městys Doubravník

Galerie z ruky

Umělecká galerie v Křížovicích bude letos opět otevřená.

Začínala jsem ji provozovat v roce 1992 v jedné části bývalé stodoly. Můj muž, sochař Zdeněk Macháček, ji koupil o deset let dříve spolu s domem, aby si v ní vybudoval ateliér. Ale po roce 1989 jsme se rozhodli, že v ní otevřeme právě galerii. A tak jsme upravili prostory a já se doslova vrhla do úplně nové vzrušující činnosti.

Prostor pro známé umělce

Z počátku jsem vystavovala malíře hlavně z řad přátel a známých z manželova okruhu z Brna, ale už i nové z okolí - např. Bohumíra Matala, Miroslava Štolfu, a další. Pomalu jsem pronikala do širšího okruhu výtvarníků a zvala si ty, kteří mě svojí tvorbou oslovili - Jiřího Vovse, Pavla Sukdoláka a mnoho dalších. Seznámila jsem se se členy rodiny malířů Rossích z Bystřice, kteří zde vystavovali dokonce několikrát, a ti mi doporučili zase další skvělé malíře: Borise Jirků, Oldřicha Tichého a další.

Také jsem vystavovala keramiku, sklo, šperky, hedvábné šátky či kabelky autorů: Miroslava Štěpánka, Františka Víznera, Kateřiny Pittlové a dalších. Dělala jsem nejméně 4 autorské výstavy za sezonu (často jsem přidávala ještě malou v horních prostorách). Byla to doba, která přála novým podnětům, galerie se pomalu stávala známou. Začínalo sem jezdit mnoho lidí a já se snažila obohatit návštěvníkům celá odpoledne. Při vernisážích byl vždy hodinový koncert venku před galerií, v přírodním amfiteátru.

Podařilo se, že přibývalo plno zajímavých lidí… často zahajoval výstavu známý básník, dramatik a prozaik Ludvík Kundera, jezdili sem vynikající muzikanti, několik jich přivedl Jan Dalecký, sám báječný muzikant. Petr Kořínek a Milan Kašuba se stali stálými hosty mých hudebních odpolední. Posléze jsem přidala i "Podvečery": Lubor Tokoš, Fred Strejček s Jitkou Molavcovou nebo s kytaristou Štěpánem Rakem, Petr Vít se svou dcerou Veronikou, tanečnicí flamenca a další.

Dlouhé křížovické období

Samozřejmě jsme museli rozšířit výstavní prostory, a tak jsem svému muži vlastně zabrala celou budovu. Ale každých pět let jsme mu uspořádali výstavu... byla to vzácná příležitost vidět, jak se jeho tvorba vyvíjí, proměňuje a jak se mu daří uskutečňovat své sochařské sny. Miloval tento kraj, uhranul mu a celé "křížovické" období bylo ve znamení vysočinské krajiny. Nezanedbatelnou součástí mé galerie byly výstavy "Obrázky a hračky pro děti". K nim patřily víkendové pohádky. Na ty vzpomíná mnoho mých návštěvníků… zejména těch, kteří už samozřejmě vyrostli.

Je to 32 let. Mnoho věcí se změnilo. Můj muž zemřel a já jsem zestárla. Všechno popsat nemohu, to by nestačil celý Zpravodaj. Třicet let v galerii je dlouhá doba. Byla nádherná, naplněná, bohatá a rozmanitá. Podařilo se připravit hodně vzácných zážitků, potěšení, radosti i zamyšlení. Bylo to místo setkávání. Nicméně všechno jednou končí. Nešlo to skončit náhle, a tak již druhý rok "doznívám" s velmi omezenou otevírací dobou (viz níže) a velmi utlumeným programem. Tak se přijďte ještě podívat, stále je čím se potěšit.

Těším se na Vás

Stanislava Macháčková,
galeristka

V interiéru galerie najdete mimo jiné originálně vyřešené schodiště

Umělecké předměty v interiéru galerie