městys Doubravník

Obecní zřízení městečka Doubravníka

Obecní zřízení městečka Doubravníka je vzácná památka obecní samosprávy z konce středověku na Moravě. Dříve než se mu budu věnovat, chtěl bych něco nového k otázce názvu naší obce.

Všeobecně se předpokládá, že název je podle dubů, které zde rostou. Vznik jména Doubravník je možná jiný, než si myslíme. Jak jsem se dočetl v pěkném fejetonu pana Václava Větvičky v 7. čísle Receptáře z roku 2007, dle etymologů slovo dúbrava ve staročeštině není odvozeno od dubu, ale je to starý výraz pro skalnatou průrvu, roklinu, možná kaňon (ovšem v českém pojetí a rozměru), kterou si prodírá cestu bystrý vodní tok. To až druhotně se začalo dubovým porostům říkat doubravy. Když se podíváme jak se řeka Svratka či Švarcava, dříve se ji tak říkalo, prodírá mezi skalami k Prudké, tak to spíše vypadá na ten druhý vznik názvu.

To bylo jen tak na úvod. Obecní zřízení městečka Doubravníka je z roku 1478 a známe ho z obnoveného znění z roku 1749. I když se mu věnuje publikace Doubravník v dějinách 1208-2008 na str. 178 až 180, není zde vypsáno v plném znění a některé zajímavé body tu nejsou uvedeny. Plné znění je uvedeno v reedici knihy Václava Oharka "Tišnovský okres" z roku 1923, vydané v Brně v rámci Vlastivědy Moravské. Rozdíl je také v datování vzniku obecního zřízení v uvedených publikacích, tj. r. 1478 a r. 1498. Nejsem schopen posoudit, které datum je správné.

Obecní zřízení je rozděleno na několik okruhů života obce. Napsáno je starou češtinou, která je mnohdy velmi půvabná, i když některé formulace nebo názvy se dnes těžko chápou.

Ve zřízení jsou řešeny i problémy, které přetrvaly staletí a potýkáme se s nimi i v současné době. Vzhledem k tomu, že citovat vše ve staročeštině by bylo složité, někdy použiji současný jazyk, i když jsem si vědom toho, že to bude poněkud chaotické.

Vůči vrchnosti bylo zřízení velmi poslušné. Hned v §1 se říká "obec tato chudá prosí Pána Boha věrně za pána svého, celou jeho rodinu a jeho úředníky, zvláště za ty co nás věrně spravují, aby jim milý Bůh ráčil dáti dlouhé zdraví a štěstí na tomto světě".

V §8 v části nazvané O ohni domácím cituji "Ohlašuje se, oheň domácí a neřády, hry, zlodějstva a nepokoje, pokřiky noční, a kdo by přechovával hostě neslušné, ješto by ke škodě a hanbě městečka bylo a také poslúchání noční, ješto pod okny poslúchájí, ti takoví, aby bez milosti trestáni byli".

V § 11 O hosti počestném, je zakázáno choditi do krčmy s mečem, s tesákem, sekerou, kyjem a cepem. Zřejmě byly špatné zkušenosti s rváči posilněnými alkoholem. Také je tu pamatováno na sváry mezi sousedy, a jak jest psáno krásnou staročeštinou "nesnází mezi sousedy a ženami, ješto se velmi škaredě hanějí, anobrž nepoctivě sobě lají žádného nectíce, to se trestá 4 groši". Stejnou výši pokuty se trestá, pokud není popel a nečistoty ukládány tam, kudy lidé nechodí.

Hezky si starší obce zařídily přísun občerstvení. Pokud někdo chtěl šenkovat víno, musel pro konšely dojíti a ti mu to povolili. Podle velikosti bečky bylo určeno, jak dlouho má být šenkována a kolik mázů se má dáti starším za povolení. Toto ustanovení bylo vydáno roku 1653 a jsou zde i jmenováni úřadující starší obce. Přikazuje se "piva žádného v městečku aby žádný šenkýř v neděli do mše nedával". Také konšelé posuzují, aby míry byly spravedlivé a to měřice obilné, věrtel, čtvrti nebo míry pivní. Je otázkou, zda zde nekvetla z toho důvodu korupce, nebo byli naši předci jiní než jsme dnes?

Jedna část je také věnována hygieně. Lazebník má v lázni každý týden jednou topiti, tak, aby se lidé mohli mýti a lázeň byla vytopena 2 hodiny. Zajímavě je řešeno, když někdo za lázeň nezaplatí. Tomu má lazebník zabavit šaty, když se myje a vydat mu je až zaplatí. Obec zajistila mytí i chudým. Pro ty se lázeň vytopila třikrát za rok, za což lazebník od obce dostal kus louky. A chudí za to měli Pána Boha za pány prositi.

Obec se zříká zodpovědnosti za ty občany, kteří by šli na panské lesy, louky nebo do řeky. Obec však měla právo pro všechny na řece panské, ve středu a pátek dopoledne, se saky převláčitými i sekobotami (nevím, co to bylo) a s čeřenci lovit ryby a kdo neměl sak, mohl chytat na udici. Obec si také chránila svůj majetek. Kdo by v obecním lese sekal dřevo bez povolení obce a bez vědomosti panského úředníka, zaplatí obci kopu grošů jako pokutu, stráví dva dny v šatlavě a ještě dřevo zaplatí.

Toto obecní zřízení v době vzniku platilo pro vsi příslušné k rychtě a právu Doubravníka a to: Borač, Husle, Jestřabí, Klokočí, Raková a Maňová. Krásný je i závěr "Poněvač každé město i městečko dobrými sousedy z pravého kmene manželského pošlými, při tom dobře zachovalými, vzděláno býti má, zlí pak a neřádní ven z obcí vypověděni buďte". To kdyby tak dneska šlo, oč méně by bylo problémů.

Zřízení je mnohem obsáhlejší a postihuje všechny oblasti tehdejšího života obce i jeho obyvatel. Vybral jsem jen některé části, které podle mne svědčí o tom, že některé problémy jsou stejné dnes jak před 500 lety.

Ing. Jaroslav Sterzel