městys Doubravník

Počátky Doubravníku kolem kláštera

Původně se předkové Pernštejnů psali z Medlova podle menší vsi jižně od Brna. Ve 12. století, pravděpodobně ve službách Přemyslovců, získali dobré postavení a jistý Štěpán z Medlova se na začátku 13. století stal správcem královského hradu Veveří a také Děviček na Pálavě. Zřejmě za věrné služby pak Štěpán I. obdržel (a částečně vyměnil) panství na Vysočině na horním toku Svratky okolo Doubravníku. Na rozdíl od úrodných nížin velkých řek patřila Vysočina k méně osídleným krajům království, takže panovník sledoval takovýmito dary věrným rodům i dlouhodobý cíl. Chtěl, aby nová šlechta kraj zkulturnila, zabydlela a zúrodnila.

Centrum panství před Pernštejnem

Přesně to se pánům z Medlova podařilo. V Doubravníku získávali mýcením okolních lesů úrodnou půdu pro hospodářské zázemí vsi i kláštera. Je otázkou, kde v té době šlechta sídlila, protože Doubravník i další okolní vsi dostal jako majetek právě nově založený klášter, k němuž však měli páni z Medlova vždy blízko z pozice donátorů. Do jisté míry si tak udrželi kontrolu nad jeho fungováním a hospodařením.

Panství se utěšeně rozrůstalo, stejně jako přibývali potomci v jednotlivých větvích rodu, v nichž je ve 13. století pro nedostatek pramenů poměrně zmatek, který zde nebudu rozplétat. Víme, že Vojtěch I. z Medlova se stal proboštem onoho ženského kláštera v Doubravníku a pak také to, že Štěpán III. z Medlova se stal pravděpodobně iniciátorem postavení hlavního rodového hradu Pernštejna někdy v letech 1270-1285. Nicméně dlouho před jeho vybudováním byl kulturním a možná i hospodářským centrem rodového panství Doubravník, který vyměnil roku 1208 s olomouckým biskupem za jiné vsi blíže Brna první známý předek rodu - zmíněný Štěpán z Medlova. Datování listiny, která se k tomu váže, je sice někdy zpochybňováno, ale pokud je pravá, tak se Doubravník řadí k nejstarším doloženým vsím na Moravě.

Od Františka ke sv. Kříži

V každém případě zde Štěpán z Medlova založil ženský klášter, který je zmiňován k roku 1231. Papež v listině z toho roku bere do ochrany abatyši a řeholnice kláštera sv. Františka. Pojmenování po tomto patronovi z Assisi, který byl vysvěcen nedlouho předtím roku 1228, se později změnilo po postavení kostela na klášter sv. Kříže a není úplně jisté, zda původní "modlitebna" sv. Františka byla jen nějaká provizorní svatyně či něco podobného. Stejně tak se dosud vedou spory o tom, jestli šlo o klášter augustiniánek nebo premonstrátek (byť třeba Jaroslav Sadílek považuje debaty za rozhodnuté ve prospěch řehole sv. Augustina), ale každopádně byl klášter poměrně bohatý (vládl několika okolním vesnicím) a víme, že jeho proboštem byl nejpozději od roku 1235 jeden ze Štěpánových synů - zmíněný Vojtěch z Medlova. Nebylo nic neobvyklého na tom, že správcem ženského kláštera byl muž, který měl rozdělené pravomoci s abatyší - tedy duchovní představitelkou zdejší komunity jeptišek.

Součástí konventu se tedy už ve 13. století stal klášterní kostel sv. Kříže, který stál pravděpodobně na místě dnešního kostela. Podle zmínek v listinách to vypadá, že v Doubravníku stál ještě jeden kostel, ale jeho umístění neznáme. Připomeňme, že původní raně gotický kostel vypadal výrazně odlišně od dnešní renesančně-gotické stavby pocházející ze 16. století (viz obrázek s rekonstrukcí půdorysu).

Chtivý bratr Jimram obsadil stříbrné doly

Klášter pak ovlivňoval dění na Vysočině ještě další dvě století, jak dokládají četné listiny. Například už roku 1235 potvrzoval markrabě Přemysl proboštovi Vojtěchovi z Medlova držbu okolních vsí - Maňové, Klokočí, Rakové a Bořínova, sám k nim pak přidal ves "Sess", o níž však dnes už nic nevíme. Krátce poté se pak klášter podílel na založení nové vsi Křížovice. Dokonce v jistém královském mandátu jsou zmíněny v majetku kláštera i stříbrné doly, které moderní bádání umísťuje do lesní trati zvané Havírna poblíž Štěpánova nad Svratkou. Král v tomto mandátu zmiňuje, že v letech 1252 si probošt Vojtěch stěžuje na loupežné akce svého bratra Jimrama z Medlova, který prý se svou ozbrojenou družinou loupí v klášterních statcích a dvorech, navíc okrádá poddané. Z toho je vidět, že vztahy v zakladatelském rodě nebyly v žádném případě idylické. Je možné, že příčinou rodinného sporu byly právě ony stříbrné doly, které Jimram obsadil a následně odprodal brněnským měšťanům. Předtím měli klášter ještě vyplenit Mongolové při svém vpádu do českých zemí roku 1241, ale jejich tažení Moravou je dnes zpochybňováno, takže spíš jde o zmínky z falešných listin vytvořených v 19. století. Možná byli zaměněni s divokými Kumány, kteří tu řádili roku 1253 jako součást uherského vojska.

Nicméně rodinný spor o majetek se pak táhl po celé 13. století, kdy papež vyzýval k navrácení majetku, což však bylo mimořádně složité, obzvlášť po tragické smrti krále Přemysla Otakara II. roku 1278 na Moravském Poli, po němž nastal v zemi na několik let zmatek. Při něm utržilo klášterní zboží další škody. Přes všechny problémy si však klášter udržel své výsadní postavení v kraji a zanikl až v důsledku vyplenění kališnickými vojsky na začátku husitských válek v 15. století.

Jindřich Kačer

Budova domu č. p. 35 stojí na místě někdejšího probošství kláštera. Foto: J. Sadílek

Rekonstrukce půdorysu původního raně středověkého klášterního kostela (tmavě) na pozadí půdorysu současného kostela Povýšení sv. Kříže

Listina papeže Řehoře XI. z roku 1231, v níž bere do ochrany klášter sv. Františka později přejmenovaný na klášter sv. Kříže

Špičatě oválná pečeť konventu doubravnického kláštera z roku 1395 s vyobrazenou scénou Kristova ukřižování