městys Doubravník

Každá dřevořezba je originál

Když kdokoliv přijde navštívit úřad městyse Doubravník, zaujmou ho na první pohled na chodbě nádherné rozměrné dřevořezby, z nichž největší představuje doubravnický kostel. Jejich autorem je pan Valtr Baxa (*1966), doubravnický rodák, který je s naším městysem celý život spjatý. Talent pro dřevořezbu zdědil patrně od svého dědečka, který byl stolařem. Zeptali jsme se ho na pár věcí ohledně jeho práce.

První výrobky

Vy jste se narodil tady v Doubravníku a bydlel jste tu celý život?

Přesněji jsem se narodil v porodnici v Novém Městě, ale ano, od dětství jsme tu bydleli. Strávil jsem tu téměř celý život, jen zhruba v 9 letech jsme se odstěhovali do Tišnova, kde jsme bydleli asi 15 let a pak jsem se vrátil zpět sem do Doubravníku. Rodiče se sem přestěhovali na stáří a já jsem se přesunul zároveň s nimi.

Takže po základní škole jste byl v Tišnově. A to jste věděl, že se budete věnovat dřevořezbě?

Ve skutečnosti to byla náhoda. Vystudoval jsem střední odborné učiliště zahradnické s maturitou v Rajhradě u Brna, ale na dřevořezbu je speciální škola a tam jsem nešel. Probíhalo to vlastně tak, že jsem zkusil něco vyřezat a ono se to líbilo. Věnoval jsem se vyřezávání zhruba od 15 či 16 let.

A odkud jste se naučil nějaké metody či způsoby, jak vyřezávat?

Odnikud jsem nečerpal, zkrátka jsem si vzal do ruky dláto a dělal jsem. Materiál jsem sehnal od pana Syse, což byl dědeček od Pavla Pospíšila, který má dnes truhlárnu. On mi tehdy nechal kus lipového prkna a s ním jsem začal.

To znamená, že šlo vlastně o metodu pokus-omyl. Pamatujete si, co jste vyřezal jako první?

Vůbec, už je to více než 40 let. Mé práce vznikaly postupně, já jsem je v podstatě všechny rozdal a z těch prvních mi nezůstalo nic kromě fotografií.

Práce v Doubravníku

Živil jste se někdy dřevořezbou na plný úvazek, nebo jste to měl vždy jako přivýdělek?

Měl jsem to jako zájmovou vedlejší činnost. Nicméně většinu věcí jsem dělal na objednávku. Například svatý Václav s výškou přes 130 cm vznikl na přání soukromého sběratele. Když jsem za komunismu začínal, živit bych se tím oficiálně nemohl. Musel bych patřit pod nějakou organizaci, Svazarm či něco podobného. Ale já jsem své rané práce všechny rozdal a konec konců v roce 1990 mi bylo teprve 24 let a to jsem řešil jiné věci. Až potom jsem postupně tedy začal brát soukromé zakázky.

A jak vznikly vaše práce tady v Doubravníku, zejména na úřadě a v hostinci, které jistě všichni zdejší obyvatelé znají?

Míval jsem tady v Doubravníku výstavy, ještě nahoře na staré radnici, kde jsem měl pro sebe vyhrazenou jednu místnost. Vedle byl pan Jirčík a také paní Zlochová tam vystavovala své krásné paličkované výrobky, společně s paní Říhovou, která bohužel nedávno zemřela. Tam lidé viděli mé práce, líbily se jim, a tak si objednávali konkrétní výrobky. Nicméně třeba tady pro obec jsem dřevořezby dělal jako zaměstnanec obce, jímž jsem byl od roku 1998 zhruba 12 let. Takže ty práce vznikly kolem roku 2000. Tehdy se stěhoval úřad do tohoto zrekonstruovaného domu a pan starosta Sedláček mě požádal, jestli bych jim udělal něco na chodbu. Tak jsem souhlasil. Stejně tak jsem se domluvil se Slávkem Sedláčkem, když otvíral jídelnu ve své restauraci.

Pernštejnové, kostel, měsíce a zvířata

Co si pamatuji, když tam chodím na oběd, tak tematicky jde o motivy spjaté s Pernštejny, případně o místní pověsti.

Ano, většinou něco historického. Na koni tam má být Vilém z Pernštejna, muž stojící u zubra je uhlíř Věňava, legendární prapředek Pernštejnů. Dále je tam bůh Poseidon s trojzubcem, který s ostatními díly samozřejmě vůbec nesouvisí, ale Slávkovi se to tehdy líbilo. Nicméně pro všechny ty dřevořezby jsem si konkrétní námět vymyslel já a jsem rád, že se to obvykle lidem líbí. Dále je tam takový zvláštní kouřící měsíc, který se jmenuje ve skutečnosti Duben, měsíc trávy (oficiálně je to Měsíc - Kuřák dýmky). Má to být taková trochu parafráze na Květen, měsíc knihy, který mě tehdy často dráždil.

A témata si tedy vybíráte sám i v jiných případech?

Ano, musí to být můj nápad, jinak by mě to nebavilo. I když chce někdo něco na zakázku, tak to beru s podmínkou, že si to udělám po svém. Vždyť já už jsem dělal třeba hrad Pernštejn alespoň třicetkrát, takže ho potřebuji dělat vždycky trochu jinak, aby byl každý kus opravdu originál. Dělat to stejně jako minule by mě nebavilo. I doubravnický kostel jsem dělal minimálně dvacetkrát, pak tam mám dost zubrů, a tak dále. Ze zvířat mám jinak rád hlavně motýly. Sv. Floriánů bylo třeba také dost, protože jde o patrona hasičů. Ten je třeba na kapličce na Ochozi, v Doubravníku na menší hasičce a minimálně 10 dalších. Slunce a měsíc jsem také dělal mnohokrát.

Ojedinělé kusy pro zákazníky i na výstavy

Kromě těch častých motivů jste jistě dělal i mnoho unikátních.

Baví mě originály třeba toho druhu, když mám ztvárnit sluncem osvětlený měsíc dorůstající do úplňku. Nebo foukající mrak, který byl pro zákaznici na stodolu nad vrata. Jindy si u mne objednala jedna paní od Troubska moravskou orlici pro Moravskou národní stranu. Oni totiž potřebovali maketu pro bronzový odlitek. Tu pak předávají vždy podle svého výběru nejvýznamnější osobnosti Moravy pro daný rok. Pro starostu Víru jsem vyřezával vírský znak. Botu jsem vyřezával jako hlavní cenu za vítězství v nohejbalovém turnaji. Na objednávku jsem vyráběl třeba i Karla IV. pro zákazníka od Dvora Králové, který sbírá všechno možné, co se týká právě Otce vlasti.

Velká zahradní ozdoba už byla na několika výstavách. Je udělaná ze starého vozu - žebřiňáku. Je tam vidět osa kol a konstrukce vozu, to kormidlo jsem tam přidal a udělal z toho jakoby námořní dalekohled. Klikou se dá točit a dalekohled se naklání. Mám ho na své zahradě, jinam by se mi to nevešlo.

Vystavujete často? Sám nebo spíše s někým dohromady?

Několikrát jsem měl výstavy s místním panem malířem Bělíkem, když ještě žil, například v Tišnově u mouky. Dřevořezby a obrazy se vzájemně skvěle doplňovaly. V Brně jsem pak měl výstavy s dalšími malíři a malířkami. Ale měl jsem i sám svou autorskou.

Takže pořád máte chuť do tvorby a vyřezáváte hodně?

Teď si dělám věci spíše na sklad a až půjdu do důchodu, tak udělám nějakou velkou výstavu. Zařizuji si teď novou dílnu, z té původní mám vše vystěhované, do zimy by měla být hotová ta nová a pak bych měl začít zase více vyřezávat.

Jmenoval byste nějaké své oblíbené?

Hlavně dělám historii. Ozývají se mi třeba lidé, kteří chtějí rodinné erby. Například za mnou přijela paní z Prahy, že je ze starého měšťanského rodu a chtěla svůj erb. Případně dělám ceny pro myslivce a podobné spolky, které potřebují jeden originál. Jinak se dělá dost věcí strojově v mnoha kusech, ale já dělám každou věc jako originál. A mohou to být třeba i různé nápisy nad obchody a podobně.

Připravil: Jindřich Kačer

Doubravnický řezbář Valtr Baxa

Letní motýl

Hrad Pernštejn

Doubravnický kostel

Socha sv. Václava měří více než 130 cm

Dřevořezbám na úřadě městyse Doubravník dominuje zdejší kostel

Moravská orlice pro Moravskou národní stranu

Svatý Florián, patron hasičů

Poseidon v hostinci na doubravnickém náměstí

Betlémy tvoří velkou část práce Valtra Baxy

Námořní dalekohled, zahradní ozdoba ze starého žebřiňáku

Foukající mrak na vratech stodoly

Duben - měsíc trávy nebo také Měsíc - kuřák dýmky