městys Doubravník

Papírna v Prudké

Papírna se nachází v romantickém údolí řeky Svratky v areálu samoty Prudká (mezi městysem Doubravníkem a obcí Boračí) na místě bývalých hamrů na zpracování železa.

Název Prudká je zřejmě odvozen od slova "Prutka" - což byl lidový výraz pro hamr, který stál pod lesem na pobřežní rovině při levém břehu Svratky společně s dřevouhelnou vysokou hutní pecí. Staré doly na limonit se nacházely v sousedním Podolí (součástí Borače) a huť byla v provozu již před rokem 1740.

Celý areál patřil majiteli pernštejnského panství a o provoz se starali četní nájemci až do poloviny 19. století, kdy huť v druhé polovině 19. století zcela zanikla, podobně jako ostatní dřevouhelné vysoké pece a hutě na Drahanské a Českomoravské vrchovině - zřejmě pro nemožnost cenové konkurence surovému železu a oceli z koksových vysokých pecí ve Vítkovicích a v Třinci. Stopy po původní huti jsou překryty novější, stále probíhající zástavbou v obci a zachovaly se zde pouze zbytky struskových hald.

Roku 1872 koupil celý objekt (zřejmě již se zřízenou papírenskou manufakturou) od posledního vlastníka Eckardta majitel papírny v Předklášteří Carl Maxmilian Kopřiva a přeměnil ji postupně v tehdy moderní strojní papírnu.

Papírna na papír a strojní lepenku v Prudké

Nový majitel osobně vedl její přestavbu: vybavil ji např. 4 malými holandry, papírenským strojem se 2 válcovými síty o šíři 130 cm, dřevobrusem (š. 50 cm), hadrořezem (i když se od zpracování nedostatkových hadrů již opouštělo) aj. K pohonu využíval 3 vodní turbiny a k výrobě páry sloužil malý bojlerový kotel - takže z malé manufaktury se tak v krátké době stal prosperující závod, založený především na velkém odbytu lukrativního černého papíru k balení homolí cukru.

Po smrti C. M. Kopřivy v r. 1880 převzal vedení továrny syn Josef Kopřiva, který po poklesu odbytu uvedeného papíru (po vynálezu kostkového cukru) se musel orientovat na jiný sortiment, který si vyžádal další investice. Roku 1886 mj. budovu rozšířil o přístavek na papírenský stroj, v roce 1900 postavil nový kotel se zděným továrním komínem, r. 1903 4. turbínu a zavedl v celém objektu elektrické osvětlení. Také problematickou přepravu surovin a finálních výrobků vyřešila již r. 1884 výstavba železnice z Tišnova do Havlíčkova brodu a následné vybudování vlečky v bezprostřední blízkosti závodu.

V roce 1905 však umírá a od r. 1907 až do znárodnění (již lepenkárny) 1948 se stal pokračovatelem rozvoje závodu jeho mladší bratr Branislav. Od r. 1924 byla realizována téměř komplexní přestavba papírny: nová hala pro lepenkový stroj a slepovací stroj, přípravna látky s vařáky, kartonážka a nové, výkonnější Francisovy turbíny aj.

Po znárodnění závodu došlo v r. 1949 k přístavbě administrativní budovy s dílnami a postupně k intenzifikaci výroby lepenky prodloužením sítové části PS, modernizací lisové části, přípravny papíroviny aj. a svoji produkci lepenky (určenou především na vlastní slepování a výrobu kartonáže) udržoval závod až do současnosti v objemu až 15 t/den.

pohled do areálu ze Sokolí skály

Po r. 1991 se restituční proces zadrhl (stejně jako v Předklášteří) a dospěl nakonec až k rozhodnutí o skončení provozu nezprivatizovaného státního podniku od 1. 1. 2009 - takže i tato papírna tak získala své opodstatnění k zařazení do cyklu zaniklých papíren.

Ing. Miloslav Vítek