městys Doubravník

Jedlá zahrada, příběh jahodový

Příběh bohatého jahodového záhonu se začal psát v roce 2018, kdy jsme společnými silami začali budovat za fotbalovým hřištěm Jedlou zahradu.

Pokud je někdo v Doubravníku nový, případně tuto velkou událost prošvihl, pak vězte, že za fotbalovým hřištěm je neširoký pás osázený řadou kvetoucích, povětšinou jedlých, stromů a keřů. Pozemek je obecní, stromy a keře byly pořízeny z dotace JMK, kterou se úspěšně podařilo realizovat místnímu včelařskému spolku. Filozofie jedlé zahrady je jednoduchá. Je to otevřené místo, na které může kdokoli přijít, projít se tu, načerpat energii. Cokoli tu roste, je volně ke spotřebě. Není tu žádný správce, ani hlídač. Správa zahrady je také dobrovolná. Tedy, kdokoli může přijít a posekat trávu, vyplet bylinkový nebo jahodový záhon. Odměnou mu budiž dobrý pocit, případně právě zrající ovoce.

Jedlá zahrada je příhodným místem pro relaxaci, ale také místem, kde je se dají realizovat experimenty, pro které doma nemáte místo, někdy možná odvahu?

Prvním experimentem, který bych dnes chtěla představit, je ten překrásný, bohatý, jahodový záhon.

Když se na něj dnes podíváte, tak to vypadá, že vlastně je to samo sebou. Asi je tu dobrá půda? Speciální odrůda? Hnojení? Klima? Hmmm?? Otázek se rojí řada. A pokud byste chtěli mít doma stejně pěkný jahodový záhon, pak tady je inspirace, jak se to zrovna v tomto případě povedlo: Nejprve tu byla zelená louka, ze které jsme odstranili drny.

Zeminu jsme prozatímně vykopali na hromadu vedle.

Strejda Google radil, že v místech, kde se potýkáme s krtky nebo hraboši, je dobré na "dno" záhonu položit králičí pletivo. Kořeny rostlin omezeny nejsou, ale krtek půjde raději jinam. U těch hrabošů mám pocit, že klidně přijdou i horem, ale na krtky se zdá, že to zatím funguje dobře.

Další vychytávkou, kterou jsme se rozhodli vyzkoušet, je obsypání záhonu štěrkem v místech, kde měla vzniknout "zídka". Toto by mělo pomáhat odvádět vodu, což by údajně mohlo vést k nižšímu zarůstání plevelem, případně lepšímu prospívání vysazených sukulentů. Tady musím přiznat, že tento předpoklad se experimentem potvrdit nepodařilo, protože plevelu i samotným jahodám se na místě zídky daří docela dobře, ozdobné sukulenty zatím na výsadbu čekají. Pokud máte na svých skalkách přebytky, budou tu vítány ☺. Možná ale zdroj, ze kterého jsme čerpali inspiraci, počítal s "poněkud" vyšší zídkou?

Ani další krok není jen tak. Rozhodli jsme se do nejspodnější vrstvy "uklidit" trouchnivějící dřevo z okolí řeky, jehož postupným rozkladem bude docházet k pozvolnému, ale dloooouhodobému dodávání živin rostlinkám. Trouchnivějící dřevo by mělo v půdě podpořit růst a následně symbiozu bakterií a hlavně hub. Tato symbióza by měla nahradit hnojení chemií. A přátelé, zdá se, že tohle se dá zatím odšktnout zeleně. Další validaci provedeme v příštích letech…

Dřeva bylo docela dost a některé kousky byly skutečně veliké. No a taky jsem chěla ukázat, že pomocníků byla celá řada ☺

Na klády jsme ještě navršili čerstvý koňský hnůj, který jistě zvýšil bakteriální biodiverzitu a také dopomohl k rychlejšímu dodání zejména dusíkatých látek. Aby dusík zůstal v půdě a neutíkal do okolí, urychleně jsme do záhonu vrátili původně odloženou hlínu.

Následovala "stavba" suché zídky. Z kamenů, které nám laskavě poskytla obec + dalších, které jsme dovezli z nedaleké řeky. Vyskládali jsme tedy obrubník kolem celého záhonu. Okolí záhonu je zamulčováno štěpkou, aby kosa tolik netrpěla ;-) . Zasadili jsme sazenice a bylo…

Ještě se zastavím, abych nevynechala otázku kvality a speciálnosti sazenic. Protože to byl také jeden ze zásadních vstupních parametrů a hlavně ty jsou vlastně opravdu speciální. Jsou to "takové ty" třetí, čtvrté mladiče, které se obvykle házejí do kompostu, protože "z toho stejně nic nebude". Tak ale pozor přátelé, tohle je pokusem ověřeno, že není pravda. Asi je pravdou, že prvním rokem neposkytnou takovou úrodu, jako ty první výhony, ale očividně jsou klidně k použití!

Veškerá další péče, kterou jahody dostaly/dostávají, je občasné vypletí. A je možno říci, že skutečně občasné, jak se komu zrovna chce. Tímto si zároveň dovolím velmi poděkovat těm dobrým vílám a skřítkům, kteří se pletí čas od času ujmou. Ono, i když si jdete jahodu zamlsat a vytrhnete jeden, nebo 2 kousky plevele, očividně skutečně pomůže.

Speciální zálivku, ani další hnojení jahody také nemají. Stačit musí déšť, případně vlhký závan, který sem vítr přinese z nedaleko zavlažovaného fotbalového hřiště. I za něj mnohokrát děkujeme a bude-li, alespoň o něco silnější, budou nejen jahody, ale celá jedlá zahrada skutečně vděčná.

Ještě si dovolím doplnit, že jako ideální soused jahod se zdá být levandule. Někdy je těžké určit, kde je ještě levandule a kde už začínají jahody. Levanduli sem určitě ještě přidáme a ty jahody o kousek rozšíříme. No když už se jim tu tak pěkně daří!

Pokud se chcete na vlastní oči přesvědčit, jestli je ten záhon tak skvělý, jak píšu, tak přijďte! Uvidíte, zamlsáte!

Příště vám prozradím třeba co za "zázrak" jsou ta rajčata, která jsou v pokusu na druhém konci jahodového záhonu, nebo proč už bylinkový kopeček nebude zároveň ohniště.

Přeji nám všem, ať nám to nejen v Jedlé zahradě, ale i na našich domácích zahrádkách pěkně roste!

Lucie Kopřivová