městys Doubravník

Milí Robinsoni!

Při příležitosti Vaší jubilejní výstavy chceme formou tohoto otevřeného dopisu vyjádřit naši rodinnou zkušenost s robinsonským hnutím v Doubravníku.

Myslím, že v tom památném roce 1997, kdy jsem vedla dvě starší dcery na první nesmělou schůzku, se nakazila i ta nejmladší, tehdy ještě v kočárku. A tak jsme s Vámi prožili neuvěřitelných 15 společných let, plných družinových schůzek, víkendových výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí a nezapomenutelných letních táborů. Naše domácnost se za tu dobu obohatila o několik párů sandálů, pohorek a holin, o pár batohů, spacáků a karimatek, garderoba dcer o několik velikostí (a barev) skautských košil a šátků, náš slovník o takové výrazy jako: KáPéZetka, uzlovačka, týpko, jupy a kolky, modrý život, stezka, turbánek a další cizí slova. Dcery získávaly nové poznatky, životní zkušenosti a skautské znalosti na akcích typu: nováčkovské zkoušky, Závody světlušek a vlčat, Svojsíkův závod, městská hra, rádcovský kurz, zdravotnický kurz atd., atd.

Je známo, že oddílem prošlo mnoho (nejen) doubravnických dětí. Některé se ani neohřály, jiné členství vzdaly po první negativní zkušenosti nebo při nepatrném neúspěchu, jiné z vlastní lenosti a pohodlnosti. Ale to zdravé jádro vydrželo, časem vybrousilo všechny třecí plochy a vykrystalizovalo do současné brilantní podoby. Mnozí bývalí členové jsou dnes již jen pozorovateli, protože je život či studijní povinnosti zavály dál od rodného městyse, ale troufám si tvrdit, že Vám z povzdálí pořád fandí. Práci vedoucích Breda a Zoubiny hodnotím velmi kladně nejen jako spokojený rodič, ale i z pozice pedagogického pracovníka. Protože moc dobře vím, jak je obtížné zabavit děti různých věkových skupin, naladit je na stejnou vlnu, nadchnout pro správnou věc nebo třeba vymýšlet programy pro nekončící deštivé dny na táboře. A i když došlo ve vedení k předání mladším ročníkům, věřím, že Vaše oddílová činnost bude nadále pokračovat ke spokojenosti všech zúčastněných.

A tak Vám, milí Robinsoni, přejeme hodně elánu a nadšení, spoustu dobrých nápadů a myšlenek, pohodu při práci, také dostatek zapálených členů a v neposlední řadě podporu vedení obce a přízeň rodičů i široké veřejnosti.

Alena a Zdeněk Šikulovi

Poděkování

Je nám úplně jasné, že manželé Vojtovi nezaložili oddíl Robinsoni proto, aby se dočkali díků ani nečekají žádné ovace. Přesto jim ale chceme za nás, a věříme, že i za většinu rodičů, vyjádřit poděkování za všechny roky, které strávili s dětmi, za trpělivost, odvahu a volný čas. Za to, že dokázali vytvořit prostředí, kde bylo všem společně dobře, za uhlík ze slibového ohně, táborové hry, spojení s přírodou...

Jsme moc rádi, že naši kluci mohli v oddíle vyrůstat a nyní s ním i dospívají, že měli možnost naučit se chování i v jiné skupině než jen doma či ve škole, že jsou bezvadná parta. Jejich návraty z akcí byly pokaždé stejné - byli plní dojmů, unavení, ale spokojení.

Za 15 let je na co vzpomínat, je co hodnotit. Chápeme, že nastal čas předat štafetu mladším. Ne že bychom snad Breda a Zoubinu považovali za důchodce, ale taky mají právo začít si na starší kolena víkendy prožívat po svém. Věříme, že i nadále budou nad oddílem bdít, předávat zkušenosti a zpovzdálí budou čerpat síly pro další - tolik nevděčnou - dobrovolnou činnost. Děkujeme.

Eva a Stanislav Hertlovi