městys Doubravník

Klášter v Doubravníku [5]

Když na začátku 13. století začal rod erbu zubří hlavy vytvářet svoji držbu v poříčí horní Svratky, měli už jeho příslušníci mezi šlechtou na Moravě jakési postavení. Jimram byl kastelánem ve Znojmě, Štěpán kastelánem na Děvíčkách a jejich činnost byla úzce spjata s politikou markraběte Vladislava Jindřicha, potažmo tedy s politikou Přemysla I.

Obrat nastává až za Václava I. a zejména Přemysla II., kdy se jejich potomci stahují z politické scény a tento sestup suplují rozmachem hospodářským.

Jak již víme roku 1208 připadl Doubravník výměnným obchodem Štěpánovi z Medlova. Tuto držbu jeho rod během 13.století postupně rozšířil severovýchodním směrem, až na Novoměstsko. Pozemková držba v této oblasti byla velice pestrá. Nacházíme zde půdu zeměpanskou - markraběcí, půdu církevní a půdu šlechtickou. Ta patří buď drobné šlechtě a nebo je postupně shromážděna do větších statků, které jsou převážně v rukou rodu erbu zubří hlavy.

Někteří vladykové byli na rodu erbu zubří hlavy právně nezávislí a dlouho v této nezávislosti vytrvávali. Lze vystopovat jejich označení jako "svobodník" nebo "man".Teprve koncem 15. století se jejich drobné statky stávaly čím dál častěji součástí stále rostoucího dominia Pernštejnů. Jiní pochopili situaci hned a vcházeli s rodem erbu zubří hlavy v těsnější, někdy i příbuzenské vztahy. Mluvíme o tzv. "služebné" šlechtě, i když tento vztah vyplývá spíš z osobních postojů, než z právně zakotveného poměru.

Velkých statků bylo v našem regionu - myšleno poříčí horní Svratky - celkem 7.

Jmenovitě:

Aueršperk, Bystřice, Dalečín, Pernštejn,

Pyšolec, Skály-Jimramov a Lapis-Zubštejn.

Z drobného vlastnictví je Doubravníku nejbližší sídelní komplex Černvír s vlastním hrádkem a dvouapsidovým kostelem.

Další svéráznou skupinu vladycké držby pak představuje území dále na sever proti proudu Svratky. Jedná se o Dolní Čepí, Horní Čepí a Chlévské. V Dolním Čepí je (stejně jako v Černvíru) románský kostel. Nachází se na potoční terase a v jeho blízkosti můžeme předpokládat tehdejší správní sídlo. Pernštejnové tuto oblast koupili až roku 1496 a o dva roky později - 1498 zabrali i Horní Čepí a Chlévské, kde bylo také několik vladyckých dílů.

Za zmínku vladycké držby snad stojí ještě Ujčov, ale i ten byl, dokonce už roku 1437 předán do rukou Jana z Pernštejna. Naproti tomu "Bořihněv" patřila rodu erbu zubří hlavy už od nejstarších dob.

Jižní hranice Doubravnického újezdu jde po linii: Klokočí - Dolní Rožínka - Rozsochy. Vše co je v tomto směru po pravé ruce patří rodu erbu zubří hlavy a mnohé z toho je svěřeno Doubravnickému klášteru. Ovšem i v tomto moři se vyskytují malé ostrůvky vladyckého držení. Např. Bor byl ještě roku 1350 nejméně z poloviny vladycký a z poloviny patřil ke hradu Pernštejnu. Dále byl vladycký ještě Smrček, Janovice a osada Vojetín. Za Vojetínem vladyctví řídnou a naopak jsou zde čtyři klášterní manství. Domanín, Kundratice, Vojtěchov a Míchov.

No a jsme na samotné hranici tehdejšího velkého pohraničního hvozdu. Máme za sebou přehled majetkového držení v Doubravnickém újezdu, víme, že rodu erbu zubří hlavy trvalo téměř 150 let,než ho shromáždil do této podoby, a konečně se dostáváme k samotnému klášteru.

zdroj: doc. PhDr. Jaroslav Teplý, CSc.

pokračování:

- Hospodářské poměry v období existence kláštera [2]