městys Doubravník

Felix Závojský [4]

Nebyly to jistě příjemné pocity, když se Závojských museli natrvalo přestěhovat do Doubravníka, kde prožívali všechny válečné události včetně potíží zásobovacích.

První světová válka

Felix Závojský často vyprávěl, že mu cikánka prorokovala, že se dožije 85 roků. Vedl si přesné účetnictví a dle toho měl rozpočtený svůj majetek. Značný obnos měl uložený do cenných papírů a na válečnou půjčku. Nebyl lakomý, ale uměl hospodařit. Každého návštěvníka pohostil cigárou nebo přípitkem. To také učinil při osvobození 28. října 1918.

Manželé chodívali na kratší procházky do okolí, při nichž se sbližovali s našimi občany. Později chodíval sám - elegantní pán, vzorně oblečený s hůlkou s držadlem ze slonové kosti. Někdy si postěžoval, že nemá vlastního dědice, byli to bezdětní manželé. Když drahota stále stoupala, říkával, že se musí uskromnit, aby s hotovostí vyšli. Chtěl po sobě také zanechat nějakou vzpomínku. Vyprávělo se, že uvažuje zajistit jednomu chudobnému děvčeti peníze na věno.

Paní Marie Bartoňková, roz. Pleská, která byla u Závojských v Abbazii kuchařkou, vyprávěla:

"Pan Závojský pracoval jako krejčí s tovaryšem Hameršmídem z Třebíče. Ten odjel do Ruska, tam se osamostatnil a oženil se s bohatou Ruskou. Zařídil si velký podnik a pan Závojský s ním byl v obchodním styku. Vlastnil tři domy, jeden měl na Krymu, kde bydleli hlavně kvůli nemocnému synovi - studentovi. Měli ještě tři dcery. Jedna byla vdaná v severním Rusku, druhá v Polsku. Po říjnové revoluci oba manželé s nemocným synem a poslední dcerou uprchli do Francie a zachránili tak holé životy. Říkali, že v Rusku tehdy byli na každém stromě i lucerně pověšeni lidé. Z Oděsy jeli po Černém moři do Francie, kde dcera chodila pracovat do továrny a tak se bídně živili. Napsali panu Závojskému do Karlových Varů a prosili o pomoc, jinak že zahynou hlady. Když zjístili, že je rodina Závojských v Doubravníku, přijeli sem, kde jim bylo poskytnuto útočiště. Dcera jela ke své sestře do Polska. Syn po převratu 1918 obdržel místo v Užhorodě, kam za ním odjeli i rodiče, když pan Závojský zemřel. To bylo v roce 1921."

V domě Závojských bydlel také od roku 1915 Felixův nevlastní bratr Dominik. (Po smrti staré paní Závojské hospodařila v domě č.9 její sestra a z toho poměru se jim narodil 10.července 1855 syn Dominik.) Vyučil se obuvníkem, po skončení vojenské služby byl četnickým závodčím ve Smržicích u Prostějova, ale po onemocnění tuberkulózou byl 1.4. 1891 penzionován. Jmenoval se po matce Fixa a po smrti bratra Felixe neměl nárok na dědictví. Ale protože ho jeho bratři vždy považovali jako rodného bratra, bylo na něho v dědictví také pamatováno. Po smrti bratra Felixe bydlel po prodeji vily u nového majitele Karla Žofky jako nájemník až do své smrti 18.ledna 1926.

Pan Závojský srovnával jistě poměry v jakých žil v Karlových Varech a nově se tvořící poměry v samostatném státě. Doléhaly na něho jako na všechny občany těžkosti zásobovací a v jeho případě i finanční. Naděje na vyplacení válečné půjčky nebyla, hodnoty cenných papírů klesaly, hotovost se zmenšovala, došlo na kolkování peněz. Celá domácnost se musela přizpůsobovat a uskrovňovat. Nežilo se bez starostí. Jen rodině a některým služebným bylo známo, že pan Závojský trpěl epilepsií. Po prudkém záchvatu 19.dubna 1921 už nepomohla lékařská pomoc a zemřel dle úmrtního listu na arteriosclerosis paralysis cordio.

vila v Doubravníku

Bylo to v Doubravníku velké vzrušení, že pan Závojský zemřel. Stal se neodmyslitelnou součástí Doubravníka a jeho vila bude navždy památkou na slavného rodáka, který nezapomněl na rodnou obec.

s použitím archivních materiálů
Zdeněk Šikula

- pokračování příště