městys Doubravník

Lesy městyse Doubravník [33]

Extrémní události posledních několika let, související s klimatickou změnou, vyvolaly v lesích změny takového charakteru, že i laická veřejnost zůstává nad spuštěnými procesy v němém úžasu. O co jde, se pokusím vysvětlit v následujícím příspěvku se zaměřením na lesy městyse Doubravník.

Stručně řečeno, to co vidíme, je pouze výslednice minulých dějů, kdy kumulace chyb v hospodaření (nejenom lesním) dostoupila takové míry, že ekosystém již nezvládá pracovat v "samoopravném módu".¹⁾

Zjištěná pravda je neúprosná. Stačí si přečíst poslední (r. 2016) "Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky". Tam jsou k nalezení tvrdá data, která hovoří výjimečně jasnou řečí. Takové nenápadné přiznání, že při realizaci výnosu kořistnickou metodou, jsme se dopracovali do situace, kdy namísto kulminace přírustu zdravého dříví dochází k degradaci a k rozpadu celých porostů. Nakonec i v samotném okolí Doubravníku postupně přibývá obtížně zalesnitelných holin, které už nelze jenom tak přehlédnout. Např. Pláňava, kde jsou bez rozdílu a velkou měrou poškozeny lesy státní, církevní i lesy v soukromém vlastnictví.

Pláňava - rozpad lesního porostu po kůrovcové kalamitě

Lesy obecní se zatím ještě jakž takž drží, ale po loňské větrné kalamitě se dá předpokládat, že dojde k masivnímu šíření kůrovce i zde. Plně nalétnuté lapáky v Bělči (dílec 102B) i na Černvíří (dílec 101C) tomu plně nasvědčují.

No a zatím co sucho je stále nepříjemnější, probíhá v médiích nekonečné "mlácení prázdné slámy" na téma smrk a oteplování. Jak jinak nazvat ty bouřlivé debaty v nichž většinou jde pouze o opakování léta zažité mantry: Smrk - špatně, monokultura - špatně, oteplování - špatně atd. atp.. Jednoduché, černobílé obrazy pro veřejnost. Kdo je však bystrého ducha, lehce si z dodaných fragmentů poskládá kompletní mozaiku, v níž uzří, že všechno zde souvisí se vším. Totiž že krajina nejsou jen lesy, ale i pole, louky a ostatní plochy, kde společným jmenovatelem je půda.²⁾

A protože "po staru se hospodařit prostě nedá..." a "všechno si musí na sebe tzv. vydělat...", je na tom půda dnes opravdu hodně zle. Na hospodářských plochách se místo lidí pohybuje mechanizace. Animální síla tažného dobytka byla nahrazena stroji. Nejen na poli ale i v lese těžké kolosy o váze několika desítek tun přejíždějící od stromu ke stromu a zhutňují povrch doslova na beton. Voda co naprší potom stéká bez zásaku a šmahem opouští napřímenými koryty potoků a řek žíznivou krajinu.

Zde je třeba hledat začátek veškerých problémů, neb bez vody není život. Čili za a) - je bezpodmínečně nutné udržet vodu v krajině.³⁾ Podívejme se na mapu světa. Není bez zajímavosti, že na území dříve vyspělých civilizací leží dnes písek a poušť, není-liž pravda? Inu právě tak to dopadá, když technosféra zvítězí nad biosférou...

Ale vraťme se zpátky do místních reálií. Za mého dětství teklo ve Svratce tolik vody, že se každoročně pořádala "Svratecká plaviáda", chovný pstruhový potok Rakovec nikdy nevysychal a napouštělo se z něj i místní koupaliště. Voda vsakovala, držela se v krajině a bylo jí prostě dostatek.⁴⁾

Řeka Svratka rozlitá za jarní povodně až k železničnímu náspu

V okolních lesích aspoň dle dostupných záznamů⁵⁾ se objevovaly kalamitní stavy jen výjimečně. Většinou po zimních a větrných polomech. No a poněvadž ruční zpracování bylo pomalé, následoval rozvoj podkorního hmyzu na těžebních zbytcích. Ale i ten se podařilo vždy v rozumném termínu utlumit. Dostatek vláhy držel totiž les ve vitálním stavu, takže jeho imunita byla značná a mortalita kmenů minimální. Zdravý strom si s parazity dokázal poradit v podstatě sám.

Na počátku let devadesátých se však udály při "transformaci" lesního hospodářství zásadní změny. Uplatněním restitučních nároků došlo k roztříštění lesů na miniaturní celky doprovázené ztrátou výrobních kapacit podniku Lesy ČR, jehož dělníci "byli odejíti" pracovat na živnostenský list. Ve víru legislativního chaosu se pak začalo objevovat poškození lesa nového typu - totiž nelegální "černé těžby", kdy se z lesa rabovala jen dobře zpeněžitelná kulatina a ostatní tenké dříví zůstávalo ležet tak jak při výrubu napadalo. Tímto byl nenápadně nastartován pozvolný začátek dnešního problému.

Ohnisko kůrovce v blízkosti zabuřeněné paseky

Netrvalo dlouho a byly zaznamenány první hmyzí kalamity. Po roce 1993 už činil v ČR objem kůrovcového dříví 2,5 mil. m³ a toto číslo se neustále zvětšuje. Pro zajímavost loni (2017) to bylo 5,5 mil m³ - což je skutečně hrozivé. Navíc klimatická změna⁶⁾, kterou už nelze nijak popřít a zlehčovat, rozvoji podkorního hmyzu výtečně prospívá. Populace Lýkožrouta smrkového (Ips typographus) byla posílena výskytem Lýkožrouta severského (Ips duplicatus) a dnes už i Lýkožrout vrcholkový (Ips acuminatus) je běžnou součástí hmyzí predace. V připojeném grafu vidíme vývoj těžby v lesích městyse Doubravník za období posledních 6-ti let.

Výše nahodilé těžby od roku 2014 vytrvale roste až ke strmému skoku v roce 2017, kdy objem kalamitního dříví činil 527,50 m³ b.k. Jen pro zajímavost, k datu vydání tohoto článku je letošní objem kůrovcového dříví v obecních lesích 415,78 m³ b.k. a to nejsme ještě ani v pololetí.

Na vině však rozhodně není smrk. Ten má jen smůlu že se (ne vlastní vinou) ocitl tady a teď v podmínkách neslučitelných s jeho udržitelným rozvojem. Jeho chřadnutí je primárně způsobeno jednak periodicky se opakujícím obdobím sucha a druhak mu nikterak neprospívají nesmyslné a surové zásahy do terénu, které rozvracejí mikroklima a vodní režim celých oblastí. Také unifikace lesních porostů, kdy se z výběrného hospodaření přešlo na vysoký les a věkové třídy nebylo úplně vpořádku. Položme si však otázku, co měli naši předkové dělat s rozsáhlým bezlesím, které zde trvalo několik století. Ono když naráz zalesníte velké výměry budete mít ve výsledku pořád jen stejnověký porost. A monokultura vznikne při použití jednotné druhové skladby. Je s podivem, že čisté bučiny nebo bory nikomu nevadí, případně monokultury obilí na obrovských výměrách nikdo neřeší. Smrkem se nezalesňovalo z nějakého rozmaru, ale řešil se akutní nedostatek stavebního dříví.

Je tedy otázkou času kdy na některých stanovištích smrk jako hlavní dřevina úplně skončí. S tím se budeme muset holt smířit, ať chceme či nechceme. I v našem nejbližším okolí. Nicméně život si vždy cestu najde a na Zemi neexistuje volné místo. Vše je po uvolnění hned obsazeno konkurencí a kontinuita, byť třeba v jiné podobě zůstává zachována - takže netřeba propadat nějaké skepsi. Navíc pomněme, že v okolí Doubravníku se smrk nikdy v takových objemech nevyskytoval... A vnímáme-li les jak "věčný hvozd" tak dvousetleté období smrku je v tomto širokém horizontu neviditelný fragment.

Na závěr bych se chtěl přimluvit u vlastníků lesů kteří byli postiženi kalamitou a čeká je zalesňovací povinnost. Prosím Vás, rozum do hrsti a neopakovat chyby našich předků. Největším nepřítelem lesa je totiž spěch. Opravdu, z pasek narychlo vysázených opět zas 100% smrkem nic kloudného nevzejde. Co doporučuji? V první řadě se musí ozdravit vyčerpaná lesní půda a to je běh na dlouhou trať. Až na tomto základě můžeme dále stavět. Cestu bych viděl přes přípravný porost a podsadbu.⁷⁾ Tolerovat vtroušené dřeviny, nebát se keřového patra a zkusit vrátit na svahy v okolí Doubravníku přirozenější, listnatý a různověký les.

Petr Koukal