městys Doubravník

O Bledulce a Sněžence

Bylo, nebylo, ale asi bylo, na kraji lesa bydlely dvě malé holčičky jménem Sněženka a Bledulka. Tato dvě jména si zapamatujete, protože o nich bude celý příběh. Jednoho dne, když už holčičkám bylo patnáct let, musela jít maminka s tatínkem prodávat na trh kytice a Bledulka se Sněženkou musely zůstat doma samy. Dívky se rozhodly, že mámě a tátovi pomohou v hledání květin. Tak šly do lesa, až našly spoustu krásných podléštěk. Natrhaly je a daly do košíku. Putovaly dál a našly kopřivy. Bledulka ji šla utrhnout, ale najednou vypískla: "Au, to pálí" a strčila si prst do pusy. Šly, až došly k chalupě, kde žila jedna čarodějnice jménem Božka. Už byla velice stará. Ale děvčata měla takovou žízeň, že už málem blouznila. Zeptala se, jestli by jim nenabídla alespoň trochu vody. "Jistě že ano," odpověděla čarodějnice a uvařila dívkám lektvar, aby ji poslouchaly na slovo. Naštěstí jej Bledulka vylila a čarodějnice si toho nevšimla. Druhého dne, když se Bledulka probudila, tak Sněženka už vařila, uklízela a prala. Bledulce to přišlo opravdu divné a tak řekla: "Sněženko, pojď za mnou." Sněženka odpověděla: "Ano, paní." Bledulka si myslela, že je to legrace, ale po chvíli pochopila, že něco není v pořádku a šla hledat pomoc do města. Když došla za rodiči, zeptali se jí, co doma dělá sama a kde je Sněženka. Bledulka jim vše vysvětlila a rodiče ji následovali k chalupě čarodějnice. Mezitím všechno došlo i čarodějnici. Ta odvlekla očarovanou Sněženku k útesu. Když rodiče přišli do chalupy, nikdo tam nebyl. Šli po stopách čarodějnice až k útesu. Bledulka našla po cestě čarovnou hůl, takže jakmile je chtěla čarodějnice zaklít, vytáhla ji a proměnila čarodějnici v kámen. Sněženku zbavila zlého kouzla. Sněženka byla ráda, že pro ni Bledulka přišla a řekla jí "To jsem ale ráda, že tě zrovna teď vidím." Potom běžela k rodičům a objala je. Všichni se šťastně vrátili domů a žili spokojeně, až do smrti.

Napsala Pavlína Uhrová

Nádherné květiny

Byly jednou dvě kytky a jmenovaly se Bledulka a Sněženka. Bydlely osamělé na kraji lesa. Byly nádherné, ale nikdo je nikdy neviděl. A najednou vedle nich někdo prošel a podíval se na ně a řekl: "Co to je za květiny? Ty jsem nikdy neviděl, jsou tak pěkné." A kytičky začaly jásat jupí, jupí, konečně si nás někdo všiml. A ten pán, který je oslovil, si je vzal domů. Nevěděl ale, že Bledulka a Sněženka jsou kouzelné, že umí mluvit. Když všichni došli domů, tak Bledulka řekla: "Tohle je tvůj dům?" Pán se lekl a zeptal se: "Vy umíte mluvit?" Sněženka odpověděla, že ano. Ale nevšimli si, že je za keřem někdo sleduje. Byl to čaroděj Kozí nožka, což byl ten nejmocnější čaroděj na celém světě. Pak Bledulka a Sněženka a pán, který se nepředstavil, vešli domů. A pán se začal představovat: "Já se jmenuji Ludvík Krejčí". Bledulka a Sněženka se také představily. Ludvík se začal vyptávat jak to, že jsou kouzelné, když se v tom najednou otevřely dveře a vylítl z nich Kozí nožka, vzal kytky a zmizel. Ludvík byl smutný, že nemá zase žádné kamarády. Kozí nožka dorazil na svůj hrad s květinami. Chtěl si z nich vydělat peníze. Ludvík byl pořád smutný, ale najednou mu to došlo: "Vždyť já vím, kde je hrad Kozího nožky!" Nabalil si potřebné věci na cestu, šel přes doly a hory, až nakonec došel. Viděl rozsvícené světýlko v druhém patře. Vytáhl provaz a házel s ním do druhého patra a nakonec se provaz zahákl, vylezl po něm. Když spatřil květiny, řekl: "To jsem ale rád, že vás zase vidím." Z dveří najednou vystartoval čaroděj se svými dvěma psy (haf). Ludvík vytáhl meč a hodil ho po čarodějovi. Ten zemřel a jeho psi taky. Ludvík, Bledulka i Sněženka se velice radovali a stali se z nich ti nejlepší kamarádi na celém světě.

Napsal Pavel Humpola