městys Doubravník

Lesy městyse Doubravník [15]

Nedávno proběhla v médiích zpráva o vyhlášení kůrovcové pandemie v NP Šumava. Politici v tom vidí předvolební boj, odborníci mluví o chybách v hospodaření a novináři zase mají o čem psát. Nechme je tedy při tom a pojďme se projít do obecního lesa.

Jak to vypadá s kůrovcem u nás?

Samozřejmě že kůrovec, přesněji Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.), se v našich porostech vyskytuje. Je to přirozené, smrčiny jsou jeho domovem a těžko s tím něco uděláme. Vždy však jde o to, udržet jeho stavy na přiměřené úrovni viz. třeba starší článek.

K přemnožení kůrovců dochází za těchto podmínek:

• Když panuje teplé, suché počasí a populace lýkožrouta je v tzv. progradační fázi¹⁾.
  Nebo
• dojde-li k poškození porostu např. větrem v optimálním čase a kůrovci tak mohou na nezpracované hmotě dosáhnout maximální reprodukce.
  A také
• když nejsou přirození nepřátelé²⁾ dostatečně efektivní, aby zamezili populačnímu růstu.

Jak víme, lesy městyse Doubravník byly poškozeny větrem v loňském roce. Nejvíce v lokalitě "Černvíří", kde po vichřicí "Emma" padlo více než 100m³ dřeva - tudíž obavy z prudkého zvýšení populace těchto škůdců se zdály být zcela na místě.

nejvíce postižená lokalita - "Černvíří" v roce 2008

Leč navzdory předpokladům - nestalo se tak. V průběhu vegetačního období zde byly vytěženy z podúrovně jen (2ks) SM souší bez známek napadení a zbytek lesa působí i po disturbanci celkem vitálně.
Pod rozvolněným korunovým zápojem se dobře zmlazuje Javor horský - Klen (Acer pseudoplatanus), který bude postupně vylepšen dosadbou buku (Fagus sylvatica).
Cílem je co nejdřív dosáhnout plně zapojené mlaziny neboť stanoviště nad potokem jeví sklon k silnému zabuřenění³⁾.

Méně radostná situace panuje na odvrácené straně Vinohradu.

Smrkový porost v oddělení 131A7 - těžce poškozený Václavkou (Armillaria) a napadený Kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum), je zde pod stálým tlakem dřevokazného hmyzu. K opakované gradaci došlo na severovýchodním svahu v roce 2005 a 2006.

Přijatá opatření spočívají:

• v permanentní kontrole porostu,
  (t.j. vyhledávání a včasné zpracování napadených stromů)
• v minimalizaci dříví, které je pro kůrovce atraktivní
  (čili důsledné odstranění veškerých těžebních zbytků a zakrácení, případně okřesání pařezů po vývratech)
• zachycení rojících se brouků do připravených lapáků⁴⁾

A právě díky metodě včasného kladení lapáků, která se ukázala jako nejúčinnější, se stav kůrovců daří postupně snižovat. Průkazně o tom vypovídá evidence vytěženého dříví. Nicméně přes všechnu snahu se zde menší ohniska stále objevují. Viz. další foto.

intenzivní žír způsobuje odpadávání kůry

Po vykácení hloučku takto napadených stromů však dochází k trvalému prolomení korunového zápoje (střecha porostu) a vznikají vertikální světelné šachty. Tyto jsou po druhé vlně rojení většinou ještě po obvodu rozšířeny další těžbou a už tu máme malou paseku - zhruba na výšku stromu.

Zalesňovací povinnost, zde ze zákona ještě nevzniká, ale je dobré si takto vzniklé "kotlíky" předem rozpracovat. Zde předsazujeme hlavně Buk lesní (Fagus sylvatica), alternativně Dub zimní (Quercus petranea). Vítanou příměsí je do začátku Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a do určitého věku se toleruje i Bříza bělokorá (Betula pendula).

maloplošná obnova na Vinohradě 131A7

Bohužel návrat k původní tzv. Hercynské směsi s přiměřeným zastoupením Jedle bělokoré (Abies alba) je dnes, díky vysokým stavům spárkaté zvěře, ekonomicky neúnosný⁵⁾.

Dílčí závěr:

Pokud bychom měli racionálně zhodnotit škody způsobené kůrovcem v obecních lesích, tak rozhodně není důvod k panice. Objem napadeného dříví nepřekračuje v celkovém součtu za letošní rok 20m³.

Pouze v oddělení 131A7 názorně vidíme, že intenzivním potlačováním kůrovců jenom uměle prodlužujeme započatou agónii zmíněného porostu. Kořeny tohoto stavu je třeba hledat již v době založení stávající monokultury před 70-ti lety. Opět se potvrdilo lidové rčení, že: "První les na pastvině vždycky shnije", zvláště nepůvodní smrk v naší nadmořské výšce. Houbové patogeny již vykonaly své, nestabilita stromů s nepříznivým štíhlostním kvocientem otevírá dveře větrným disturbancím za nimiž jde v těsném sledu už kůrovec... a dřevorubec.

Tímto nám příroda jasně signalizuje, že stadia mýtní zralosti a předem vypočítaného výnosu se zde už nedočkáme. Do porostu proudí nadbytek světla, čehož okamžitě využívá bujný Ostružiník (Rubus) a rychle obsazuje uvolněné plochy. Je tedy potřeba neodkladně začít s obnovou.

Při ní nám pomohou již založené, předpěstované kotlíky a v rámci úspor bude maximálně využito přirozené zmlazení, které zde zajišťuje především Buk lesní (Fagus sylvatica). Ale o tom zas někdy příště.

Petr Koukal