městys Doubravník

"Pan řídící" Leopold Mazáč

Datum 2. 2. 1902, kdy se Leopold Mazáč narodil, nás s kolegyní Petrou Peterkovou inspirovalo. Sudičky jako by mu při narození daly do vínku, že mu do roka od narození bude postavena škola. S respektem a úctou a k tomuto slavnému rodákovi, který byl mimochodem společným prastrýcem mým i manžela spoluautorky, jsme sepsaly hru se zpěvy a nazvaly ji: Strašidlo Rákoska aneb Jak Leopold Mazáč ke škole přišel.

Kdo vlastně byl Leopold Mazáč?

Učitel, řídící učitel, zapálený vlastivědný pracovník i vlastenec, významný znalec české historie, ctitel T. G. Masaryka a odborník na "učitele národů" Jana Ámose Komenského se narodil v Doubravníku v domě č. 21 "na rynku" manželům Leopoldovi a Veronice Mazáčovým. V rodině vyrůstal se třemi sestrami: Marií (vdanou Peterkovou), Františkou (vdanou Šikulovou) a Boženou (vdanou Kolářovou). Jako jediný syn ze čtyř dětí měl od narození jasnou roli: bude dědicem statku a hospodářem. Mladý Leopold se již po ukončení měšťanské školy v Nedvědici začal zapracovávat a přitom navštěvoval "zimní" hospodářskou školu v Tišnově. Jak už to však v životopisech významných osobností bývá, "náhoda" nebo chcete-li "osud" rozhodl jinak. Tatínek Mazáč potkal náhodou učitele Josefa Dřevíkovského, který se přimlouval, aby jeho bývalý žák Poldík mohl studovat. Oba rodiče syna podpořili a ten se vyjádřil jasně: "Kdybych mohl studovat, tedy jen na učitelském ústavu." Byl konec srpna a místo nebylo v Brně, Kroměříži ani jinde v Čechách. Až během školního roku se uvolnilo místo ve druhém ročníku v Modre na Slovensku, kam odjel jedenadvacetiletý mladý muž studovat.

Po studiích v Modre učil na více školách, všechny byly vesnické, například v Maňové, kde působil 10 let. Vzpomínám na náš rozhovor, kdy mi vyprávěl, že zde míval (v jedné třídě!) i 50 žáků v osmi ročnících. A já jako mladá, ale prostořeká studentka, která si myslela, že o pedagogice už ví své, jsem svému strýčkovi pohotově opáčila: "No jo, ale měl jste rákosku!" (O Rákoskovi s velkým R jsem neměla ještě tušení ☺). Už jsem nedodala, že si to nedokážu představit, a že obdivuji, jak mohl tolik žáků zvládnout. Leopold Mazáč působil ještě na dalších místech v okolí (Šerkovice, Deblín, Lipůvka...), než zakotvil ve škole ve svém milovaném rodném Doubravníku, kde zůstal 20 let až do odchodu do důchodu v roce 1964. Kromě ředitelování zvládl i pozici starosty, náčelníka Sokola, byl předsedou zahrádkářů a včelařů, věnoval se historii, vlastivědné práci a studiu odkazu Jana Ámose Komenského. Byl nevyčerpatelnou studnicí znalostí načerpaných z knih, vrozených "selských" dovedností i vědomostí získaných zkušenostmi.

Obdiv k učiteli národů

Povolání učitele ve vesnici nepřináší příliš ocenění. A protože také platí známé "doma není nikdo prorokem", byl Leopold Mazáč více uznávaný za hranicemi svojí obce zejména pro svoji roli významného "komeniologa". Komenský jako by byl jeho současníkem, přítelem na životních cestách. Zde je jedno jeho vyznání: "Komenského láska k dětem a všem lidem, v níž převažovala láska k vlastnímu národu, od níž se odvíjí láska k veškerenstvu, láska k přírodě, názorné vyučování, tolerantnost k přesvědčení druhého, odpor k závisti a nenávisti, jeho snahy mírové mně byly vzorem a provázely mě celým životem. Jeho statečnost a vytrvalost mně byla příkladem v překonávání těžkostí. Vždy jsem si představoval, jak on vzdoroval i největším vichřicím, které jím zmítaly, jak se dovedl bránit nepochopení, jak nezatrpkl a dál se stavěl kladně k životu. A z jeho náboženského cítění pramenila i jeho smířlivost a schopnost odpouštět."

Turisté se ptají, místní občané vědí, že busta na rodném domě na náměstí připomíná největší těžkost, kterou museli manželé Leopold a Ludmila Mazáčovi překonat. V roce 1957 jim v pouhých 27 letech po štípnutí včelou zemřela jediná dcera Liduška, učitelka mateřské školy. Po 10 letech zemřela Leopoldu Mazáčovi i manželka Ludmila, kterou přežil o dlouhých 30 let. Až půjdete na Pernštejn, nezapomeňte vyhledat lavičku, na kterou usedl poté, co ve svých téměř 96 letech absolvoval prohlídku s historiky a vlastivědnými pracovníky. Odpočinul na ní již na věky dne 27. 11. 1997.

S odstupem času vím, že sdílím stejné principy jako Leopold Mazáč. Kromě trivia (čtení, psaní a počítání), je pro vesnického pedagoga nejdůležitější učit děti vztahu k místu, kde žijí, úctě k tradicím a předkům a lásce k vlasti. Hlásím se k odkazu mého prastrýce, neboť jsem stejně jako on hrdá na to, že můžu v doubravnické škole působit, vzdělávat i vychovávat děti a být při tom, když se i po 120 letech existence nové školy šíří její sláva za hranice naší obce.

Eva Hertlová (roz. Šikulová)
Čerpáno ze vzpomínek, rodinného archivu a knihy Vlasty Urbánkové: Jak srdce zvonu

Správcové škol a ředitelé Základní školy v Doubravníku od jejího založení do současnosti:

Učitel Leopold Mazáč mezi svými žáky

Leopold Mazáč se svými třemi sestrami

Pan řídící Mazáč před obrazem svého pedagogického vzoru

Fotografie: Rodinný archiv