městys Doubravník

1. říjen Dopoledne cvičení, odpoledne rozkaz, pak volno.

2. Dnes jsem měl službu u divize ve skladišti, stálo to za to. Celou noc se vařilo kakao, čaj s rumem, všeho bylo zde dosti, cukru, kouření a jiné věci.

3. Přišli jsme v poledne ze služby, odpoledne byl rozkaz a v 9 hod večer dali jsme se na pochod z Sekavice jako devátá setnina, něco hulánů a oddělení strojních pušek. Došli jsme v 1. hodinu v noci do panského dvora na noc.

4. Ráno ve 4 hod odchod přes Pilzno, Lipiny, Chotova, odpoledne jsme dostali šrapnely od kozáckých kanónků. Noc venku v lese. Já měl službu na dráze v hlídačském domku až do rána. Bylo nás tam 16. mužů.

5. Brzy ráno odchod přes Gora Molizna poblíž města Dembice. Dnes po nás stříleli ruské hlídky z pušek, k večeru jsme přišli k řece Dembici. Přeplav byl hodně daleko, tak jsme rozebrali celou stodolu a udělal se prám na přeplavení na druhou stranu. Když bylo vše hotovo, tak se nemohl odtrhnout od břehu. Byli jsme nuceni jíti k přeplavu dvě hodiny cesty a tam nás dva lidi přeplavili na druhou stranu. Zde ve vesnici přenocujem.

6. Brzy ráno odchod přes Ostrov, Borek Malý, Borek Velký, okres Babčice. Byli jsme zase uvítáni střelbou z pušek, noc ve Velkém Borečku.

7. Ráno přes Boreček po cís. silnici přes Rešov, za Rešovem jsme zůstali v konírně na noc. Zde u zámku byla velká zahrada, tak jsme mohli v ovoci vybírat. Ráno byla káva bez cukru a chleba.

8. V 10 hod zase jsme připraveni na pochod. Neušli jsme ani ½ hodiny a již jsme dostali takový oheň z Ruské strany, až strach. Šrapnely, granáty jen praskaly, boj trval až do večera, noc v zákopech.

9. V zákopech zdrželi jsme se až do poledne, pak odchod do vesnice Vysoka, zde pod stany na noc.

10. Dále pochod přes Lanžhut na cis. silnici přes Kosino Grzuka přišli jsme jako rezerva v boji o Převorsk. Do boje jsme nezasáhli. Noc venku bez stanů.

11. Ráno jsme určení jako ochrana dělostřelectva přes Převorsk. Zde jsme vnikli do skladiště cukrovaru, nabrali jsme si cukru co kdo chtěl. Já měl celý velký klobouk cukru. Ten den jsme k pluku nedošli, nocovali jsme u stohu slámy, prší celou noc.

12. Dopoledne jsme přešli do vesnice Vůlka Pelkinská, zde byl náš pluk, jsme zde do rána.

13. Vůlka Pelkinská vzdálená je od Sanu na dostřel z děla. K půlnoci odešli jsme k Sanu jako ochrana pionýrům, kteří mají stavět most přes řeku. Bloudili jsme celou noc až k ránu jsme přišli na míst. Sotva si vykopeme díry abychme se mohli schovat, již bylo světlo. Ležíme zde celý den a cítíme, že se k něčemu chystá.

14. Zrovna s rozedníváním spustilo naše dělostřelectvo takovou palbu do ruských zákopů, které jsou na druhé straně řeky Sanu proti nám, aby mohli pracovat na mostě přes řeku. Den byl nádherný.

15. Časně z rána nastala palba děl z ruské strany tak, že je nám v zákopech až teplo. Na večer, když se setmělo, utíkáme odtud jako když nás namaže. V 12 hod v noci přišli jsme do vesnice Vulka Pelkinska.

16. Po celý den máme pohotovost. Dělostřelba trvá na obouch stranách. Granáty padají až do vesnice.

17. Rusové pálí do vesnice hořlavé granáty, domky hoří jako svíce.

18. Dnes vzpomínáme na hody s prázdnými žaludky a čekáme, kdy něco přiletí a bude. Přišla nová zpráva o dobytí Antverp na Francouzské frontě a Ludanská srbská divize zničena. V 8 hod večer odchod k řece Sanu, ale druhým směrem. Dnes patříme k 17. armádnímu sboru. Stále nám čtou v rozkazech, jak se mají muži zajatí v rusku zle a co s něma kozáci dělají.

19. Měnili jsme zde jakýsi maďarský pluk, ale hned ráno musíme pracovat na zákopech poněvadž po maďarech je to jak po prasatech rozvrtaný.

20. Dělostřelba trvá na obouch stranách. Rusové pálí celé salvy po nás. Pracujeme stále na zákopech abysme byli trochu chráněný.

21. Dnes jsme si koupili prase za 20 korun. Šli jej zabíti, prase jim uteklo, musel se udělati hon a prase zastřelit. Vařilo se v baráku, ale bez soli, tak jsme si na tom moc nepochutnali.

22. Dělostřelba trvá na obouch stranách. Pro jídlo odtud chodíme půl druhé hod cesty jednou denně, vždy až se stmí. Dostáváme polévku, zrovna kávu a na 12 lidu jednu housku chleba.

23. Dnes k polednímu silná dělostřelba z ruské strany, zapálili nám tři baráky, které stály zrovna za našimi zády, že jsme v zákopech sotva mohli vydržet. Zastřelil jsem dnes 5 slepic, které tam zůstaly z domků, jenž shořely. Zase jsme měli maso, ale bez soli.

24. Dělostřelba trvá, ve vesnici dohořívají poslední domky, které zde stály. Taková velká vesnice celá shořela.

25. Ruská děla pálí do našich okopů, vždy 8 kusů najednou. Dnes vletěl granát do našich zákopů a zabil desátníka Hirše z Brna. Dnes máme mnoho raněných u naší setniny.

26. Dnes opět dělostřelba, silnější včerejší. Musíme sedět v dírách jako myši.

27. Dnes znovu musíme opravovat zákopy, máme to vše rotřešený, jsou v samém písku.

28. Celý den klid, navečer palba z pušek, která trvá do 11.h v noci.

29. Dělostřelba trvá, poslední domek hoří. Kolem je hromada granátů v zemi které neexplodovaly.

30. Dělostřelba trvá na obouch stranách. Dnes přišel šikovatel a museli jsme zaplatit ty slepice, 20 korun za ně.

31. Válčí se dál, z kanónů i pušek celý den.

1. listopad Dnes vzpomínáme všech zemřelých a padlých, ale pomoci od nás nemohou obdržet a myslíme i kdy my budeme chladnými mrtvolami. Každou minutu je to k čekání. Střelba trvá, ale jen slabo.

2. Dnes máme klid, nikde ani rány.

3. Dnes již se začíná střílet.

4. Dopoledne klid, odpoledne přišla zpráva, že naše divize dělá útok na ruské posice. Večer slyšíme na pravé straně hrozný řev a naříkání. Rusové se utkali s našimi v boji na bodáky a navzájem se jich dost popíchalo a pak naši celou pozici sebrali do zajetí co bylo živé. My v 10 hod opouštíme naše pozice a rychlým tempem utíkáme od Sanu. K ránu přišli jsme do vesnice Gnajzdino.

5. Celé dopoledne jsme jako reserva, děláme zákopy. Večer opouštíme svoje místa a jdeme přes vesnice Kolky, zde na noc.

6. Brzy ráno jsme na pochodu přes Lanchut, Rešov, zde jsme utratili všechny peníze, poněvadž od začátku jsme je neměli kde utratit. Já jsem si koupil také triko, myslím, že to bude dobré na ty vši, aby nezmrzly. Jsme jich plni. Každý kupoval kořalku, čokoládu a j. věci. V noci vyjíždíme z Rešova vlakem.

7. Jeli jsme přes Tárnov, Rokmylovice, Převorsk, Bolheň. Zde vystoupíme, stavíme stany a přenocujem.

8. V 6. hod ráno byl odchod z Bochně přes Bazizor, Gavalovek, Groble, odtud k břehům Visle. Prší jako z konve. Jen jsme přišli k břehům, musíme dělat okopy.

9. Opravujeme zákopy, které se nám sesouvají, je to samý písek. Zde bylo ke koupi slaniny a kořalka byla také. Celá setnina navalená jak se patří, střelba žádná.

10. Dnes odpočíváme, všude ticho, pro jídlo chodíme asi ½ hodiny do vesnice.

11. Dnes přeplavili se tři muži na druhou stranu, ale po nepříteli ani památky.

12. Ráno o ½9 hod odcházíme od řeky přes vesnice Driemenice, Grobka, Vola, Zabrizočka, Zabirov, Vola - Balorskaja, město Nipolomice a Podbor. Zde přenocujeme ve stanech.

13. Dnes odpočíváme a už jsem obdržel od bratra z Vídně balík, tabák, sirky, rukavice a prádlo. Vše přišlo velice vhod.

14. Zase klid, odpoledne prohlídka pušek.

15. Ráno v půl 7 odchod přes vesnice Lhoroš, Zikorov, Sulkov, Velička, Kozirkovice, Rjaka, Prokocin, Vola - Duchatskaja, Krakov. Zde vidíme samé dráty a hlavně kanónů čouhají odevšut. Zde máme býti tři dni, jsme skoro bosí, potřebovali bychom něco vyfasovat. Též mám býti zde jmenován desátníkem. Mluvil jsem zde také se Šejnohou, kovářem z Horní Rožínky. Řekl mi, že mně obstará ráno chleba co budu chtít. Byl u zásobovací roty. V 10 hod jdeme spát.

16. V noci byli jsme vzbuzeni tlučením kuchařů u polní kuchyně, kterou jsme měli na našem dvoře. O ½3 je káva, každý kousek chleba a zrovna na pochod. V 11 hod již jsme se drželi s Rusy. Boj trval až do večera, na naší straně máme velké ztráty. Vesnice kolem nás hoří, rusové všechno pálí. Bude citelný mráz. Noc v okopech.

17. Časně ráno začíná boj, postupujeme ku předu. Rusové spustili takovou palbu, že po pár krocích postupujem. Našim rozbili jedno dělo.

18. Ráno nás četníci vyhánějí ze zákopů, bylo nařízeno jíti kupředu za každou cenu, ale nikdo nemá již moc chuti, když vidí co padá lidí od ruských střel. Jdu s četařem Klusákem kupředu, vždy pár kroků utíkáme a zase na zem, jinak to nešlo. Rusové střílí skoro na jednotlivého muže z kanonu, mají krásný na nás dostřel. Dnes máme mnoho raněných, noc venku za mezí.

19. Dnes rusové opustili druhou řadu zákopů. Sedíme v zákopech, žaludek by něco rád, ale není do čeho kousnout. Pušky mají klid, jen děla navzájem si hovoří.

21. Dnes rusové opět opustili zákopy a my hromadně nastupujem na jejich místo. Ruská děla pálí po nás.

22. Dnes u nás klid,jen na pravém křídle slyšeli boj. Rusové jsou před námi asi 1 km ve dvoře. Naši za bílého dne utíkají k nim.

23. Zrovna zrána začíná boj dělostřelectva, který trvá až do večera. Večer opouštíme svoje zákopy a asi 50 m vpřed vyrovnat linii a máme dělat nové. Chuť již od toho odpadla, zem je zmrzlá, rozkaz je rozkaz a na vrchu to také nešlo zůstat, šlo zde o hlavu. Pustili jsme se do toho a v 11 hod v noci jsme měli díry hotové. Potom jsme šli fasovat. Dnes bylo hromadu pošty pro vojáky, někteří byli mrtví, raněný, tak se to rozdávalo těm, kteří byli ještě u roty. Já měl salámu, cigaret 2 krabičky, chleba a jiné věci. Přijdeme s fasuňku zpět, ulehli jsme v díře, netrvalo to ani hodinu, již stál laitnant nad námi a poručil vstávat, všechno pakovat, že je ve 3 hod bodákový boj. To již nás přešla celá chuť do válčení. Sebrali jsme se tři, já, klempíř Pavlů z Boskovic a desátník jednoroční dobrovolník Macků z Brna, že utečem k rusům. Mezi tím přišel rozkaz, že se nepůjde kupředu, tak jsme zůstali zpět, ale slovo bylo dané, zítra jistě.

24. Dnes, co jsme mohli jsme spakovali, hlavně k jídlu a kouření. Odpoledne přišel rozkaz, že se angrifují ruské posice o půl noci. My nechtěli na půlnoc, ale jak se přední stráže stáhly zpět, my opustili jsme svoje zákopy a táhli jsme úvozem k rusům. Nejdeme ani 1/4 hodiny, tma bylo, někdo nás osloví: kuda, kuda, ale desátník uměl rusky a již jsme se domlouvali. Bylo tam rusů více. Vzal nás jeden rus a zavedl nás do vesnice Maršovitz. Leželo tam ruského vojska mnoho. Naši museli zpět a rusové jich mnoho zajmuli.

25. Ráno vyšli jsme z Maršovutz, bylo nás již 16 mužů. Přišli jsme do jednoho dvora. Zde vaříme čaj, ale sotva jsme trochu vypili, již rakouské granáty létají až skoro do dvora. Zde bylo divizní komando ruské. Zde bylo již zajatých mnoho rakušanů, všech národností. Vyšlo nás odtud půl druhého tisíce doprovázeni ruskými vojáky. Večer přišli jsme do Žalosic, ubytovaní jsme v jedné cihelně.

26. Ráno jsem vstal, uvařil čaj, koupil za dvě koruny chleba, který nám prodávali ruští vojáci. Snědl jsem jej jako nic. Jdeme bez jakého-koli jídla. Přišli jsme do města Pimova. Zde jsme v kasárnách. V noci dostáváme kousek chleba, masa a zelnou polívku. Hrozně nám to přišlo vhod, dva skorem o hladu celý den pochodovat. Zde mají v zemi zazděné kotle a v těch se vaří pro transporty vojska.

27. Ráno brzy jsme vzbuzeni a zrovna po četyry vyšli jsme na další pouť. Došli jsme do města Chmelníku. Zde jsme 6. zajatců u jednoho ruského vojáka, který byl právě z rakouské fronty na dovolené, na noc dal nám co doma měl k jídlu. Jídlo máme vždy jednou za dva dni a děláme denně 40 verst.

28. Ráno odchod severovýchodně přes Svanisko do Javorova. Zde jsme ubytováni ve stájích po kozácích. Ležíme na hnoji, ale je to milé odpočinutí, dnes jsme ušli 43 verst.

pokračování příště

Sumář:

Deník z války - můj příběh [1]