městys Doubravník

Letní zpráva z kopce Křížovic

Na Křížovicích léta páně 2018 bylo lidem milo. V létě se nám potvrdilo, že umění rádi máme, že se rádi setkáváme, teď vám tedy zprávu dáme, jak to bylo dál.

Díky báječné podpoře kultury městyse Doubravník našlo se dost odvahy pozvati sem hosty. Záměr byl to prostý.

Navázat na kdysi krásnou tradici srpnových pohádek před Galerií z ruky a vytvořit skrze tuto událost prostor, v němž se opět budou setkávat celé rodiny z blízka i z dáli, které si navíc ku příležitosti divadla můžou udělat různě náročný letní výlet. Aj tak se stalo. A to není vůbec málo.

Pohádek čili představení se pod touto hlavičkou odehrálo celkem sedm, což se potvrdilo býti evidentně šťastným číslem. Všem představením bylo totiž hojně dopřáno posluchačů, vhodného počasí, které se pozná tak, že představení můžou se hrát venku, kde nejen, že neprší, ale za parných letních dnů i lehký mrak přišel, aby slunci zastínil a nám umožnil dokonale si užít představení.

Letos ještě k pohádkám přibyla i nádherná novinka, a sice pohlednice. Bez velkých okolků je mistrným způsobem nakreslila a graficky upravila Veronika Chludilová, která by v brzku měla ilustrovat nějakou dětskou knihu, svět bude zase veselejší. Pohlednice byly k mání v nedvědické cukrárně, a potom vždy přímo na pohádkách a podarována jimi byla letos nejedna babička či dědeček.

Samotné pohádky byly letos povedeně vybrané.

Prvním a naprosto báječným představením byla Větrná pohádka Pavla Šmída. Je to rolls royce mezi loutkovými divadly, neboť Pavel Šmíd nad jiné vyniká laskavým, a přesto vtipným příběhem, jeho vyprávění je plné poetiky, hravosti, což zatím stále nacházíme především u menších divadelních souborů.

Jeho představení jsou jedinečná, nápaditá, s důmyslně řešenou scénou a nádherně výtvarně zpracovanými loutkami i kulisami. Chtělo dost odvahy pozvat jej z Českých Budějovic až k nám, ale jeho představení za to rozhodně stojí, vzpomínáme na ně pak celý rok, a tak nám to pořád přišlo krásnější než vézt celé rodiny tu dálku do jeho kraje.

Větrná pohádka vyniká i okouzlujícím zpracováním dřevěného větřáku, který se neváhá proměnit i v plachetnici a moře, vtipně a elegantně a v oka mžiku. Na červnovou pohádku se přišla podívat i silná klaka z Montessori školy Perlička z Brna, která zde bude od září otevírat nový formát vzdělávání žáků 2. stupně ZŠ (a o tom později).

V červenci pak pohádky nebyly, ale nemálo koncertů, vernisáží a představení odehrálo se pod taktovkou Galerie z ruky.

A zatím dozrávala letní jablka, maliny, kterých bylo letos také štědře nám darováno.

Rytmus skvělých představení a následných párty na kolotoči i na zahradě staré školy přinesl srpen.

Druhý víkend v srpnu a divadlo Tineola vedene Michaelou Bartoňovou uvedlo své představení Jak spolu mluví stromy. Výtvarně interaktivně pojatá přednáška o fascinujících objevech ze života stromů a především hub žijících v jejich podloží.

I neděle tohoto víkendu byla vypravěčská, storytelling Martina Haka, který byl určený posluchačům asi od 6 let, avšak mnozí tříletí též vydrželi s očima na šťopkách a ušima doširoka rozevřenýma, protože Martin Hak dokáže vtáhnout již svou intonací, modulací hlasu, práci se slovem a s dynamikou projevu.

Jeho příběhy o dědovi Jožkovi a jeho touze zažívat dobrodružství byly a stále jsou zdrojem vzpomínek a odkazů při našem vlastním objevování dobrodružných životních cest.

Vyprávění bylo o to vzácnější, že slovy Martina Haka je tento storytelling v plenéru jen velmi zřídka realizován, neboť pozornost posluchačů bývá kdečím rušena, a on sám si takováto představení ordinuje maximálně dvakrát do roka.  Jsme vděčně jednou z těch příležitostí.

To třetí srpnový víkend zavolal si na oplátku mladší diváky a posluchače, když hned v sobotu přijel s kouzelnou velkou loutkovou knihou Honza Hrubec čili Dřevěné divadlo.

A kde on s veselou písničkou skončil, tam s uměleckou hravostí a s kombinací mistrně zvládnutého řemesla a hravé lehkosti zpracování navázal projekt Hudbou k radosti, který nám všem doporučujeme co nejčastěji v pravidelných dávkách. Violoncello a housle. Zpěv dvou žen. Autorská tvorba a Hrubínovy verše, říkadla, která si naše dětská srdce tak dobře pamatují.

Dvě Evy, které naprosto dostály názvu svého projektu a dovedly nás hudbou k radosti, ze které se v pousmání zvedají koutky ještě dnes.

Poslední pohádkový víkend rozezněla harmonika i zvučný hlas Marka Vojtěcha, který se nic nebál plného hlediště a bez ozvučení dozvučen harmonikou a srdcem pustil se do divadla nevídaných loutek, kulis, neváhal děti odít do dračí kůže a z balónků tříhlavou saň vyrobit, aby měl Honza před kým princeznu zachránit. V druhém svém představení princeznu v cédéčko, kazetu i gramodesku proměnit, čímž rovnou vzdělati publikum ve vývoji nosičů hudebních.

Kolem každého představení bylo živo na kolotoči, jehož opravení stále dělá nám radost, a proto se těšíme, že z výtěžku letošních pohádek zase nová atrakce na původní hřiště přibyde.

Nyní se pamětníci již doplňují o vzpomínky na bývalé hřiště, abychom společně nejlépe vybrali, kterou z původních atrakcí oživit, či co nového vnést do připraveného prostoru.

Máme radost a jsme vděčni za každého jednoho z vás, který přišel na jakékoli představení a přidal se tak k nám, kterým se akce líbí, kteří chceme krmit naše duše krásnými uměleckými díly, ať již divadlem či obrazem, nebo snad hudbou, která tolik přesně umí promlouvat do hloubi našich duší a srdcí.

Něčeho v nás se vždy dotkne jemné slovo, pohyb, zvuk.

Divadla, obrazy a hudba umí jemně otevřít v nás vnímavost a naslouchání, že i závan větru pak umíme ocenit jako umění v pravý čas.

Ztišit se až na samý práh svého dechu. Tam, kde se rodí vděčnost. Tam, kde žijeme a vnímáme, kde má cokoli šanci se nás dotknout a vetkat tak do nás vlákna jemná, krásná poezií a křehkostí, která svítí a rozsvěcují tak zevnitř nás samotné.

Však víme, jak září člověk spokojený, ztišený, jak svítí dětská duše nakrmená radostí a pohodou, a kolik síly a radosti žít vyzařuje člověk, který jen tak je a užívá si přítomnost svých blízkých, užívá si plné chuti (ne)obyčejného jablka i švestek a hojnost všech vjemů a prožitků, které svět nabízí všem, kdož se umí dívat a vnímat.

Děkujeme za ten krásný léta čas.

Křížovice rozhodně nechystají se v brzku býti skanzenem, i když se také jako ta příroda kolem nás budou postupně víc a víc tišit a země píseň zpívat.

Zuzana Škyříková