městys Doubravník

ZZZ a Alpské vrcholky

Po loňské vítězné účasti na republikovém přeboru v Zálesáckém závodě zdatnosti (ZZZ) se doubravnická hlídka, díky úspěšné kvalifikaci z župního kola, opět představuje v celostátním kole.

Soutěžní víkend se oproti předchozím dvěma ročníkům odehrává úplně mimo civilizaci. ZZZ 2009 hostí 22. - 24.5 Jurenkova osada u Třebíče.

Ani jednomu z našich borců se nepodařilo během posledních 12-ti měsíců zastavit svůj věk a tak se poprvé rveme s konkurencí starších zálesáků. Před startem si opakujeme poslední základní informace z historie sokola a poslední základní informace z první (poslední) pomoci. Do hlavy zkrátka cpeme první poslední, ale doufáme, že doběhneme spíš první, než poslední.

Mladší kategorie startuje s lichými startovacími čísly, starší na svou hruď navlékají čísla se sudými hodnotami. Vylosovaná dvojka nás posílá do lesa jako první z naší konkurence. Disciplíny kluci zvládají úspěšně a do cíle dobíhají brzy. Dlouho po nich se neobjevují soupeřící hlídky. Věříme, že bychom se ani mezi staršími nemuseli ztratit. V tábořišti se ještě plní doplňující úkoly - rozdělávání ohně, první pomoc a testové otázky ze zdravovědy a historie. Kromě první pomoci, která mohla dopadnout lépe, se vše daří. Kluci odvádí dobrou práci a i když ví, že běžecky dobře se prezentovaly i další skupinky, vybíhající dlouho po nás, top 5 se rýsuje velice nadějně.

Rozhodčí dlouho přičítají a odčítají vteřiny a až nějakou tu vteřinu před západem Slunce zapisují výsledek: Doubravník = 4. místo, pouhých 13 vteřin za stupni vítězů. Chybí maličký kousek k bedně. Tak zanedbatelný rozdíl zdaleka není mezi žádnými jinými družstvy. Přesto více než zklamání převládá spokojenost s výborným výkonem, jímž podtrhly loňské vítězství.

Když už jsme u toho počítání... Nabízí se nám ještě jedna rovnice za úspěšné učinkování v minulém ročníku: 1. místo ZZZ 2008 = zájezd do Alp (Oetz, Piburg). Bez dlouhého rozhodování nabídku přijímáme a znaménko rovnosti potvrzujeme. Datum 29.5. - 1.6. patří nám a alpským vrcholkům.

Po celou dobu pobytu v nejvyšším pohoří Evropy nám svítí sluníčko a tak si nerušeně užíváme horského vzduchu. Příroda se chlubí v celé své kráse. Hned po rozdělání bivaku zkoumáme terén. Nedaleko od našeho stanoviště, kde se pár nocí odporučujeme osudu divoké přírody, se mezi kopci schovává nejteplejší alpské jezero (nyní má 18°C). Na protější straně Oetzu si užíváme příjemného osvěžení ve vodě zavřeného koupaliště s tobogánem, stejně jako chuti lahodící zmrzliny. Každý večer se nad Pibugskou loukou ozývají tóny lidových písniček s instrumentálním doprovodem východočeského sboru. Našemu oku neuniká ani největší vodopád Oetzských Alp (150 m velký).

Během akce se dá využít programu přímo v hlavním táboře (volejbal, závod okolo jezera, vrh kamenem, hod oštěpem a jiné). My se vrháme především do vrhařských disciplín. Odhazujeme, co se dá a především oštěp se těší velké oblibě.

Poslední den má slavnostní háv. Sokolské setkání je završeno polní mší svatou. Přijíždí český kněz z Mnichova a kromě kytary, jíž se během mše doprovází, přináší s sebou i duchovní rozměr, kterým obohacuje naše střetnutí. Krojovaný sbor, jež nás obšťasňoval už během táborákových večerů, si pak střihl hudebně-taneční pásmo a skvěle baví všechny přítomné.

Na úplný závěr celkem zážitek při procházce kolem více než neklidné řeky Achy. Vidět vodu pryštící do dvoumetrové výše při setkání s balvanem se při romantickém vyjití k luhačovickému železňáku určitě nikomu z nás nepoštěstí.

Loučíme se s Oetzem a odjíždíme směr ČR. Cesta s našimi spolucestujícími přáteli, jimž jsme úspěšně snižovali věkový průměr na něco kolem osmdesáti, ubíhá příjemným tempem a po prvotním zděšení se vzájemné vazby stávají téměř symbiózou.

Děkuji Vítu Hertlovi, Marku Šenkyříkovi, Lukáši Brackovi a také tišnovské posile, Tomášovi Žižlavskému za reprezenci Doubravníka v letošním ZZZ a prvním třem jmenovaným také za vytvoření skvělé party na výletě v Alpách.

Ondřej Smutný