městys Doubravník

Varhany v Doubravníku

Varhany v kostele Povýšení sv. Kříže v Doubravníku postavil roku 1760 brněnský varhanář Jan Výmola.

Jan Výmola byl pokračovatelem brněnské varhanářské školy, kterou založil na počátku 18. století varhanář Jan David Sieber(-1723). Sieberovým žákem byl Antonín Richter(1688-1765) a u něho se vyučil v letech 1744-1748 Jan Výmola.

Výmola pocházel z Ptení, kde se narodil roku 1722. Jeho první práce jsou doloženy v Rakousku. Snad ještě jako tovaryš postavil roku 1746 chórové varhany pro cisterciácký klášter v Heiligenkreuzu. Jako mistr postavil 1749 jednomanuálové varhany pro klášter v Säusensteinu. V té době se usadil v Brně, kde v roce 1750 získal měšťanské právo. Jan Výmola zemřel roku 1805 jako všeobecně ceněný varhanář. V jeho díle vyvrcholilo barokní varhanářství na Moravě.

Od Výmoly je doloženo na 30 varhan a positivů. Největší dochované varhany jsou v Dubu(1768), dvoje menší v Mikulově, v Heiligenkreuzu a ve Stronsdorfu. Positivy se dochovaly v Krásném, v hradní kapli hradu Pernštejna a v Moravském zemském muzeu (původně z kláštera ve Žďáře). Ostatní Výmolovy varhany zanikly nebo z nich zbyla jen skříň (Hranice, Vranov u Brna). Zatím jediným vzorně restaurovaným nástrojem Jana Výmoly jsou varhany ve Stronsdorfu (asi 6 km od Laa), které sem byly přeneseny již v polovině 18.století ze Säusensteinu.

Varhany v Doubravníku jsou po technické a umělecké stránce nejlépe dochovaným nástrojem Jana Výmoly, protože jeho varhany v Dubu byly částečně pozměněny v romantickém duchu. Doubravnické varhany patří k nástrojům střední velikosti. Mají dva manuály a pedál, při čemž v hlavním manuálu je 10 rejstříků, v positivu 4 a v pedálu 4.

Hlavní stroj	Positiv	Pedál
Principal 8´	Copula major 8´	Subbass 16´
Bifera 8´	Principal 4´	Octavbass 8´
Salicional 8´ (nepůvodní)	Copula minor 4´	Violonbass 4´
Quintadena 8´	Octava 2´	Cornet 4´3x
Bordunal 8´
Octava 4´
Fugara 4´
Quinta 2 2/3´
Superoctava 2´
Mixtura 1 1/3´ 4-5x

Varhany jsou mechanické, což znamená, že hráč ovládá stiskem klávesy ventil, kterým se přivádí stlačený vzduch do píšťal. Tento systém umožňuje nejcitlivější spojení hráče s výsledným zvukem a je ideální pro umělecký přednes. Kromě jednoho rejstříku jsou všechny rejstříky původní a původní jsou i vzdušnice, na kterých stojí píšťaly, ale také všechno mechanické ústrojí a soustava měchů. Po zvukové stránce měly varhany štěstí, že nebyly přestavěny a jejich zvuk zůstal původní. Varhany jsou tedy nejen hudební, ale i technickou památkou jedinečné ceny.

Největší hrozbu pro varhany představuje červotoč. Varhany v Doubravníku jsou červotočem tak silně napadeny, že některé části začínají být křehké, přestávají být funkční a v případě zhroucení mohou poškodit jiné menší varhany. Je jistě správné, že se na varhanách opravuje výzdoba skříně, ale zůstane-li jen při tom, červotoč na nich začne znovu pracovat a nenahraditelný hudební skvost bude během několika let nenávratně znehodnocen. Při tom dnes již existují chemické prostředky a metody, jak napadené části zpevnit a uchránit před dalším napadením dřevokazným hmyzem, aniž by to ohrozilo zvukovou nebo technickou podstatu varhan. Jde však o velmi nákladné a pracovně náročné úkony, které je schopen provést jen zkušený restaurátor, který ovládá staré varhanářské technologie.

Barokní varhany Jana Výmoly v Doubravníku jsou nejen výtvarným doplňkem úžasného interiéru kostela Povýšení sv. Kříže, ale též jedinečným hudebním nástrojem, jehož zvuk musíme zachovat generacím, které přijdou po nás. Včasné kvalifikované restaurování prodlouží život tohoto nástroje nejméně o dalších sto let.

Prof. Dr. Jiří Sehnal