městys Doubravník

Geologie Doubravníku [2]

V předchozím článku jsme si ukázali geologické poměry za doby ledové a nyní se posuneme v časové ose již do časů našeho letopočtu.

Stálým zvětráváním a vodní erozí byly svrchní části velehor postupně přemístěny někam na jižní Moravu a dál do Maďarska, kde nyní tvoří úrodnou půdu vhodnou pro zemědělství. Ale netřeba toho litovat. Zůstaly nám zde totiž pevné kořeny velehor s nesmírným bohatstvím rud a jiných surovin.

Pravdou je, že Českomoravská vrchovina, na jejímž předhoří se Doubravník nachází, slula odedávna bohatstvím stříbra. Hlavou báňského podnikání zde byla Jihlava, kde byly už v roce 1227 zřízeny stříbrné doly a odkud také pochází náš nejstarší báňský řád (1265).

Pro nás může být zajímavé, že již roku 1238 nařizuje markrabě Přemysl jihlavskému soudu dohlížet na:

Našemu klášteru doubravnickému patřily stříbrné doly v blízkosti hradu Pernštejna.

Mechanizace v nich byla minimální, existovaly jen nějaké vrátky, kterým se říkalo "hašply" a žentoury. Havíři se pod zem dostávali většinou po úzkých žebřících nebo prostým spouštěním po laně. K transportu vytěžené rudy se používalo dřevěných neciček, které se smýkaly po zemi. Materiál se pak přesypával do okovů či kožených pytlů a byl pomocí hašple vytažen tzv. "na den".

Práce v dolech - dobová kresba

Základními pracovními nástroji havíře byly "želízko" a "mlátek". Postup práce byl nesmírně pomalý. Uvádí se, že středověký havíř pomocí "majzlíku" za den narubal asi 50dm³ horniny.

Přesto ale vznikaly štoly až 1400m dlouhé...

Od technologie se ale vraťme zpátky k historii. Když byl klášter roku 1241 Tatary vypálen, členové řádu povražděni, nebo rozehnáni, ujal se správy opuštěných dolů Jimram z Pernštejna. Po nějakém čase však nastal spor o vlastnictví (a samozřejmě o výnos), který se řešil až z nejvyšších míst.

Samotný král Václav roku 1243 naléhavě přikazuje purkrabímu královského hradu Veveří u Brna, aby:

Uplynulo 85 let. Ze starých záznamů víme, že přesně 4. a 5. srpna 1328 bylo u nás velmi vzácné zemětřesení s posuny v zemské kůře, což způsobilo velké nesnáze a škody dolům v okolí Pernštejna.

Jinak pozdější doba husitská ani období třicetileté války nebyly pro báňské podnikání příznivé. Švédové většinu stříbra ukradli, doly zničili a zdecimovali počet místních obyvatel zhruba na jednu osminu.

V roce 1657 už byla těžena jen ruda železná a to v okolí Štěpánova.

Teprve od roku 1716 začíná nové období v dějinách českého hornictví. Toho roku převzal do správy všechny moravské doly magnát Jan František Lauer. V našem kraji byly obnoveny kutací práce na rudy stříbrné, olověné a měděné.

Některé prameny uvádějí, že v okolí Zlatkova se těžívalo i samotné zlato, důkazy k tomu však nemáme.

Ve Štěpánově byla v roce 1827 zprovozněna vysoká pec, k níž patřily dva hamry a jedna kovárna. Toto "průmyslové centrum" zpracovávalo surovinu z celkem osmi dolů a ročně spotřebovalo 1830 kubických sáhů palivového dřeva z okolních lesů.

Vápenec potřebný k tavení rudy byl těžen v nedalekém okolí. Magnezit se těžil ve Smrčku, lepidolit se vyskytuje v Rožné, dolomit u Dolní Rožínky. Krystalické vápence (mramory) lze hojně nalézt v okolí Nedvědice.

Ložiska grafitu byla těžena v Doubravníku, Sychotíně, Olešnici a Kunštátě.

Grafit - vystupuje na povrch v Doubravníku na Záhumí

Azbest a anthofylit je znám od Býšovce a Věžné.

Všechny doly však byly postupně uzavřeny, neboť se těžba nevyplácela. Poslední pokus o obnovení činnosti je datován za první světové války (1915 - 1918), kdy bylo těchto kovů potřeba pro válečné účely. Tehdy také byla na zbraně přetavena většina kostelních zvonů.

Další suroviny, jako například kamenivo, štěrkopísky a cihlářské suroviny se těží v malé míře dodnes. V okolí Olešnice můžeme narazit na kvalitní, tzv.pokrývačskou břidlici, stavební kámen je nejkvalitnější ze svahů pod Sýkořem.

Stará cihelna v Doubravníku, kde svahovitý jíl nebyl dostatečně kvalitní, už dávno dosloužila. Postupně byla přebudována na svazarmovskou střelnici a nyní slouží jako areál k pořádání filmových přehlídek ,   rockových koncertů , či soukromých oslav.

- předchozí část

- pokračování

zdroj: RNDr. Stanislav Vosyka, CSc.
Pradávná i současná geologie Doubravníku