městys Doubravník

Příběhy domů na náměstí III.: Západní strana

V předchozím čísle Doubravnického zpravodaje jsme se prošli po jižní části doubravnického náměstí a přešli jsme přes silnici k nákupnímu středisku COOP v jihozápadním rohu, kde původně stál Lidový dům. V tomto článku budeme tedy pokračovat dál po západní straně náměstí.

Doubravník na obraze od Františka Richtera z roku 1845

Od purkmistra k výrobě lyží

V sousedství nákupního střediska stojí dům č. p. 78. V roce 1656 dům vlastnil a také ho zřejmě postavil Kašpar Bergman, což byl doubravnický purkmistr. Dům byl pravděpodobně přízemní, protože poschodí přistavěl až v roce 1754 Andrés Hošek. Od roku 1920 vlastnili tento dům manželé Kučerovi, rodiče paní Věry Alexové, která letos oslavila 101 let. Bohuslav Kučera byl starostou Doubravníka v letech 1925-1931.

Manžel paní Alexové, Josef Alexa, si tady zřídil dílnu a vyráběl zde sjezdové lyže. V šedesátých letech minulého století vznikla sendvičová konstrukce lyží (lamelové dřevěné jádro se skelnými lamináty), které pan Alexa také dokázal vyrábět. Takzvané Alexovky jsou zmiňovány v článku o historii sjezdového lyžování na portálu Snow.cz, jako na tu dobu naše kvalitní lyže, vedle značky Artis Hickory a Clear (samozřejmě zahraniční lyže byly těžko dostupné). My jsme o paní Alexové i jejím velmi šikovném manželovi psali v Doubravnickém Zpravodaji 2/2023 při příležitosti jejích kulatých stých narozenin.

Dům č. p. 78 v roce 1973

Dům č. p. 78 a obchod v domě č. p. 77 v roce 1935

Obchod s rozličným zbožím

Vedlejší dům č. p. 77 koupil v roce 1675 již zmíněný purkmistr Kašpar Bergman, který v témže roce prodal dům č. p. 78. V roce 1854 koupili tento dům František a Marie Veselí, kteří byli podle pana řídícího Leopolda Mazáče příbuzní MUDr. Františka Veselého, zakladatele lázní Luhačovice (narodil se v Bystřici nad Pernštejnem).

V roce 1920 byla v Doubravníku založena pobočka Spotřebního družstva Vzájemnost - Včela a v tomto domě si zřídila prodejnu. Později někdy po roce 1950 tam byla prodejna textilu s obuví (patřila pod Spotřební družstvo Jednota) a po roce 1989 se tam vystřídalo několik prodejen. Naposledy měla obchod v pronájmu paní Hlávková, která tam prodávala potraviny, ale prodejna byla nakonec zavřena letos 23. září.

Obchod v domě č. p. 77 v roce 1940

Domy č. p. 77 a 76 kolem roku 1960

Sídlo řemeslníků i obchodníků

Dům č. p. 76 podle Jaroslava Sadílka na konci 16. století vlastnil Jan Holštejnar z Grünenberka, který působil ve službách u Pernštejnů. Tento a vedlejší grunt č. p.75 (stará radnice) držel až do své smrti roku 1589. V roce 1848 Mikuláš Johan Bílý postavil na tomto místě nový dům. Počátkem třicátých let 19. století tady měl obchod Vladimír Jirčík, ve dvoře provozoval svou živnost klempíř Škorpík a po něm pak klempířský mistr Bartoněk ze Samotin.

V domě v přízemí bydlel tkadlec Sedláček, který se živil podomním obchodem s textilním zbožím. Po roce 1945 zde byl obchod Karla Doláka s elektrospotřebiči. V roce 1954 koupil dům Josef Špaček a zřídil si tam kolářskou dílnu. Koncem šedesátých let minulého století tam zřídilo prodejnu potravin Spotřební družstvo Jednota, ale ta se potom přestěhovala do nově postaveného obchodního domu.

Dům č. p. 76 a radnice č. p. 75 v roce 1901

Stará radnice s hostincem a pivovarem

Dům č. p. 75 byl, jak už jsem zmínil výše, v 16. století také v majetku Jana Holštejnara z Grünenberka. V roce 1602 koupila tento dům obec a upravila ji na novou radnici. Ve dvoře zřídila pivovar, který listinou z 22. července 1604 získal privilegium k vaření piva pro svou potřebu od majitelky pernštejnského panství Ester Rájecké.

V radnici byl od nepaměti obecní hostinec, který pronajímala různým provozovatelům, ve dvoře pak byly sklepy a lednice, kam se v zimě navozil led nalámaný na řece a zasypal se pilinami. V knize Doubravník z roku 1972 napsal Leopold Mazáč, že se v pivovaru vařilo pivo do sedmdesátých let 19. století. V zápisech obecního výboru je zaznamenáno ke dni 21. září 1868. "Obecní výbor rozhoduje, aby bylo jednáno s tehdejším nájemcem p. Weisenšteinem, že on již po dlouhý čas ve zdejším pivováře žádnou várku neměl a z příčiny té nádoby v pivovaře se kazí." Dne 20. dubna 1873 pak výbor jednal, jak naložit s nádobím v pivovaře, poněvadž se nevařilo a toto nádobí trpělo čím dál větší zkázou, usnesl se ho odprodat.

Hned na dalším zasedání 7. května 1873 byl výboru předložen návrh, "… by se vazba z pivováru shodila, jelikož již nebezpečná jest. Výbor se usnesl, poněvadž naděje žádná není, že se tak brzy v tomto pivovaru pivo vařit bude, a tudíž každá výloha na opravu toho pivovaru obci by na škodu byla, tak aby se střecha sdělala. Zdi okolo toho pivovaru dle potřeby upraviti, aby se tato prostora jakožto dvůr pro dříví a chlívky pro černý dobytek užívat mohla".

Radnice v roce 1919

Radiátory, kadeřnictví, řeznictví a věžička

Po vzniku topenářské provozovny Místního hospodářství pří MNV Doubravník koncem sedmdesátých let 20. století měla provozovna sídlo ve dvoře radnice. Vyráběly se tam plechové radiátory, které se ještě v některých domech dodnes nacházejí. Po odstěhování místního hospodářství zde později byly upraveny prostory pro kadeřnictví.

Poměrně rozsáhlou rekonstrukcí prošla budova radnice v roce 1946 a píše o ní v kronice Doubravníka Leopold Mazáč. V této době byl přemístěn krám řeznictví z místa nynějších záchodů do místa, kde je dodnes, byla provedena přestavba I. poschodí a opravena střecha. Zajímavé je, že na obrazu Františka Richtera z roku 1824 má radnice věžičku. V protokolu Obecního výboru ze dne 21. srpna 1896 je napsáno: "Výbor se usnesl, že může se zvonek z radnice sdělati a dáti do kaple na Bozince." To znamená, že radnice skutečně věžičku se zvonkem měla, ten měl zřejmě poplachovou funkci v případě požáru.

Lubomír Čech

Jistě jste poznali, že několik domů na západní straně náměstí nám ještě chybí. Najdete je v příštím čísle Doubravnického zpravodaje, kde budeme v seriálu pokračovat.

Bývalá brána do pivovaru r. 1954

Dvůr radnice 13. 2. 1992

Označení popsaných domů na snímku z mapy.cz