městys Doubravník

Jedlá zahrada - jaro přichází, práce pokračují

Sluníčko zatím moc nesvítilo, ale jeho první doteky už zvládly rozehřát zemi natolik, aby se daly zasadit vrbičky = mohli jsme pokračovat se stavbou iglú.

V loňském roce jsme se, v návalu horlivého pracovního nadšení, dopustili řady chyb… vlastně, asi všech, které se při výsadbě vrb dají udělat. Předně jsme sázeli už dost pozdě a zároveň už dost narašené pruty, které jsme navíc ani nezbavili listí. Díry, které jsme za pomocí kladiva a majzlíku zvládli udělat, byly max. 20 cm hluboké. V okolí stavby jsme neodstranili drny, takže tráva sebrala proutkům i tu trochu vláhy, která v loňském extrémním suchu spadla. Podtrženo sečteno, vrbičky loni uschly. Skoro by se chtělo říct, že to bylo k ničemu… ALE ☺ !!! Cesta je cíl! Aneb, jak praví jedna známá reklama, NE z nás dělá to, co jsme. Takže, my jsme nezahořkli! Ne ne ne! Nezaložili ruce do klína! Ne ne ne! A neskončili u lamentování, ALE, zimní klid jsme využili ke studiu správného postupu a teď napjatě očekáváme, jak to dopadne ☺.

Letošní, doufám že úspěšný postup prací byl následovný:

Už na podzim byl v místě budoucí stavby sundán travní drn.

V prvních březnových dnech pak započala další etapa prací nejprve vykopáním kruhového "zákopu" pro budoucí výsadbu. Ano, vím, že by bylo možné použít zemní vrták, se kterým by byla práce jistě jednodušší a rychlejší, ale protože ten nemám, zatímco báječného, šikovného manžela ano, zvítězila lidská síla.

Musím podotknout, že celý, cca 60 cm hluboký "zákop" měl hotový za hodinku. No, je to prostě borec ☺.

Dalším důležitým krokem bylo získání kvalitních dvou až tří letých rovných prutů. Pruty k nám docestovaly z Olší, kde je na svém vrbovém "záhonku" nachystal jednatel včelařského spolku Michal Bednář. Ještě jednou mu za ně MOC děkujeme!

Po ustřižení musely proutky HONEM do země, protože jaro pokročilo, proutky už se začaly budit, předpověď počasí slibovala týdenní déšť, což by znamenalo, že proutky trošku zaschnou, vykopaná hlína ztěžkne, bude se více mazat a vůbec… prostě musely do hlíny HONEM!! Jako naschvál jsem v sobotu byla až do odpoledne pryč, nebe se zatahovalo a první kapky začaly létat vzduchem…. Tady se zdá, že to bylo trošku drama. A víte co? Vlastně i bylo ☺. NAŠTĚSTÍ mám ale OPRAVDU obrovské štěstí. Moji prosbu, vyvěšenou na Facebooku na poslední chvíli, si přeci jen přečetla ta správná očka, a tak nás nakonec na stavbu bylo vlastně tak akorát ☺. Díky pracovitým pomocným rukám se dílo podařilo. Ale abych nepředbíhala…

Pro představu hustoty výsadby jsme nachystané proutky rozložili okolo "zákopu". Proběhla poslední diskuse o umístění budoucího vstupu, a protože nám vlastně všem bylo jedno, kam bude vchod ústit, jen Jolanka měla jasný názor, že nejlepší to bude směrem k bylinkovému kopečku, posunuli jsme vchod právě sem. Jak vidíte, demokracie na stavbě fungovala, a i slovo nejmenších pracantů tu mělo svoji váhu ☺. Po odsouhlasení rozmístění jsme proutky zasypali, čímž jsme jim zajistili stabilitu při další práci. Apropo tím, že jsme nepoužili zemní vrták, ale celý zákop byl vykopán ručně, došlo k dalšímu pozitivnímu vlivu, a tím je nadlehčení a provzdušnění půdy. Takže… zase o něco lépe ☺?

Pak už následovala "jen" ta "sranda" se zaplétáním… Už jste někdy zkoušeli udržet v ruce zmáčknutou pružinu? Pokud ano, tak víte, jak jsme se cítili ☺ . Proutky měly sílu a nedaly "svoji kůži" zadarmo. Prostě se odmítly dát spoutat jen tak. Bylo zapotřebí hbitosti, umu a šikovných ruček, které si s nimi poradí (předpokládám, že jste si všimli naší samochvály, a ANO, řekněme to na rovinu, šikovní, to my všichni stavitelé prostě jsme ☺).

Takže jsme pletli, pletli a pletli… Trošku se nám setmělo, takže jsme museli povolat techniku a posvítit reflektory auta. Když už tu bylo, pustili jsme si k práci bááječné Finale Presto Antonína Krafta v podání báječného rodinného violoncellového dua Hoškových. Áaaaa … takže jsme to měli i s kulturou ☺.

A pak se to stalo… v rákosí něco luplo, za vrbou křuplo… a z proutků se, jakoby nic, vyloupl krásný domeček ☺ . Naši testeři pro Vás vyzkoušeli jeho bezpečnost a hlásí: stavba se povedla!

V následujících dnech ještě musíme zem přikrýt fólií a zasypat mulčem. Tím zamezíme prorůstání trávy, která by jednak proutkům odebírala vodu, a jednak by trošku ztěžovala údržbu stavby. Respektive naopak, stavba by ztěžovala sekání trávy.

V létě už nás čeká jen závlaha. Prosím, kdo budete mít trošku času a chutě, vezměte kyblík, který leží v dohledu stavbičky a doneste jí trošku vody. Předem Vám za ni děkuji ☺.

Také bych chtěla opět ujistit všechny, kdo se za fotbalku přijdou podívat, že VŠE je tu přístupné. Kdokoli sem může přijít. I do vrbičkové stavby už děti mohou, jen prosím zatím trošku opatrněji, aby při divoké hře nedošlo k vytažení proutků. Letos se ještě nebudou držet tak pevně ☺.

V projektu je plánován ještě vrbičkový tunel. Pokud se naše "technologie" osvědčí, pustíme se do něj na podzim, respektive příští jaro.

Pokud budete mít chuť něco společně dělat, tak v sobotu 20. dubna, tedy v týdnu před Dnem Země, se tu opět setkáme. Tentokrát půjde pravděpodobně o dokončení vysokého záhonu pro děti ze školy.

Ještě jednou si tímto dovoluji poděkovat všem, kdo se na stavbě nebo její přípravě, podíleli. Díky, byli jste SKVĚLÍ!!!

Lucie Kopřivová