městys Doubravník

V dobrém jsme se sešli...

V naší škole není nouze o nápady, i když ne všechny se nám vždy podaří úspěšně realizovat. O jednom opravdu povedeném bych se s vámi chtěla podělit.

Ze zkušeností víme, že předškoláci se sice do školy těší, ale přece jen mají obavy z neznámého prostředí, z nových dospělých i spolužáků. Protože jsme se školkou jedna organizace, velmi dobře se nám spolupracuje při přípravě dětí do první třídy. Paní učitelky mají pro předškoláky pracovní listy, které s každým z nich individuálně vyplňují a pomáhají jim rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti v oblasti sluchové i zrakové analýzy a syntézy, grafomotoriky, matematických představ a dalších oblastí nutných pro úspěšné zvládnutí školní docházky. Ne v každé školce je samozřejmostí, že se zpívá, maluje, vyrábí, stříhá... V té naší se tak děje pravidelně. Díky všem těmto činnostem z ní děti chodí velmi dobře připravené.

To, že se k nám vždy přišli podívat předškoláci a zúčastnili se jedné vyučovací hodiny, se stalo samozřejmostí. Letos v lednu jsme si je ale "vypůjčili" na celý den a připravili jsme pro všechny projektové vyučování na téma Masopust. Nejprve jsme je osobně pozvali, předali jim omalovánku s úkolem a dopis pro ně i pro rodiče.

V pondělí ráno jsme nemohli dospat ani my ani děti. První z obav, aby vše dobře dopadlo, druzí z těšení. Hned ráno, když jsem uviděla, jak naši "velcí", pomáhají malým návštěvníkům už v šatně, bylo mi jasné, že volba byla správná. Ranní kruh jsme začali písničkou, jejíž slova "V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem, pospolu" se nám stala mottem. Zatímco starší chystali třídu a prováděli složitější práce, prvňáci zkušeně předčítali svým mladším kamarádům. Ti se vydrželi soustředit celou hodinu a s velkým zájmem pracovali na zadaných úkolech.

Poté jsme se znovu potkali všichni v jedné třídě a rozdělili se do skupinek podle předem připraveného klíče. Pak už následovalo projektové vyučování, na které jsme zvyklí, a které zařazujeme pravidelně dvakrát až třikrát do roka. Tentokrát s malým rozdílem a velkým cílem - zapojit i naše nejmenší. Práce byla spousta: čtení, počítání, psaní, kreslení, stříhání, ale taky poslouchání, komunikování, řešení problémů, sociální přizpůsobení...

Tomu všemu se teď odborně říká "kompetence" a právě projektové dny jsou k jejich rozvíjení nejvhodnější. Bylo až neuvěřitelné, jak se ve skupinách spolupracovalo, jak si v ní našel každý své místo a jak se nejstarší postarali o nejmladší a dokázali je zapojit. Poté, co jsme si v tělocvičně vyzkoušeli pochovávání basy, odešli jsme společně na oběd. Tentokrát se nekonalo žádné spaní ve školce, ale návrat zpět do školy, protože program byl i nadále nabitý: výukové programy pro nejmenší v počítačové učebně, hry v družině a v tělocvičně, občerstvení...

A ve dvě hodiny odpoledne všechno teprve začalo: "Přijímačky" do školy neboli zápis. To už si každého předškoláka vyzvedli rodiče, ukázali jsme si, co děti za celý den zvládly a doplnili jsme, co ještě bylo potřeba. Nakonec si úspěšní "skoroškoláci" odnesli dárečky na památku na jejich velký den, kdy se mohli učit.

Pro nás dospělé byl celý den velkým přínosem, i když samozřejmě byl náročný na přípravu i organizaci. Příští rok si náš nápad určitě zopakujeme a snad i vylepšíme.

Velkou odměnou pro nás bylo, když jsem se dověděli, že si Dominička vytáhla aktovku a začala se těšit do školy, kterou předtím moc neprožívala.

...v dobrém se rozejdem

Další fotografie k článku najdete   Z D E