Dnes je: 24.04. 2024 | | Poslední články | Mapa stránek | Kalendář | Facebook | Info-seznam | |
v regionech: - Tišnov |
- Bystřice nad Pernštejnem |
dnes Fotogalerie - Skvrnopásník lískový |
dnes Úřad městyse - Rozpočtové opatření č.3 |
22/04/24 Úřední deska - Návrh Závěrečného účtu |
- Pálení čarodějnic |
- Linka Brno - Lísek |
- FK Doubravník |
- Brněnské vodárn... |
- Prodej ovocných d... |
včera Školní jídelna - Jídelní lístek od 29.04… |
16/04/24 Školní jídelna - Jídelní lístek od 22.04… |
12/04/24 Městys Nedv... - Pozvánka na koncert |
Celý přehled [9] |
Doubravnický zpravodaj |
obsah čísla 03/2023 |
verze pro tisk [ zde ] |
Věřit v něco je ale dnes hodně populární a člověka to vlastně tolik nezavazuje jako věřit někomu.
Věřit, že "něco musí být" je obsahem víry "něc-istů" a ti jakoby dnes padali z nebe. Stačí se podívat na knižní pulty s ezoterickou literaturou. Nabídka se předhání s poptávkou.
Přechod od víry v něco k víře v Někoho je prvním krokem v dynamickému rozjezdu. Musíme mít ovšem na paměti, že pohyb vpřed není nikdy spojený jen s prvním krokem, ale s prvními dvěma kroky.
Vykročím-li jen jednou nohou, zůstávám stále na místě. Až teprve přisunu druhou, uskutečním pohyb. Mohu uznat, že Někdo existuje, a tím to mohu mít na dlouhá léta odbyté. Teprve vztah, ono přisunutí se k Někomu, dělá ze statické víry dynamickou. Osobní kontakt je pokaždé nosným dějem vztahu, takže bych rozlišoval víru v něco, víru v Někoho a ještě víru Někomu.
Někdy ale může jít také o cestu poctivého intelektuálního hledání. Člověk, který je vnitřně poctivý, nedokáže zkrátka říci, že "věří Někomu" když to není pravda.
. . .
Ano, jsou lidé, kteří poctivě hledají odpovědi. Jde mi o něco jiného.
Na základní otázku "Co je člověk?" nelze jednoznačně odpovědět, aniž bychom nebyli - tak či onak - zataženi do otázky, zda je Bůh a co nebo kdo je Bůh.
Lze vůbec hovořit o člověku a nedojít k otázce po Bohu a jeho jsoucnosti?
Dokonce ani člověk, který v Boha nevěří, si nemůže tyto otázky nepoložit, pokud chce vzít svůj ateismus skutečně vážně, pokud chce být ateistou ne z blbosti, ale z "Boží milosti", jak říkával Ernst Bloch.
Proti tomuto argumentu bych postavil dva typy hledačů v prostoru víry.
První bych nazval "neváhajícími spokojenci", kteří se spokojí s nalezeným kouskem pravdy nebo kouskem víry, a plně jim to stačí. Zbytek si totiž domyslí nebo tento kousek povýší na celou pravdu.
Druhé nazývám "váhavými nespokojenci", kterým onen kousek nestačí a v nalezišti kopou dál. Váhají, zda nalezené už je tím, co skutečně hledali.
V žádném případě nechci zlehčovat víru v "něco", co nás přesahuje, toto hledání na povrchu, protože znám křesťany, kteří přes tuto víru došli až k Ježíši Kristu.
Cesta tedy může být nejrůznější, ale bohužel se často setkávám s tím, že současný člověk trpí duchovní leností a zůstane stát na cestě, protože mu to "něco" stačí. Nebo dojde k poznání, že je tu Někdo, ale tím jeho duchovní cesta skončí a nejde k hledání intimnějšího, vnitřního kontaktu.
Je velkým pokušením ustrnout v takovém stadiu víry, které mne nevybízí vzít do rukou odpovědnost za svůj život a přijmout spolupráci na jeho proměně. Člověk totiž může utišit svůj hlad po duchovní potravě i povrchní spiritualitou, kdy se nechá nasytit laciným rohlíkem.
. . .
Citace z knihy Do výšky volím pád, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.