městys Doubravník

Sokolníci na Doubravnicku

Když jsem byl na návštěvě u pana Lubomíra Slámy v Černvíře či u jeho syna Martina v Perštejnském Jestřabí, byl jsem ubezpečen, že o nich každý ví a v Doubravníku je všichni znají. Já sám jsem byl poměrně překvapen, když jsem zjistil kolik velkých a prostorných voliér s dravými ptáky se tak trochu skrývá na svahu nad jeho černvírským domem. Provedli mě s velkou pečlivostí mezi jednotlivými voliérami, mohl jsem nakouknout dovnitř, něco si i nafotit a povídali mi o tom, co všechno dnes chov dravých ptáků obnáší. Pochopitelně je to poměrně náročná činnost, k níž jsou potřeba rozsáhlé znalosti a dovednosti.

Nejde jen o samotný způsob krmení a výcvik k lovu, ale především o to, aby měli dravci dostatek pohybu k létání a zejména také odchov mláďat od vylíhnutí z vajíčka až po dospělého jedince. Tento proces se odehrává v Pernštejnském Jestřabí, kde mají chovatelé k dispozici poměrně rozsáhlý areál a řadu hospodářských budov i voliér, nejen pro samotné dravce, ale také chov křepelek, jimiž se dravci živí. Jsou tam tisíce kusů tohoto drobného ptactva.

Od vylíhnutí až po cvičení k lovu

Samotné vylíhnutí dravce pak začíná ve specializovaných líhních, kde musí vejce po určitou dobu setrvat v určité teplotě, pak se přemístí do další, až konečně z té třetí se v inkubátoru (nevelkém boxu opatřeném potřebnými funkcemi pro regulaci teploty a správného prostředí) vylíhne malé ptáče. To se po určité době odnese k "adoptivním" rodičům na zhruba 45-50 dní do speciální voliéry. Dospělí ptáci ho tam krmí a obecně se o něj postarají. V Jestřabí je i velká prostorná voliéra, kam se mládě odnáší právě po těch cca 50 dnech a tam má dostatek prostoru, aby se naučilo létat ve společnosti několika desítek dalších dravců. Zhruba v tomto počtu jsem je tam také mohl pozorovat a pan Sláma mě upozornil, že jde v podstatě o většinu těch, kteří se tam letos vylíhli. To je tedy významný počet v rámci celého českého chovu dravých ptáků, který činí zhruba 500 mláďat ročně.

Pan Sláma sice nepořádá žádné prohlídkové dny ani akce pro veřejnost, ale ubezpečil mě, že pokud by měl kdokoliv z Doubravnických o sokolnictví skutečný zájem, rád mu svůj chov ukáže. Je však třeba připomenout, že takovýto odchov dravců jde vlastně nad rámec běžné sokolnické činnosti. Samotní sokolníci provozující lov s těmito ptáky si právě od chovatelů typu pana Slámy tyto dravce kupují.

Jelikož nám to přijde jako zajímavý prvek patřící do okolí Doubravníku, rozhodli jsme se zveřejnit i článek od pana Slámy o tomto způsobu lovu obecně.

Jindřich Kačer

Sokolnictví v historii i v dnešní době

Sokolnictví je fenomén, který se může pochlubit podle posledních historických výzkumů až šesti tisíci lety nepřerušeného trvání. Jedná se o jeden z nejstarších způsobů lovu, který je dodnes provozován téměř na celém světě, Evropu nevyjímaje. Navíc nebyl ve své podstatě za celou dobu změněn.

Výcvik dravých ptáků

V základu jde o umění cvičit a používat k lovu dravé ptáky, přičemž člověk využívá své pozorovatelské schopnosti a inteligenci ke spolupráci při lovu s jiným členem živočišné říše. Je založeno na spolupráci sokolníka a dravce. Sokolník "navodí" loveckou situaci a dravec je ten, který naplní taktiku lovu.

Dravci na rozdíl od koní a psů nebyli nikdy člověkem domestikováni, neznají tedy vztah nadřízenosti a podřízenosti, proto při lovu s dravcem je člověk pouhý pomocník a pozorovatel situací, které dokáže pro lovícího dravce připravit. Když sokolník dravce vypustí, ten má spoustu možností k tomu, aby odletěl. V tom okamžiku zůstává jenom na něm, zda se k sokolníkovi vrátí, nebo ne. Ne všichni draví ptáci se hodí k sokolnictví. Rozhodujícím faktorem pro výběr konkrétního druhu bylo a je jeho genetické vybavení k určitému způsobu lovu a schopnost spolupracovat s člověkem. Jestřábi jsou univerzální dravci střední velikosti vyznačující se vysokou počáteční rychlostí a obratností letu. Používají se k lovu přímým útokem z pěsti sokolníka především na králíky, zajíce a bažanty. Sokoli dorůstají srovnatelné velikosti s jestřábem a jsou to nejrychlejší živočichové dosahující při střemhlavém útoku z výšky rychlosti přes 300 km/h. Nejčastěji se cvičí právě k lovu z výšek na přímo táhnoucí ptáky - u nás na bažanty, v jiných zemích na koroptve, orebice a různé druhy tetřívků. Největšími dravci používanými k lovu jsou orli skalní. Loví podobným způsobem jako jestřábi, ale svojí velikostí a silou jsou schopni lovit kořist až do velikosti srnčí, mladé daňčí zvěře a mladých divokých prasat. Bez problému loví dokonce obranyschopnou kořist velikosti lišky, šakala a vlka.

Sokolnictví v Česku i ve světě

O záchranu tohoto způsobu lovu na našem území se zasloužil hrabě Bedřich Mensdorff-Pouilly v období před 1. světovou válkou. Na něj později navázal jeho synovec Zdeněk Sternberg. V roce 1967 byl založen Klubu sokolníků při ČMS. Dnes je součástí Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) a sdružuje přes 500 členů, kteří se zapojují do činnosti některého z celkem 21 regionálních středisek. Klub patří v současnosti k největším sokolnickým organizacím na světě, od r. 1991 je členem Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravých ptáků (IAF), jež sdružuje na 50 států, je mluvčím více než 50 000 sokolníků z celého světa. Sokolnické kluby pořádají lovecká či propagační setkání, často s mezinárodní účastí. Jedno z nejstarších a největších se koná každoročně na podzim v Opočně, loni již po čtyřiapadesáté.

Nejvýraznějším krokem k dosažení celosvětového uznání sokolnictví bylo jeho přijetí na Seznam nemateriálních kulturních statků UNESCO v listopadu roku 2010. Po schválení této nominace byla okamžitě dalšími deseti státy podána žádost o její rozšíření, která byla na dalším zasedání UNESCO opět jednohlasně schválena. Orgány UNESCO posuzující jednotlivé žádosti vydaly prohlášení, že s tak rozsáhlou a masovou žádostí, která se týkala sokolnictví, se zatím v celé historií UNESCO nesetkaly. Ocenily příkladnou spolupráci mezi národy.

K čemu je to dnes dobré?

V oblasti hospodářství je sokolnictví významné především při ochraně letadel před střety s ptáky, kteří mohou být příčinou technických problémů vedoucích až k haváriím. Sokolníci pravidelně v inkriminovaných místech a časech vypouští své dravce a tím přirozeně nutí nalétnuté ptáky opustit prostor skýtající nebezpečí. Pravidelným preventivním opatřením byly mnohé ptačí koridory odkloněny do bezpečných vzdáleností anebo alespoň eliminovány. Dále jsou využíváni i k biologické ochraně zemědělských plodin. Nově se začala zkoušet metoda ochrany lesních porostů před škodami způsobenými ptactvem a zvěří. Po celém světě se využívá tato metoda též k regulaci přemnožených holubů v městských lokalitách.

Sokolnictví má v současnosti významný podíl na ochraně přírody. V 70. letech minulého století založili sokolníci v USA nadaci The Peregrine Fund, která využila mnohých sokolnických postupů ve spojení se současnou vědou k záchraně sokola stěhovavého před úplným vyhynutím. Tak byly do přírody vypuštěny tisíce sokolů a jiných ohrožených druhů dravců, což znamená obnovení nebo posílení jejich populace.

Ohrožené přírodní prostředí

Sokolnictví přímo ohrožuje přeměna tisíce let se vyvíjejícího klasického zemědělství na výrobu potravin chemicko-strojírenskými agrokomplexy drženými v rukou agrobaronů infiltrovaných do nejvyšších pater politiky. Tento typ "zemědělství" má za následek "mrtvou" půdu, znečištěnou vodu, její velký nedostatek a totální devastaci krajiny, jakožto životního prostředí pro divoké rostliny, hmyz, ptactvo a zvířata. Touto činností začínají být vážně ohroženi včelaři, rybáři, myslivci, zahrádkáři a všichni ti, kteří hospodaří v krajině.

Ztrátou prostředí a předmětu lovu je vedle totální likvidace přírody ohroženo i sokolnictví. Proto v mnoha zemích světa začali sokolníci s odchovem různých druhů ptáků a drobných savců (bažanti, koroptve, orebice, křepelky, tetřevi, tetřívci, dropi, divocí králíci, zajíci a malé druhy antilop). Tyto druhy navrací zpět do volné přírody. Nejdůležitější je vytvořit prostředí a co nejlepší podmínky pro život a přežití různých druhů dravců. To znamená správnou a pestrou potravní nabídku, která dnes v přírodě neexistuje. Z tohoto důvodu pak končí spousta dravců např. na dvorcích u chovatelů drůbeže či holubů.

V nedávné minulosti bylo sokolnictví také pod silným tlakem "zelených aktivistů", kteří bojují proti lovu jako takovému.

Nové trendy

V současné době největší pokrok sokolnictví nastal v umělých odchovech, inseminacích, líhnutí a odchovech mláďat.

Dalším fenoménem současnosti je využívání dokonalé telemetrie, tedy sledování dravců, za pomoci satelitů, družic, speciálních mikrovysílačů, přijímačů a dokonalých elektronických zařízení. Sledujeme i nové metody výcviku dravců za pomoci speciálních draků, balónů, dronů a modelů různých letadel.

Nezbytnou součástí sokolnických lovů jsou i lovečtí psi, nejčastěji se používají pointeři, přesněji angličtí ohaři, kteří mají výjimečné schopnosti při vyhledávání zvěře. Název pointer znamená ukazatel či ukazovatel. Staří Španělé tyto psy označovali nejvýstižněji "perro de muestra", pes ukazovač.

Hraběnka podporuje sokolníky

Neodmyslitelnou součástí novodobého sokolnictví v ČR je východočeské městečko Opočno. Na loveckých setkáních zde často potkáváme energickou, velice šarmantní a nepřehlédnutelnou dámu, která je českým sokolníkům a sokolnictví nakloněna. Hraběnka Kristína Colloredo-Mansfeld nemá ráda, když ji oslovujete "paní hraběnko", poopraví vás: "Prostě Kristína, prosím." Pravidelně propůjčuje svoje revíry k organizování sokolnických lovů, bez kterých by se toto lovecké setkání známé po celém světě nedalo zorganizovat.

Věřme, že jako trvalá historická hodnota zůstane sokolnictví zachováno i pro další generace.

Lubomír Sláma
dlouhodobý aktivní člen Klubu sokolníků při ČMMJ

Lovci otec a syn Slámovi po lovu se svými orly a jejich kořistí

Orel, který právě ulovil lišku

Lovec s dravcem na ruce ve volné krajině vyhlíží kořist

Orel skalní v černvírské voliéře u pana Lubomíra Slámy

Raroh lovecký v bílém zbarvení z Pernštejnského Jestřabí

Foto: Martin Sláma a Jindřich Kačer, Archiv Martina Slámy