městys Doubravník

Norsko 2013

Po třech letech se vydalo několik doubravnických rybářů do Norska na ryby. Byli to pánové Havlíček Jiří senior a junior, Luboš Bílý a já společně s panem Smolíkem ze Smrčku. Chtěli jsme si užít krásnou dovolenou v překrásném fjordu pod Trondheimem a doufali jsme v báječné rybářské zážitky.

Po důkladné přípravě na cestu jsme nastoupili odpoledne 7. 9. v papírně v Předklášteří do autobusu a vyrazili. Po zastávkách v Brně, Praze a Teplicích, kde nás doplnili další účastníci rybolovu, jsme opustili po 22 hod území republiky. Cesta Německem se odehrála v noci a ve 4 hod. ráno jsme byli v Rostocku. Zde na nás čekal trajekt vyplouvající za tři hodiny. Cesta přes Balt trvala 6 hodin a každý si ji užíval po svém, někdo spánkem, jiný pozorováním moře, jiný nákupem ve free shopu nebo jídlem a pitím v místní restauraci.

Cílovou stanicí trajektu byl Treleborg ve Švédsku, pak pokračovala cesta na sever delší než tisíc kilometrů. Zpočátku se krajina moc nelišila od té naší, vedla rovinou, kolem polí a vesnic, snad jen na to množství větrných elektráren nejsme zvyklí. Když jsme se dostali severněji do hor, k jezerům a mořskému pobřeží, ráz krajiny se začínal lišit. Přibývalo lesů a pro Švédsko typických žulových skal, kolem silnice po celou dobu byly drátěné ploty na ochranu zvěře. V noci z 8. na 9. 9. jsme překročili hranici do Norska a ani si toho nevšimli. Nikde žádná celnice, i když Norsko na rozdíl od Švédska není v EU. Podle nápisů kolem cesty se to také nepoznalo, rozdíl mezi oběma jazyky pro nás nebyl rozeznatelný. Ráno po rozbřesku byla konečně zastávka na t.z. Vyhlídce, odkud byl překrásný pohled na konec našeho fjordu. Po povinném focení, pak pokračování v cestě, nás po necelé hodince vítal kemp, v němž jsme byli ubytovaní.

Od poslední naší návštěvy se tu mnohé změnilo. V chatkách bylo nové provedení kuchyní, přibyly mikrovlnky, nově byly vybaveny koupelny se záchodem a chatky dostaly nové plastové dveře, jejichž zamykaní nám díky odlišnosti činilo zpočátku dost obtíží. Byli jsme ubytovaní v chatkách č. 9 a 10. Zatímco mládež byla v chatce sama, senioři dostali spolubydlící - Mílu z Teplic a Láďu z Horažďovic, kteří spolu do Norka jezdí každoročně. Po ubytování a krátkodobé instruktáži jsme přebrali lodě. Zde nás opět čekalo milé překvapení, všechny lodě měly silnější motory a echoloty byly součásti vybavení.

Sluníčko svítilo, obloha byla vymetená a moře klidné, proto ihned po obědě jsme všichni vyrazili na moře.

Naše parta v kempu

Vlastní rybolov každého uspokojil, byly pro něj i dobré předpoklady. Počasí nám celou dobu přálo, zatímco doma jste se potýkali se zimou a deštěm, v této oblasti většinou bylo slunečné počasí s mírným větrem a sucho. Jen jednou v noci zapršelo a jedno odpoledne foukal vítr a ti méně odvážní nevyjeli. Sucho tam bylo již delší dobu, a zatímco při předchozích návštěvách rostlo tolik hub, že jsme nevěděli co s nimi, letos nic. Makrel bylo plné moře, jejich chytání je tak jednoduché, že nás to po pár dnech přestalo bavit a věnovali jsme se radši větším rybám. Nebyl problém, když se narazilo na hejno makrel, že se chytl t.z. full house, t.j. třeba pět nebo šest ryb najednou podle počtu návazců na udici.

Pro ty, kdo se snažili nachytat co nejvíc ryb, aby se jim výlet rentoval, bylo připraveno místo, kde se makrely chytly pokaždé. Bylo to cca 50m od mola, označené bójí pro přivázání lodi a pravidelně se tam vyhazovaly zbytky ryb po filetování, aby se tam hejna udržela. My jsme však toužili po velkých rybách a za těmi jsme jezdili cca 10km směrem do moře. Tam v hloubkách okolo 100m na nás čekali velcí mníci, tresky a štikozubci.

Jirkův mník

A opravdu se nám, co se týče ryb, dařilo. Chytili jsme mnoho makrel i velkých mníků přes 80cm, štikozubců kolem 90cm, tresek jednoskvrnných přes 50cm a několik lumbů, které jsme nikdy předtím nechytili. Jen s treskami to bylo slabší, chytlo se pár tmavých a evropských mezi 40 a 50cm. Pořádná treska obecná jen jedna, ale zato takřka metr dlouhá. Moře jsme si opravdu užívali díky slunečnému počasí a klidné hladině.

Když nás přestalo rybaření bavit, vyrazili jsme do Aure, což je okresní městečko asi 4km od kempu. Pokud si někdo představuje, že se jedná o město velikosti např. Tišnova, velmi se mýlí. Velikostí odpovídá tak Nedvědici, i když Aure kommune (název odpovídající našemu okresu) má délkový rozsah 80km a patří k němu několik desítek ostrovů. Městečko tvoří obchodní centrum, prodejna COOP (v té jsme nakupovali), pošta, úřad kommune, banka, kostel se hřbitovem a škola, také přístav, policejní stanice a prodejna průmyslového zboží, a potom pár desítek domů. Škola je krásná s několika pavilony, hřišti na různé sporty, tělocvičnou s bazénem a ubytovnou. Je si nutno uvědomit, že většina obyvatel kommune bydlí v malých osadách, na samotách, a ostrovech. Žáky sice sváží autobus, ale ty z malých ostrovů dostupných jen lodí, není možné denně do školy vozit.

Pohled z moře na Aure

V COOPu jsme kromě nákupů porovnávali nabízené zboží i ceny. Tvrdý alkohol ani víno se zde neprodává. V Norsku je jistá forma prohibice a alkohol se prodává pouze v licencovaných prodejnách a prý pouze jeden den v týdnu. Nejbližší prodejna byla údajně v Trondheimu, což je 100km daleko. Chudáci Noři, i když nám bylo řečeno, že se hodně pálí načerno. Zboží v obchodě bylo za srovnatelné ceny v NOK jako u nás v korunách. Je však pravdou, že NOK stojí přes tři koruny české a Noři mají v průměru asi dvojnásobnou mzdu v jejich korunách než my v našich. Benzin tam na pumpě stál okolo 14 NOK. Hlavním našim nákupním artiklem byly čokolády, marmelády, hlavně brusinková a borůvková, v přepočtu levnější a určitě i kvalitnější než u nás a mražené krevety.

Na krevety pak nachytal mladší Havlíček u bóje množství platýzů a při jejich chytání si to velice užíval. Také jsme si z rybárny mohli zakoupit mražené lososy kolem 4kg a jejich uzené filety, což v přepočtu bylo opět levnější než u nás.

V kempu byla možnost si nachytané ryby vyudit, čehož jsme využili a byla to opravdová pochoutka, která se u nás s prodávanými uzenými makrelami nedá srovnat. Je ovšem pravdou, že čerstvě vytažená ryba z moře má naprosto jinou chuť, s mraženou se nemůže srovnávat. Někteří z nás využili i možnosti sauny, která v kempu také byla. Televize, která byla k dispozici, nás nezajímala, snad kromě zápasu fotbalového národního mužstva. Ale ti, co se nešli dívat, byli alespoň ušetřeni zklamání. O dění doma jsme neměli žádné informace a tudíž byli naprosto spokojení.

A tak nám v pohodě uplynul pobyt jako voda a bylo nutno pomýšlet na návrat.

Největší treska

Zabalili jsme si vše, co nám zbylo z jídla, ošacení, rybářské potřeby a uklidili chaty. Naskládali ulovené a zamrazené ryby do polystyrénových beden, naposledy obešli kemp a rozloučili se s jeho osazenstvem. V 11 hod. 18. 9. nasedli do autobusu a vyrazili po stejné cestě k domovu. Jen tentokrát jsme na cestě strávili jen jednu noc místo dvou. Na trajektu nákupem dárků pro blízké jsme utratili poslední eura a netrpělivě očekávali, kdy překročíme naše hranice. Domů jsme se dostali kolem 2 hodiny noční v pátek 20.9.

Myslím si, že náš výlet se nám opravdu vydařil a užili jsme si ho po všech stránkách. Tak snad někdy ještě Norsko nashledanou.

Jaroslav Sterzel

Pro pamětníky:   Doubravničtí rybáři v Norsku   [06.06.2009]