městys Doubravník

VÁNOCE V AMERICE

Byla kdysi dávno jedna rodina. Bydleli daleko od města, protože v tom městě nebyl klid. A o Vánocích chtěli mít klid a být spolu. Měli dvě děti kluka a holku. Synovi byly dva roky a dceři bylo osm let. Kluk se jmenoval Martin dcera Nataša, táta se jmenoval Honza a máma Marcela.

Vánoce už byly za dveřmi a rodina už nakupovala ozdoby na stromeček a dům. Děti napsaly přání Ježíškovi, ale podstatné není to, co si přály, ale to, aby byli po spolu jako rodina. Ale táta měl o Vánocích důležitou pracovní schůzku. Tak teda táta odletěl do Ameriky na pracovní schůzku. Mámě a dětem bylo po tatínkovi smutno.

Máma ani děti nevěděly, že táta jim chystá překvápko. Požádal totiž šéfa, aby vzal na tu schůzku jiného pracovníka. Pronajmul byt a nachystal tam ty nejlepší Vánoce, co kdy jejich rodina mohla mít. Táta jim poslal odvoz do Ameriky. Až tam rodina přijela, tak potkali tátu a ten je odvedl domů a tam jim vše vysvětlil. Na Štědrý den si dali dárky a všichni byli rádi.

(Matěj Liška, 5. ročník)

VÁNOČNÍ VLÁČEK

Vánoce probíhají asi tak,
že na nádraží houká vlak
Vláčku, vláčku, pojeď sem
A splň mi můj vánoční sen.

Můj vánoční sen zní tak,
že šťastný bude můj sněhulák.

Sněhuláka postavila jsem
A splnil se můj vánoční sen
A zazvonil vánoční zvonec,
vláček odjel a je KONEC.

(Eliška Cecavová, 3. ročník)

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Byla jednou jedna rodina a ta měla zvláštní troubu. Protože v té troubě bydleli skřítkové, kteří se starali, aby to cukroví bylo dobré a hlavně, aby nebylo spálené. Jenže jednoho dne před Vánoci jeden skřítek onemocněl. A protože se o něho ostatní skřítci starali, tak se stalo, že přestali hlídat cukroví v troubě.

Cukroví bylo buď nedopečené, nebo spálené, a maminka nevěděla, čím to je. Vždycky bylo cukroví tak dobré.

Tak se maminka podívala do trouby a tam viděla skřítka. Maminka vytáhla skřítka ven, dala si ho do náruče a léčila ho. Uvařila mu čaj s medem a dala mu medicínu. Věděla, že skřítka musí co nejdříve uzdravit, aby stihla upéct vánoční cukroví. Celá rodina se o skřítka starala, a proto se mohl za pár dní vrátit zpět do trouby. Vánoční cukroví bylo zachráněno. A celá rodina jim za to poděkovala.

(Nela Dvořáčková, 3. ročník)

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Byl jednou jeden kluk a ten se jmenoval Petr a bydlel v dětském domově. Neměl žádné kamarády, proto byl moc smutný. Už se blížily Vánoce, Petr měl jediné přání dostat se do nové rodiny. Už byl Štědrý den a pro Petra si přišla nová maminka snovým tatínkem. Přivezli si ho domů, kde měl pod stromečkem plno dárků.

(Vojta Jedlička, 4. ročník)

ŠTĚDRÝ VEČER

Byl Štědrý den a kluk Martin se moc těšil na dárky. Myslel, že je to samozřejmost. Byl večer a Martin dostal spoustu dárků: nový kabát, čepici a šálu. Když šel zítra do školy, uviděl pána. Měl roztrhané oblečení a kulhal. Martin přišel blíž. Bylo mu pána líto. Tak mu dal kabát, čepici a šálu a dal mu napít teplého čaje. Pán byl moc rád a poděkoval. Když kluk přišel domů, byl rád, že pánovi pomohl a věděl, že dárky nejsou samozřejmost.

(Honza Dundáček, 4. ročník)

ZLATÉ PRASÁTKO

Byli jednou tři andělé, tři bratři. Jmenovali se Gabriel, Petronel a Kristián. Roznášeli vánoční dárečky. Ale pro poslední dům na vesnici už neměli žádné. Byli smutní, ale museli něco vymyslet. Chtěli dát rodině nějakou kytku, ale v zimě květiny nerostou. Další nápad byl sněhulák, ale ten by zase roztál. Třetí nápad se osvědčil. Dům byl u lesa, kde zrovna běželo malé divoké prase. Andílci prasátko chytili a pozlatili. Tak měla rodina pod stromečkem zlaté prasátko.

(Adélka Jedličková, 4. ročník)

ZTRACENÝ KAPR

Stalo se to na Vánoce. V naší vaně se koupal kapr a my jsme ho nadšeně pozorovali, jak si tam pěkně plave. Měli jsme v plánu ho po štědrovečerní večeři vypustit zpět na svobodu. Bylo asi šest hodin večer a máma nás zavolala, abychom se šli podívat ven na kometu, která se na obloze objeví jen jednou za tisíc let. Po zhlédnutí té nádhery jsme běželi zpět do koupelny za kaprem, ale ten zmizel. Hned jsme proto zavolali mámu s tátou. Táta řekl, abychom ho šli hledat. A tak jsme ho hledali všude, ale kapr jako by se vypařil do země. Tu najednou začalo něco cákat v koupelně. Všichni jsme se tam rozeběhli a objevili kapra, který si plaval v kýblu vedle vany jakoby nic. Všichni jsme se dali do smíchu. Vrátili jsme ho zpět do vany a šli na večeři. Těšili jsme se na dárky, které nám Ježíšek donese, a také na to, až vypustíme našeho kapra šprýmaře zpět na svobodu.

(Zdenda Rolínek, 4. ročník)

JAK HONZÍK PÁSL VEPŘE

Žila, byla jedna chudá rodina. Bydlela na samotě u lesa. Blížili se vánoce a rodina neměla ani na chleba. Tatínek řekl, že Honzík musí do světa. Mamince se zdálo, že je ještě brzy, ale tatínek ji přemluvil. Maminka zabalila Honzíkovi poslední krajíc chleba a vydal se na cestu.

Honzík šel a šel, přešel hory a doly až uviděl malou chaloupku, střechu měla celou zasněženou. Přiblížil se a zaťukal. Dveře se otevřely a Honzík vešel. Dveře se za ním zabouchly. Přišla osoba zahalená v černém plášti. Honzík řekl "kdo tam?". Nic se neozvalo. Honzík řekl, "hledám službu". Osoba řekla: "Když mi budeš každý den pást vepře a žádný z nich neuteče, dobře ti zaplatím, ale když uteče, budeš o hlavu kratší".

Honzík pásl vepře každý den. Poslední den kdy měla osoba Honzíkovi zaplatit už se stmívalo a Honzík spočítal vepře, jeden chybí!! Honzík se zděsil. Určitě se zaběhl. "Osobo, nech mě žít. Do tří dnů ho najdu". Osoba řekla "no dobrá". Honzík hledal a hledal. Dny plynuly jeden, druhý a třetí, to byl zrovna Štědrý den. Honzík už zoufal, že bude o hlavu kratší. Ale najednou "chro, chro" "co je to v tom keři?" Honzík rozhrnul keř a tam byl vepř. Chytil se mu ocásek za větývku. Honzík odevzdal osobě vepře, osoba mu zaplatila a Honzík cestou koupil jídlo, stromeček, kapra a dárky.

A tak byl pro Honzíka Štědrý den tím nejhezčím na světě. Vrátil se domů a udělali si hezké vánoce a byli šťastní až do smrti.

(Julie Rozbořilová, 5. ročník)

UŽ JE TU JEŽÍŠEK

Proletěla holubička
hvězdičky už svítí.
Oči mé, oči mé
pomalu se klíží.

Ťuky ťuky na vrátka,
už je tu Ježíšek.
Hurá!

Půjdeme mu otevřít,
on nám dárek nadělí
pod stromeček pichlavý
la la la la la
vánočně ozdobený
tra la la la la.

(Kateřina Truhlářová)

VÁNOČNÍ SNĚHULÁK

Žili, byli manželé a ti měli dvě děti. Matýska a Julču. Blížily se Vánoce a Matýsek s Julčou se ptali rodičů, kdy budou zdobit stromeček. "Stromeček asi zdobit nebudeme, protože nemáme peníze ani na jídlo, natož na stromeček" řekla maminka. Děti byly velmi smutné, ale Julča řekla Matýskovi:"Maminka má pravdu, ale postavíme si alespoň sněhuláka."Matýsek souhlasil, a tak se děti rozběhly ven a postavily sněhuláka. "Ale ne!" vykřikla Julča." Co je?"ptal se Matýsek. "Vždyť my nemáme mrkev!"

"To nevadí ", řekl Matýsek a chystal se utrhnout větvičku ze stromu. Ale pak si vzpomněl, že to ten strom může bolet a řekl, že sněhulák nemusí mít nos. Najednou strom zašustil listím a řekl:"Za to, že jsi mě ušetřil a neutrhl mi větvičku, dám ti dárek". A strom ukázal větvičkou na sněhuláka a sněhulák ožil. Matýsek s Julčou se zaradovali a od té doby měli nového přítele.

Sněhuláka pojmenovali Tom a chodili za ním ven, protože dovnitř nemohl, jelikož tam bylo teplo a on by roztál. Ale to nebylo všechno, protože sněhulák byl laskavý. Daroval jim kouzelný měšec a řekl jim, že když se do měšce strčí ruka a řekne se "abraka dabra", začnou se z měšce sypat peníze. A od té doby se Matýskova a Julčina rodina měla dobře. Na Vánoce koupili stromeček, dárky a cukroví,takže měli Vánoce, o jakých se jim ani nesnilo. A to jen díky tomu, že děti postavily sněhuláka a Matýsek neutrhl větvičku.

(Anna Truhlářová, 5. ročník)

VÁNOCE V AMERICE

Jsou Vánoce a všichni se sejdeme u stolu a dáme si večeři. Pak jdeme nahoru a až uvidíme zlaté prasátko, tak přijde Ježíšek. Až zazvoní zvonečkem, tak půjdeme dolů a pod stromečkem uvidíme dárky. Pak si je rozbalíme. A půjdeme k oknu a uvidíme padat sníh. A těšíme se, až půjdeme ven.

(Honza Šproch, 2. ročník)

Zima, zima ledová

Zima, zima ledová
dneska vůbec nebyla.
Zítra už jsou Vánoce,
budou zase po roce.
Dnes zdobíme stromeček,
bude pod ním dáreček.
Bančička se světýlky na stromečku září,
vykouzlí úsměv na všech dětských tvářích.

Vánoce

Vánoce, Vánoce budou zase po roce.
Každý už ví,
že u stromečku Ježíšek
zvonečkem zazvoní.

(Káťa Rolínková, 2. ročník)

Děkuji všem zaměstnancům za obětavou práci během celého roku 2014, rodičům za pomoc a ochotu, dětem za nadšení.

Za dlouholetou spolupráci, kterou ukončily listopadové volby, děkuji představitelům obce panu Zdeňku Kundratovi a panu Petru Navrátilovi.

Dobrý rok 2015 nám všem.

Eva Hertlová