městys Doubravník

Škola života

Škola je základ života. Ve škole trávíme celé dětství, mládí a často i mladou dospělost.

Čím jsme starší, tím více si můžeme vybírat, na jaké škole se budeme vzdělávat. Myslím, že by bylo příjemné, kdybychom si mohli vybírat již dříve - konkrétně na základní škole. K tomu je ovšem potřeba mít širší nabídku. Ve větších městech tato možnost většinou je. Vedle klasické školy je tu široká nabídka škol soukromých, komunitních, alternativních atd. Když dítě chodí na alternativní školu, neznamená to, že je hloupé, nevzdělavatelné, nevychované a chodí tam jen díky tomu, že mu to rodiče platí. Je to proto, že se děti a rodiče dohodli a zvolili takovou cestu. Důvody mohou být rozdílné, ale hlavní zde jsou sympatie se vzdělávací metodikou.

Možná jste se již doslechli, že v Nedvědici je jakási skupina domškoláků, která zakládá školu. Co si o nich myslíte? Jsou to sluníčkáři, utopisté, anarchisté? Lidé mívají plno předsudků, proto si dovolím vám tuto skupinu trochu představit.

Jsme lidé, kteří se zajímají o vzdělávání svých dětí jako všichni rodiče, jen je to pro nás opravdu silné téma. Většina z nás je pedagogicky vzdělaná a možná právě to byl důvod, proč jsme začali své děti učit doma. Ne snad, že bychom se díky svému vzdělání cítili být kompetentnější než jiní rodiče, spíše jsme po přímé interakci se školským systémem vyhodnotili, že principy klasické školy se neslučují s našimi ideály o vzdělání a vzdělávání.

Dali jsme se dohromady a vznikla poměrně početná skupinka dětí, která spolu pracuje už dva roky. Cestou pro udržitelnost pro nás bylo buď založit vlastní školu, nebo se k nějaké škole přidat. A taková nabídka přišla ze ZŠ ZaHRAda Tišnov. V květnu jsme se stali odloučeným pracovištěm - samostatnou třídou - fungující v provizorních podmínkách opravené stodoly. Nechceme nikoho přesvědčovat, že naše cesta je jediná a správná, neboť různí lidé mají různé potřeby. Nabízíme však možnost se od září přidat, protože třída se otevře i dalším dětem mimo zakládající skupinku.

A v čem jsme jiní?

Zkusím poukázat na hlavní aspekty, které jsou pro nás ve vzdělávání důležité a proč. Důležitá je pro nás motivace k učení. Je důležité, aby bylo učení pro děti smysluplné, aby je bavilo, překvapovalo, aby se ptaly, dávaly si výzvy a hledaly odpovědi. Proto je neznámkujeme. Nechceme brzdit jejich vnitřní motivaci pro chápání světa fixováním se na známku, na výkon a srovnávání s ostatními.

S tím souvisí otázka, jak zajistit, aby děti uměly vše, co umět mají. To je těžká otázka - budou to děti umět? Myslím, že jak kdo a v různé intenzitě - stejně, jako v klasické škole. Každý přirozeně směřuje za svým zájmem a v něm se dokáže rozvíjet nadmíru, ale jiný obor, který ho tolik zajímat nebude, zůstane trochu ve stínu. Děti se však seznámí se vším, co je obsahem prvního stupně základní školy a ještě mnohem víc. Odpověď je tedy taková, že v rámci ukázek se setkají se všemi tématy. V rámci procvičování získají dovednosti v praktických oblastech, jako je čtení, psaní a počítání. A jak moc se do které oblasti ponoří, už necháme na nich, na jejich potřebách a motivacích.

To je sice hezké, říkáte si. Zní to jako pohádka, ale musí přece být nějak hodnoceny! Ano, jistě. Hodnocení směřujeme k tomu, aby viděly, jak se ve svých dovednostech a vědomostech posouvají. K tomu mají takové sešitky s obsahem učiva. Tam si zaznamenávají, s čím už byly seznámeny a nakolik oblasti rozumí pomocí škály pěti políček. Zde se ale hodnotí samy. Pedagog s nimi práci konzultuje a občas je podpoří, aby k sobě nebyli tolik kritičtí. Důležitá je schopnost sebereflexe. I na závěr roku, než děti dostaly slovní hodnocení, psaly si svoje sebehodnocení. Přemýšlely nad tím, v čem jsou opravdu dobří, co jim jde a v čem se za poslední rok zlepšily. A pak si napsaly věci, na kterých ví, že by měly nebo chtějí příští rok pracovat.

Věříme, že učení je přirozené, zábavné, že je to celoživotní proces. Když uděláme chybu, často se my dospělí hroutíme, nebo jí vytěsníme. Prostě, není žádoucí. To máme nastavené už od základní školy. Ale chyba je součástí procesu učení. Je důležitá. Čím závažnější je, tím více prospěje ji konzultovat a hledat řešení. Hlavně se před ní nehroutit, neutíkat a nevytěsnit ji. Je to velký studijní materiál.

Při výuce je pak pro nás důležité, aby se co nejvíce opírala o praxi. Vycházíme z témat, která do školy přinášejí děti. Posloucháme jejich otázky a poskytujeme prostor na prezentaci vlastních objevů a projektů. Tím, že je ve škole tak málo dětí a dva dospělí, na to máme dostatek času a prostoru. Často chodíme ven, děláme exkurze, pokusy, výlety a výpravy. A také zapojujeme rodiče, kteří nám nabízejí skrze společné akce své zájmy a dovednosti.

Jedním ze stěžejních bodů je také to, že není nejdůležitější obsah učiva, ale život. Ten s sebou nese mezilidskou interakci, vztahy, city a emoce. Ve škole máme prostor na sdílení potřeb a pocitů. Hledáme společně řešení krizových situací. Dáváme prostor přátelství a společně řešíme neshody. Podporujeme děti v dovednosti situace pojmenovávat, vyjádřit svůj názor, poslouchat názor druhého, vést diskuzi, hledat propojení i rozdíly.

Je toho ještě hodně, ale kdo by četl tak dlouhý článek, že? Ale vy, co jste ho dočetli až sem, snad nás už budete více znát. Pokud budete chtít, přijďte se za námi podívat, zeptejte se na to, co vás zajímá, pojďme spolu diskutovat. Nebojme se názoru druhého, i když může být zcela opačný. Je dobré se navzájem poznat a pochopit své motivace a potřeby, pak se můžeme navzájem více respektovat i podporovat.

Skorotická škola možná nebude na Skoroticích. V současné době se komplikuje její usazení v překrásné budově bývalé školy ve Skoroticích a my, ač velmi neradi, hledáme jiné místo, kde bychom mohli školu realizovat. Dětí i pedagogů máme dostatek, máme i záštitu komunitní školy ZaHRAda a dokonce jsme úspěšně prošli návštěvou české školní inspekce, kdy pan inspektor pochválil naši práci a popřál nám mnoho zdaru v dalších letech. Přejte nám prosím i vy, abychom našli přívětivé místo, kde se budou děti učit rády. A pokud byste o takovém příhodném místě věděli, budeme vděční za vaši pomoc.

Krásné léto.

Za Skorotickou školu Jana Mokrá