městys Doubravník

Zajímavosti o Doubravníku v letech 1. republiky

Nedávno se mi dostaly do rukou dvě publikace o Doubravníku se zmínkami o 30. letech minulého století. Dočetl jsem se v nich o některých zajímavostech, se kterými bych se chtěl podělit.

Tou první je KATALOG PODHORÁCKÉ VÝSTAVY V TIŠNOVĚ v roce 1927. Zde mne zaujalo, i když se to přímo nedotýká Doubravníka, jak se zhostili pořadatelé toho, aby se nikdo významný neurazil. Byl ustanoven devítičlenný protektorát výstavy, 130 členů čestného předsednictva, 6 členů předsednictva, 66 členů širšího výboru a 23 členů užšího předsednictva. Členem čestného předsednictva byl například spisovatel Alois Jirásek, zaslal dopis, ve kterém se omlouvá, že z důvodu choroby se výstavy nezúčastní. Z Doubravníku byl v širším výboru Sýs Ladislav, předs. smíš. živn., jak bylo psáno.

V kapitole UMĚLECKÉ PAMÁTKY TIŠNOVSKA je samozřejmě dosti rozsáhle popisován mramorový kostel v Doubravníku. V kapitole NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POMĚRY NA TIŠNOVSKU je mezi průmyslovými podniky zmiňována jirchárna v Doubravníku. Je zde také zmínka o tom, že "brněnská Útulna pro děti předškolního věku zřídila dětskou kolonii v Doubravníku".

Co mne však nejvíce zaujalo, je kapitola LIDOVÉ PENĚŽNÍ ÚSTAVY. Nejstarším lidovým peněžním ústavem tišnovského kraje je Kontribuční záložna v Tišnově založená v roce 1864, jako druhá v roce 1865 Živnostenská záložna v Doubravníku a v roce 1916 Spořitelní a záložní spolek v Doubravníku. V roce 1926 měla záložna 513 vkladatelů s celkovým vkladem 887 tis. Kč a družstvo 171 vkladatelů s celkovým vkladem 538 tis. Kč. Vzhledem k tomu, že obec měla v té době asi 870 obyvatel, znamená to, že tyto peněžní ústavy sloužily i širokému okolí. Velice pěkně je zde popisována funkce těchto institucí.

Toto jsou zlatá slova. A je vidět, nakolik jsme se svým předkům vzdálili. Družstevní záložny, které byly založeny v poslední době, sloužily jen k zbohatnutí svých zakladatelů a bezohlednému okradení svých vkladatelů.

Nejčastější zmínky o Doubravníku jsou v kapitole TURISTIKA NA TIŠNOVSKU. Osou této kapitoly je řeka Svratka jako hlavní turistický tahák. Konstatuje se zde, že pokud půjdete z Borače do Doubravníka, uvidíte kousek krajiny, která si nezadá s mnohými vychvalovanými krásami tohoto světa. A protože nejen krásami krajinnými živ je člověk, je doporučeno ochutnat místní pstruhy mezi jinými i v hostinci u Jelínků v Doubravníku. Velmi vtipně je komentováno koupání v řece Svratce.

Na závěr seznam těch z Doubravníka, kteří na Podhorácké výstavě své výrobky prezentovali:

Bartoněk Albín - strojní zámečník
Bartoněk Jan - sedlářství
Gerbrich Josef - stolař a hračkář
Jelínek F.L - strojírna
Sedlák Metoděj - kovářství
Sýs Cyril - kovářství

Druhou publikací je DOUBRAVNÍK - DRUHÝ SPISEK od Josefa Huly, řídícího učitele v.v., při příležitosti druhého sjezdu rodáků doubravnických a zájezdu krajanů vídeňských ve dnech 19. - 21. července 1930. Jednotlivé kapitoly tohoto spisku byly použity v knize k osmistému výročí obce, a proto se jimi nebudu zabývat. Na konci spisku byl však uveden soupis rodáků, kteří žili mimo obec. Jak pan řídící tyto údaje získal, není uvedeno.

Vyplývají z něj však zajímavé skutečnosti. Doubravník měl v té době registrováno 874 obyvatel. Rodáků bydlících mimo obec bylo uvedeno 241. Nejvíce jich bylo kupodivu ve Vídni a to 51, zatímco v Brně jen 34. Ve Vídni se jednalo především o řemeslníky a jejich manželky. Byl to pozůstatek doby Rakousko-Uherska, kdy především řemeslníci odcházeli za prací do Vídně, kde se většinou dobře uchytili. V Praze se zase většinou jednalo o státní zaměstnance, stejně tak na Podkarpatské Rusi.

Nejdále se dostali:

Hošek Vladimír - soustružník - Brazílie
Kulíšek Jan - kovář - Argentina
Klusáková Hedvika roz. Sedláčková - Argentina
Sedláček Břetislav - Mexiko.

Uvedené publikace mnohým připomenou mládí, i když asi jich už mnoho není. Jiným snad jejich příbuzné a pro ostatní to bude alespoň zajímavé ohlédnutí za minulostí obce.

Jaroslav Sterzel