bylo vidět, že je s Němci zle.

Od té chvíle nastal panický ústup. Jednotky se již nezastavovaly na náměstí, ale v úžasném chvatu se hnaly od Lomnice k Olší. Jízda se snažila stačit motorizovaným jednotkám, koně zpocení a vojáci též od toho, jak poháněli koně ke zběsilejšímu ústupu. Od Tišnova k nám nepochodovalo žádné vojsko - to mělo směr na Žďárec.

Co němečtí vojáci stačili, pálili:
v radnici na dvoře lékárnu, na prostřed náměstí pod lipou na ohromný oheň házeli masky, pokrývky, řemeny, spisy aj. Oheň půl lípy spálil. Mnoho věcí někteří odvážlivci zachránili a odevzdali později našim úřadům. Kouř a oheň bylo vidět ze všech stran.

Za mlýnem bylo slyšet výbuchy - to Němci zavezli auto s municí a benzinem na louky a zapálili.

Na Rakovci pod lesem tábořila muniční kolona, která tam potom zapálila několik muničních aut. Náspy silnice k Olší byly posety minami, ručními i dělostřeleckými granáty a leteckými bombami.

Kde mohli, zmocnili se Němci soukromých kol a ujížděli na svoji pěst. Vojáků se zmocňovala nervozita, když se musil transport zastavit. Tu docházelo mezi nimi i veliteli k prudkým incidentům, když se chtěli předjíždět. Zejména na dřevěném mostě docházelo k hádkám, když se provoz zastavil. Je těžko vylíčiti dojmy všech občanů tohoto dne.

Dle zápisu v obecní kronice (I.díl č.str. 205-222), který napsal v té době řídící učitel a předseda MNV Leopold Mazáč, zpracoval

Lubomír Čech

Pokračování:

- Květnové události 1945 v Doubravníku [3]

- Fotogalerie