městys Doubravník

Kulaté výročí doubravnické železnice

120 let od zahájení provozu železniční dráhy Tišnov-Žďár nad Sázavou
V letošním roce si připomeneme významné "vlakové" výročí. Doprava na kolejích se v průběhu let stala běžnou součástí života obyvatel Doubravníka a mnoho lidí ji preferuje před silnicemi i dnes. Proto je určitě zajímavé pro všechny obyvatele našeho městyse připomenout si, jak to vlastně kdysi dávno začalo. Provoz na železniční trati Tišnov - Žďár nad Sázavou přes Bystřici nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě byl zahájen 23. června 1905, kdy byla 62 km dlouhá trať po necelých dvou letech dostavěna.

Přípravy na novou stanici

První zmínku o této trati v doubravnickém archivu máme z 2. března 1884, kdy Obecní rada schválila podepsání petice ministerstvu, aby se stavěla železnice od Tišnova přes Německý (dnes Havlíčkův) Brod. Dne 6. ledna 1886 zplnomocnila Obecní rada p. Leopolda Kellera, p. Antonína Pleského a p. Jana Jelínka jako zástupce Doubravníka k jednání o železnici v Bystřici nad Pernštejnem a 11. 12. 1899 rozhodla o zakoupení akcií dráhy za 2 000 zlatých, aby byla v Doubravníku zřízena stanice. Původně byla totiž stanice projektována v Nedvědici a další v Borači.

V září roku 1901 se konala politická obchůzka navržené místní dráhy, při níž komise procházela trasu železnice a spolu se zástupci jednotlivých dotčených obcí do protokolu zapisovala, kde budou přejezdy, propustky a jiné stavby.

K Doubravníku je tady uvedeno: Zástupce obce Doubravníka podává následující vyjádření do protokolu: Projektovaná osobní zastávka nevyhovuje nikterak poměrům a potřebám Doubravníka, městečka to čítajícího přes 1000 duší, se značným průmyslem (papírna, cementárna, mlýn a značně rozvětvené tkalcovství a krejčovství).

Do městečka přifařeno jest 13 obcí, kteréžto přirozeně také sem gravitují a pro které by Doubravník příjezdní stanicí byl.

Ohledně zřízení příjezdní silnice jsme ochotni co nejvíce k tomu přispěti.

Albín Keller starosta

O rok později ve dnech 17. až 20. září 1902 proběhla druhá doplňující politická obchůzka, při níž je již doubravnické nádraží vedeno jako stanice a Borač jako zastávka. Poté zůstala železniční stanice v Doubravníku až do 1. srpna 1947, kdy zde byla zřízena jen zastávka.

Stavitel železnic Životský

Můžeme být hrdí na to, že zakázku na stavbu této trati získala firma doubravnického rodáka Ing. Osvalda Životského. Osvald Životský se narodil 9. září 1832 do rodiny doubravnického purkmistra Karla Životského, která bydlela v domě č. 13 vedle nynější školy. Osvald vychodil v Doubravníku obecnou školu a byl poslán na dva roky do Dolních Danovic v Rakousku, aby se naučil německy. Po návratu domů vychodil v Brně čtyři ročníky normální školy a nastoupil na rosickém panství na místo stavebního praktikanta. Když byl v roce 1850 otevřen jednoroční přípravný kurs pro techniku, která se právě v Brně zřizovala, vstoupil do něj a v roce 1855 ve věku 23 let dokončil na této škole studia s výborným prospěchem. V roce 1856 vstoupil Životský do služeb generálního podnikatelství bratří Kleinů a byl přidělen ke stavbě Jihoseveroněmecké spojovací dráhy na trase Pardubice-Liberec s odbočkami. Po skončení této stavby se zúčastnil stavby Haličské dráhy Řešov-Přemyšl-Lvov, která byla dokončena v roce 1862, a dále se do roku 1878 zúčastnil projektování a staveb důležitých tratí v Čechách, na Moravě a v Uhrách, vše v rámci podnikatelství bratří Kleinů. Zastával tam funkci vrchního inženýra a plnomocníka se zajištěnou tantiémou z čistého zisku ze staveb jím provedených. V rámci Kleinova podnikatelství se Životský zúčastnil na stavbách 900 kilometrů drah. Vše stihl do roku 1881, kdy firma Klein skončila činnost po úmrtí posledního z bratří - Vojtěcha.

Aby se seznámil s pokroky ve stavbě železnic, podnikl Životský několik studijních cest do Itálie, Německa, Švýcarska a v roce 1862 navštívil světovou výstavu v Londýně, v centru Británie, odkud se parostrojní železnice rozšířila do celého světa. Takto vybaven vědomostmi a zkušenostmi, zahájil koncem roku 1885 samostatnou podnikatelskou činnost ve stavbě drah. Jeho firma měla za společníky Josefa Hraběte, stavitele z Kladna, Ing. Josefa Kováříka a Ing. Nezdaru, kteří již také předtím projektovali a stavěli dráhy. Na místo hlavního inženýra firmy byl přijat Ing. Jiří Hauser, který byl věrným spolupracovníkem Životského. Pracovali spolu už ve službách podnikatelství Kleinů. První dráha, kterou firma postavila, byla tzv. Jihočeská transverzálka Jihlava-Veselí nad Lužnicí (původně Meziměstí) v délce 92,3 km, jejíž provoz byl zahájen 3. 11. 1887.

Náročná stavba drah

V době začátků Životského podnikatelství byla už postavena většina hlavních drah. Nejvýnosnější postavily soukromé společnosti, jiné zase stát. Stavební ruch pomalu ustával, i když celé kraje zůstávaly od železniční dopravy odloučeny. Proto se stát snažil vytvořit podmínky pro vznik tzv. lokálních drah (jinak dráhy nižšího řádu). Dělo se tak pomocí zákonů, ve kterých byly lokálním drahám poskytnuty různé výhody při stavbě, vystrojování a provozování drah. Tak mohly být postaveny i železnice vysloveně ztrátové.

Tyto okolnosti zapříčinily, že činnost Životského podnikatelství byla zaměřena převážně na stavby drah lokálních, mezi nimiž jsou některé obtížné stavby. Například v letech 1896-1903 postavil trať z Modřan u Prahy do Davle a dále Posázavím přes Červany, Ledeč a Kácov do Světlé nad Sázavou s přípojkou Čerčany-Kolín. Dráha je vedena na mnoha místech v těsném sousedství Vltavy a Sázavy, a proto její stavba byla velmi náročná. Stavitelé museli přemístit tisíce kubických metrů zeminy, prorazit skalní masívy a vybudovat velké množství umělých staveb, z nichž mnohé patří mezi nejobtížnější v Čechách zbudované stavby. Šlo například o kamenný viadukt u Jílového u Prahy, který je nejvyšší v Čechách nebo železný most přes Vltavu u Měchenic, kde stavitelé použili poprvé u nás zakládání pilířů na studně.

Ze stavby Posázavského pacifiku se veškeré kapacity firmy "Podnikatelství staveb železnic O. Životski" na začátku 20. století přesunuly na Moravu na stavbu tratě Žďár nad Sázavou-Tišnov, která vedla Životského rodným Doubravníkem. To už byl majitelem firmy pouze Životský sám.

Při stavbě "Horky", jak se trati ze Žďáru do Tišnova přezdívá, mohla firma opět využít svých bohatých zkušeností s náročným a členitým terénem. Vždyť jen v katastru Doubravníka bylo nutno prorazit tunel o délce 100 m, postavit most přes řeku Svratku, prorazit skalnatý ostroh Brda a postavit nádraží.

Na stavbě dráhy docházelo jistě často k úrazům, ale ražba tunelu si vyžádala i jednu lidskou oběť, o čemž nám zanechal Leopold Mazáč záznam vyprávění pamětníka stavby Jana Špačka: "Střelmistr Perótka byl hezký, vysoký člověk. Bydlil s manželkou u Pleských číslo 16. V tunelu se pracovalo i v noci. Peroutka měl nabitých 12 ran v tunelu. Dělníci odešli, zapálil šňůru. Ozvalo se 11 ran. Proč nevyšla? Chtěl tam jít, nedal si říct a šel. Rána vyšla, kamení ho zasypalo. Vynesli ho mrtvého a na nosítkách donesli do domu č. 16. Tak ho vidím, jak ho nesli. Pochován je v Doubravníku. Všichni lidé ho litovali."

Ze zápisu je také patrné, že dělníci pracující na stavbě byli ubytováni v rodinách. Někteří tu i po stavbě dráhy zůstali. Náš pradědeček Antonín Světnička přišel na stavbu dráhy jako zedník od Benešova v Čechách, oženil se a už tady zůstal. I místní jistě uvítali možnost zaměstnání na stavbě.

Štědrý mecenáš

Vraťme se však k osobě Ing. Osvalda Životského, který nám také zanechal vzpomínku na sebe v podobě barevných oken po bocích oltáře kostela Povýšení sv. Kříže. Dalším jeho mecenášským počinem byl dar 4 000 korun na stavbu chudobince, 1 000 korun Okrašlovacímu spolku, 1 000 korun škole jako fond a zakoupení pomůcek do fyzikálního kabinetu školy.

V archivu máme dopis Ing. Životského z 6. září 1907 v tomto znění: "U příležitosti 75. výročí narozenin svých dovoluji si pro chudé Vaší a pro ony osadníky, kteří živelní pohromou škod utrpěli a byli mně nedávno důstojným děkanstvím ku podpoře doporučeny, obnos 2 000 Korun věnovati, které Vám budou zaslány.

Žádaje zdvořile, by slavná obecní rada rozdělení podpor předsevzala.

V plné úctě O. Životský"

Již 10. března 1905 Obecní rada Doubravníka udělila Ing. Osvaldu Životskému čestné občanství a v roce 1910 byla na jeho rodném domě č. 13 odhalena pamětní deska.

I jinde byla jeho štědrá ruka vždy otevřena, zvláště když se jednalo o různé humanitní a národní instituce, které vydržovaly české školy v německých územích, jako Ústřední Matice Školská, Národní jednoty, spolek Komenský ve Vídni, dále Hlávkovy a Kounicovy studentské koleje v Praze a Brně a jiné.

V Brně-Černovicích přispěl k založení a vydržování české mateřské školky, kterou tam založil III. Odbor Národní jednoty pro Jihozápadní Moravu. Těšil se tam velké vážnosti a je tam po něm pojmenována ulice.

Tento zájem o podporu českých spolků zřejmě plyne z toho, že se v Brně Ing. Životský stýkal s českými vlastenci v Klubu přátel umění. Zde se spřátelil také s MUDr. Františkem Veselým, zakladatelem Akciové společnosti lázní Luhačovických a ředitelem lázní, s Leošem Janáčkem a dalšími brněnskými vlastenci. Veselý jej pozval do Luhačovic, kde se stal Ing. Životský akcionářem lázeňské akciové společnosti a nechal si zde postavit vilu jménem Vlasta.

Ing. Osvald Životský zemřel ve své luhačovické vile dne 21. května 1920 ve věku 88 let. Pohřben byl do rodinné hrobky v Rosicích u Brna. Byl by jistě rád, že po trati, kterou postavil, dále jeho rodným Doubravníkem projíždí vlaky, i když hlavním tahem se stala nová dvojkolejná trať Tišnov-Žďár nad Sázavou. Přiznejme si však, že cesta naší takzvanou Horkou je mnohem romantičtější.

Prorážení skalnatého ostrohu Brda

Ražení tunelu u Prudké

Doubravnické nádraží v roce 1927

Lubomír a Martin Čechovi