městys Doubravník

Doubravnické Vánoce tří generací

Předvánoční téma jsme letos vybrali takové průřezové. Jistě si mnozí dříve narození vzpomínají, že za jejich časů byly vánoční svátky o něčem úplně jiném. Inu, svět se nedá zastavit, vyvíjí se nejen technologie, ale i společnost, děti už i dárky a svátky vnímají trochu jinak než předchozí generace. A tak si naše redaktorka udělala "průzkum" ve vlastní rodině, sama přihodila taky svou trošku do mlýna a srovnala pohled tří rozdílných ročníků. Asi se nedá říct, které byly lepší a které horší… zkrátka je jiné a není to úplně překvapivé.

Za redakci zpravodaje
Jindřich Kačer

Pohodová vánoční atmosféra roku 1953. Dnešní babička se nedávno narodila a sedí své mamince na klíně

Zvířátka na stromečku a jeden dárek

Babička (narozena 1952)

Mé vzpomínky na Vánoce jsou krásné. Byly jsme tři děti. Stromeček nám strojili do určitého věku rodiče a my jsme tak měli vždy ráno na Štědrý den krásné překvapení.

Ozdoby byly z pravého foukaného skla a nešlo jen o baňky, ale i různá zvířátka, hlavně ptáčci. Ještě dodnes mám uschovaných asi deset kousků.

Celý den jsme drželi půst, abychom viděli zlaté prasátko. Na zahnání hladu a dlouhého čekání na Ježíška bylo nejlepší být celý den venku - sáňkovali jsme a bruslili.

V podvečer jsme se všichni sešli u svátečního stolu, který byl prostřen v obývacím pokoji. Během týdne se ten stůl vůbec nepoužíval, jen ve svátečních dnech. Večeři jsme měli tradiční - hrachovou polévku a kapra s bramborovým salátem. Babička dělala "viliovou" omáčku - ze sušených švestek, ořechů a kandovaného ovoce, tu jsme jedli na první svátek dopoledne. Táta dělal herinkový salát. Pod každým talířem jsme našli peníze, tenkrát to byla asi 1 Kčs a to proto, aby se nás peníze držely po celý rok.

Netrpělivě jsme čekali na zvoneček… Od Ježíška jsme dostávali vždy jeden dárek - hračku, knížku, nějakou hru, bratři hokejku.

Po večeři k nám většinou přišel zbytek rodiny, teta se strýcem a sestřenky. To se pak sedělo a vykládalo, půlili jsme jablíčka, abychom věděli, jak jsme na tom se zdravím a také jsme lili olovo.

Vánoční svátky jsme pak trávili tak, že jsme chodili zase my na návštěvy a také hodně do přírody.

Jak mohly vypadat Vánoce v Československu kolem roku 1960

Cukroví, pohádky a hurá na dárky!

Máma (narozena 1979)

Vzpomínky na Vánoce mám mezi těmi nejkrásnějšími. Už ráno na Štědrý den bylo jiné - nikam se nespěchalo, už se neuklízelo. Na zlaté prasátko jsme nečekali, měli jsme první šanci "legálně" pojíst cukroví. První pohádky v televizi a potom dlouhá procházka… Po návratu domů jsme si dali "vánoční" česnečku a pak už jsme my děti (sestra, bratr a já) začaly být nervózní… přijde Ježíšek? Nezapomene na nás?

Rodiče v kuchyni připravovali večeři (fazolová polévka, kapr s bramborovým salátem) a my jsme si povídali, co asi najdeme pod stromečkem (ten jsme vždy zdobili sami už 23. prosince). Pak jsme se konečně dočkali! U krásně prostřeného stolu jsme povečeřeli, přišlo nám, že rodiče ten čas schválně natahují. Potom umýt nádobí a čekat a čekat… najednou cink cililink… vůni jehličí a atmosféru zešeřelého obýváku a v něm rozsvíceného stromečku, tu si dokážu vybavit i dnes.

Zazpívali jsme koledy a hurá na dárky. Nebylo jich tolik, jako v dnešní době, ale nikdy jsme nebyli zklamaní. Jediný konkrétní dárek, na který si dokážu vzpomenout, je froté pyžamko pro panenku miminko. Fialovo-bílé s oranžovým puntíkem. Po nadílce jsme si dlouho hráli s novými dárky, naši spokojeně popíjeli speciální vánoční bowli, někdy jsme ani nestihli pohádku v televizi… Zbytek vánočních svátků jsme trávili spolu, došla k nám babička. Pokud byl sníh, chodili jsme několikrát denně sáňkovat a bobovat, když "jen" mrzlo, chodili jsme bruslit na řeku.

Radostné porevoluční Vánoce roku 1990

Procházka a rozbalování dárků

Dcera (narozena 2013)

Ráno se probudíme a jdeme si dát snídani. Na oběd máme česnekovou polévku. Chodíme na krátkou procházku a my jí říkáme "štědrodenní". A večer, kdy už se setmí, jsme celá rodina pohromadě a máme sváteční večeři. My teda nemáme kapra, protože ho nikdo moc nejí a je to strašná práce, ale máme třeba filet z nějaké ryby. Po večeři rozkrojíme jablko a pouštíme lodičky.

Potom jdeme do našeho pokoje a tam čekáme na Ježíška a pak, když přijdeme do obýváku a tam je ten vánoční stromeček rozsvícený, leží pod ním dárky a my je pak rozbalujeme, tak si to vždycky rozdělíme, takže třeba já začínám s rozdáváním. Dám mamce, taťkovi, mně a bráchovi a pak je rozbalujeme… pak je rozdává brácha atd. Vždycky je to takové hezké, když prostě si rozdáme ty dárky a třeba my už začneme stavět to lego, co většinou dostaneme a hrát si s dalšími dárky. Od Ježíška dostaneme většinou vše, co jsme si přáli, a ještě něco navíc. Vždy je to úžasný a příjemný večer.

Veronika Chludilová