městys Doubravník

Lesy městyse Doubravník [23]

Bříza - co paměť sahá, nebyla nikdy v obecních lesích cíleně vysazovaná s konkrétním pěstebním záměrem. Díky její mimořádné odolnosti a plasticitě to nebylo ani potřeba, protože vždycky se někde samovolně objevila a byla hned po ruce.

Ostatně i dnes ji máme hojně k dispozici a můžeme plně využít její funkce v lesním prostředí, jak jsem už nastínil v minulém článku. A protože člověk, na základě toho, jak vnímá krajinu vnější v sobě následně utváří "krajinu vnitřní", nesmíme zapomenout na důležitou funkci estetickou.

Bříza - první zeleň v časném předjaří

Velmi často jsme svědky toho, že se stromy poměřují lidskými vlastnostmi. Tak třeba letitá vrba se nám může jevit jako moudrá stařenka, jabloň jako starostlivá matka, ale k čemu jen přirovnat břízu? Inu, podívejme se na ni pozorně. Bez rozpaků zříme, že mladá břízka, toť učiněná slečna! Věru tak. Oděná v bělostné říze, hrdě se vyjímá mezi vším stromovím lesním - jako nevěsta. Na pohled jemná a milostná, obdařená tím zvláštním půvabem, jako české dívky ve spisech Václava Beneše Třebízského...

Můžeme tedy směle prohlásit, že z estetického hlediska patří bříza mezi dřeviny nejvýraznější a nejhodnotnější. A není divu. Vždyť ladností barev a celkovým uspořádáním opravdu působí jako skutečná ozdoba okolních lesů, zvláště těch jehličnatých. Scenérie s břízkami obsahuje nejeden krajinný obraz našich předních malířů a konec-konců i tradiční doubravnické hody si bez ozdobných břízek už ani nelze představit.

Pro tyto své, řekněme dekorační vlastnosti, byla bříza v minulosti hojně vysazovaná i mimo lesní prostředí. Zejména v parcích, okolo chodníků, na hřbitovech i poblíž stavení. Ať už jako solitér nebo ve stromořadí podél cest a silnic, kde plnila estetickou i krajinotvornou funkci. Bohužel, v dnešní době už tomu tak není. Urbanizace a industrializace postihla přírodu nejen fyzickými zásahy, ale podepsala se výrazně i na myšlení lidí. V tržním prostředí ztrácíme k přírodě hlubší vztah a často ji posuzujeme výhradně z hlediska komerčního využití.

Golfové hřiště možná vypadá pěkně, ale není to louka ani pastvina. Je čím dál víc zřejmé, že kontinuita vztahu s přírodou byla už přerušena natolik, že nejsme schopni vnímat její estetické, natož pak nějaké etické hodnoty. Příroda - to je pouze "tam to venku", jen taková kulisa k slavnému Facebooku™. Bývalé "Okrašlovací spolky" jsou už jen ozvěnou starých časů a stromům v okolí silnic se celospolečensky valně nepřeje. Prý vykácet z hlediska bezpečnosti...

Inu? - Inu!

Leč navzdory tomu, a to je velmi optimistické, zůstal v nejbližším okolí Doubravníka přece jen zachován poslední zbytek několika nádherných bříz právě ve stromořadí. Hádejte kde? Ale no tak, že nevíte - vždyť je to lehké! Stojí špalírem jako družičky u Musilova mlýna, přímo naproti Hrádku u čerpací stanice. A už jsme doma.

Březové stromořadí u Musilova mlýna v Doubravníku

Právě zde můžeme nejlépe pozorovat, jak se břízy proměňují po celý rok. Brzy z jara, kdy jsou ostatní dřeviny ještě ve vegetačním klidu, bříza už raší a světle zelené lístky jsou jedním z prvních poslů jara. Potom nastupuje doba květu, která začíná v březnu a končívá začátkem května, což nejlépe vědí a mohou potvrdit, lidé s alergií na březový pyl. Opravdu, nedělám si legraci. Bříza bělokorá patří k nejvýraznějším pylovým alergenům (Bet v; t3) mezi našimi dřevinami.

Podíváme-li se na kvetoucí břízu pozorně, vidíme na koncích loňských větévek převislé, žluté jehnědy připomínající dlouhé housenky. Ty jsou samčí a většinou bývají po dvou či po třech v jednom svazku. Výrazně kratší, tenké a zelené jsou samičí. No a pak tu najdeme ještě nějaké zbytky suchých samičích jehněd z loňska. Ty jsou tmavé a když je rozemnete mezi prsty, rozpadnou se na jednotlivé okřídlené nažky.¹⁾

Aby však nedošlo k mýlce, to co uvidíte na dlani ve tvaru jakoby "letícího ptáčka", je trojlaločná, zdřevnatělá krycí šupina. Samotná nažka obsahující uprostřed semeno je dvoukřídlá a má podobu malého "motýlka". Viz. zvětšený detail na koláži vpravo dole.

Semena břízy - foceno na kapotě auta

Jak vidno, semeno břízy, ač velmi malé, je velmi početné. V 1kg osiva lze napočítat kolem 6,5 milionu jedinců, což je skutečně neuvěřitelné. Díky malé hmotnosti a blanitému dvojkřidélku je vítr roznáší dosti daleko. Klíčivost semen však bývá hodně proměnlivá a po čase velmi rychle klesá. Úspěšnost náletu bývá tak 20%. Ve starší literatuře se doporučuje setba brzy z jara tzv. na sníh, kdy předpokládáme využití zimní vláhy při brzkém klíčení. Důležité však je, jak jsme si už zde také řekli, aby se semena co nejdřív dostala k obnažené, minerální půdě.²⁾

Po vyklíčení mladá břízka rychle roste, takže v prvém roce života dosáhne skoro ½ metrové výšky a mívá několik zelených lístků, které jsou první dva roky pýřité. Právě v této fázi ji potkáváme na lesních pasekách při vyžínání buřeně okolo mladých stromků. Pokud ji z nějakého důvodu ušetříme, můžeme překvapivě sledovat její přírust. Kolem 5. roku už má taková břízka výšku 3 metry a potom (na dobrých půdách) povyskočí každoročně asi o 1 metr. Po dvaceti letech se výškový přírust zpomaluje a graduje přírustek do tloušťky.

Toho rychlého přirůstání do výšky lze dobře využít v pěstební praxi. Často se totiž stane, že dojde k poškození už vzrostlé mlaziny (např. prolámání sněhem) a v souvislém zápoji vzniknou nežádoucí mezery. No a v těchto "světelných šachtách" pak nachází nejlepší uplatnění právě bříza, jako dočasná ekonomická výplň. Rychle se zdvíhá nahoru, táhne za světlem a postupně dohání v růstu okolní porost. Při tom všem vytváří čistý a štíhlý kmen. Takový případ - radost pohledět, zachycuje další fotografie.

Bříza ve světelné šachtě (uprostřed)

Málo platné, základem každého řemesla je um. A jak známo z historie, řemeslu se daří, pokud má možnost stále se učit a tříbit. Nejinak tomu je i v našem oboru, kdy lesník, jsa podoben dávnému alchymistovi, nepřejímá jen slepě už zažité postupy, ale stále se učí a zkoumá.

Tak třeba i předchozí případ může mít vícero podob a velebená bříza nás může v lese i pozlobit, pustíme-li ji předčasně z dohledu. Třeba tím, že se příliš vychýlí za světlem, přimkne se těsněji k sousedovi a už ho utiskuje a ošlehává. Takže tady je třeba bez odkladů promptně zakročit.

Bříza ošlehává sousední smrk

Co vidíme? Vedlejší smrk je v dospělém věku - má 80 let. Za tu dobu vytvořil čistý a štíhlý kmen bez větších suků, jeho výškový přírůst pozvolna klesá a teď už je na řadě tloušťka. K tomu je ovšem potřeba, aby látková výměna probíhala jak se říká opravdu naplno. Nastává čas, kdy je záhodné maximálně podpořit rozvoj asimilačního aparátu, čili stromové koruny. Od její rozlohy se totiž odvíjí cílová tloušťka stromu³⁾, kterou se snažíme dopěstovat. Zde tedy milé břízce poděkujeme za spolupráci a rázně ji vyznačíme k těžbě. Asi takhle. Šup.

Bříza vyznačená k těžbě

Porazit takovou břízku, není žádná věda. Zkušený dřevorubec to zvládne za minutu, přičemž má jedinou starost, aby co nejméně poškodil okolní porost. Lesní hospodář ovšem zvažuje, co s vytěženou břízou podnikne dál. Jak ji co nejlépe zhodnotit.

Takže na tomto místě bychom si mohli říct něco o využití březového dřeva.

Hned zkraje však musím zmínit jednu, bohužel stále přežívající a dobře zakořeněnou fámu. Totiž že dřevo břízy je jaksi méně hodnotné, s omezenou možností využití, neprodejné atd. a že se s tím nedá nic dělat. Tak právě k tomu bych arci jen tiše poznamenal, že problém se nachází poněkud jinde. A dal bych i jedno doporučení. Dříve než začneme láteřit na kouř, podívejme se odkud vítr vane.

Věc se má tak, že největší pilařské provozy u nás (nikoliv naše), řežou výhradně smrk a to ještě jen některých dimenzí. Velkovýroba dřevinnou pestrost zkrátka nemiluje. Takovému gigantu s pořezem 1 mil. m³ ročně by pořez více druhů nesmírně zkomplikoval logistiku, zvýšil náklady a nepříjemně snížil zisk...

Přitom v minulosti nacházelo dřevo břízy velmi široké vyžití. Důvodem nebyly jen dobré mechanické vlastnosti, ale především snadná dostupnost, protože bříza roste opravdu téměř všude. A zejména, - produkční doba je zhruba poloviční oproti ostatním hospodářským dřevinám. To znamená, že na jedno obmýtí smrku připadají dva produkční cykly břízy. Ve vztahu k buku a dubu to bříza otočí dokonce třikrát. V praxi to znamená rychlejší návratnost vložených prostředků a uvážíme-li nepatrnou pěstební náročnost, může být bříza velmi výhodná zejména pro vlastníky menších výměr. Jediná její slabost je opravdu ta, že při použití v exteriéru bez patřičného ošetření, trpí dost vlhkem a cizopasnými houbami.

Břízy těžené v zimním období - sortimentace

Ale i této slabiny můžeme dobře využít. Na březových špalcích se totiž dá s úspěchem pěstovat Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která je učiněným pokladem v říši hub. Vyznačuje se totiž naprosto unikátní kombinací zdravotně prospěšných látek a dá se připravovat na mnoho způsobů, což mám osobně vyzkoušeno.

Jinak je dostatečně známé, že břízu hojně využívali koláři, truhláři i řezbáři. Z jejího dřeva se dělali cívky, floky, obuvnické kolíčky, dřeváky i napínací kopyta. Často březové dříví nahrazovalo vzácnější buk, zejména při výrobě dřevěného uhlí a dehtu. Používalo se na oje vozů, jako násady zemědělských nástrojů (kosiště) i na pažby k puškám. Nesmíme zapomenout také na březové proutí, z něhož se vyráběla košťata a pletly košíky. Pamatuji i proutěnou rohožku ke dveřím.

Ve zvláštní oblibě pak byla, a stále je, v nábytkářství používaná březová dýha (tzv. karelská) s výraznou kresbou. Pamětníci "normalizačních časů" a čtenáři časopisu ABC si jistě vzpomenou na vyřezávané dekorační lampy, modely dinosaurů a další věci - právě z březové překližky. Úplně naposled jsem si nechal dřevěné krabičky na sirky, protože to je skutečně nostalgie...

No a jaká je situace nyní?

Jen pro představu, společnost DANZER-group vyrábí ve svém největším evropském závodě Danzer Bohemia, stojícím na našem území u Mělníka, březovou dýhu z výřezů, které si dováží z Finska, Lotyšska, Litvy a především z Ruska. Ročně se doveze okolo 10.000 m³. Výrobky odebírá švédská firma IKEA.⁴⁾

To dokazuje, že dřevo břízy jde zhodnotit opravdu lépe, než jak se to v současnosti děje (vláknina), leč velcí globální hráči nás ke stolu jenom tak nepustí. Neviditelná ruka trhu™ nám odkazuje jenom ty příslovečné drobky, takže nezbývá, než dojde k novému rozdání karet, využít alespoň rostoucí zájem veřejnosti o palivové dříví...

Petr Koukal