městys Doubravník

Lesy městyse Doubravník [16]

V předjaří loňského roku jsme uzavřeli kapitolu "Duby v okolí Doubravníku". Vzpomínáte?
Potom byl objeven pozoruhodný Jeřáb břek, rostoucí na Vinohradě a dnes se zaměříme na další zajímavou dřevinu v obecních lesích. Nosným tématem tohoto pokračování bude

Buk lesní (Fagus sylvatica) a naše představování začneme "z gruntu".

výstavek buku v oddělení 131A10

Jak už zde bylo řečeno, v počátcích kolonizace údolí řeky Svratky pokrýval zdejší území přirozený les vzniklý dlouhodobým vývojem v souladu s klimatickými poměry tzv. prales. V širokém údolí, které se otevírá směrem k Černvíru bychom narazili na těžko prostupný říční luh, složený z olší, vrb, jasanů a podobných dřevin. Na svazích, které se zvedají z údolí porost přecházel v habrové doubravy (Querceto-Carpinetum) nebo dubiny s příměsí borovice podle typu podloží a v keřovém patru samozřejmě klasika - Líska obecná (Corylus avellana).

Dominující dub (Quercus) dal zřejmě název i osadě, která je v listině z roku 1208 zapsaná jako Doubravník.

Převahu dubu lze vysvětlit lehce, podíváme-li se na věci v širších souvislostech. Vodítkem nám může být způsob tehdejšího hospodaření. Je jisté, že první zakladatelé osad zde neměli k dispozici žádné pastviny, natož pak ornou půdu. Dobytek, který měli s sebou živili výhradně v lese žírem žaludů a okusem dubových případně habrových výmladků. Prvotní zásah do lesa byl tedy zásah těžební a ten postupně změnil ráz krajiny i strukturu zdejších porostů.

Na Buk lesní¹⁾, jehož výskyt vliv kolonizace značně oslabil, bychom zde narazili spíš výjímečně. Celkové zmenšení a rozdrobení klučených lesů mělo totiž za následek lokální změny klimatu. Zvýšil se podíl sluneční radiace, krajina se otevřela výsušným větrům...
A jsme u toho. Jádro pudla tkví prostě v tom, že buk, je na rozdíl od světlomilného dubu, který potřebuje mít "patu ve stínu a hlavu na slunci", dřevina  s t i n n á.
Od mládí vyžaduje humidní klima²⁾ s dostatkem srážek a průměrnou roční teplotu kolem 10°C. Dlouhé a suché léto vyloženě nesnáší.

Čili právě proto se buky odpradávna stahují na mírnější a vlhčí, výše položené svahy severní, přičemž jižní osluněné stráně přenechávají společenstvům teplomilných doubrav. Ukázkovým příkladem tohoto stavu je současný hřeben blízkého Vinohradu.

Buky na Vinohradu

Pěkné buky zde rostou na severní expozici směrem k Bělči, zatímco jižní trať s názvem Dubiny, nad silnicí k Prudké, byla jistě pojmenována právě podle dřeviny, která zde společně s habrem tvoří řídký a světlý, výmladkový les pastevní.

Základní podmínkou pro rozšíření buku jsou tedy vhodné klimatické podmínky. V optimálním prostředí pak roste na všech druzích půd, ovšem je známo, že nejlépe se mu daří na vápencovém podloží.³⁾. Na písku spíše živoří nedostatkem spodní vody a naopak - při trvalém zamokření v těžkých jílovitých půdách hyne "na utopení". Tím pádem zcela chybí v záplavové oblasti lužních lesů a na březích řek ho většinou také nenajdeme.

Je značně citlivý na okus, - pařezová výmladnost je oproti dubu velice slabá, takže byl pastevním stylem hospodaření (viz. výše) z okolí obydlených míst jednoduše vytlačen na místa méně přístupná.

Buk lesní je v dospělosti mohutný strom. Na okolí svého stanoviště působí během vegetačního období silným zastíněním a následně bohatým opadem listí. Rozkládající se humus výrazně zlepšuje půdní vlastnosti a proto je v této souvislosti často zmiňován starými lesníky a veleben jako "Matka lesa".⁴⁾
I v dnešní lesnické praxi je buk v mnoha hospodářských souborech legislativně předepsán jako meliorační dřevina.⁵⁾

Při vertikálním členění vegetačních stupňů podle nadmořské výšky stojí buk mezi dubem a smrkem. Musíme ho tedy hledat tak od 500 m.n.m výše - směrem do Sýkořských vrchů, ale tam už lesy městyse nedosahují. S tím nenaděláme zhola nic...
Leč zachováme dekorum a bez závistivého pohlížení k sousedům se spokojíme s místní proveniencí, rostoucí na již zmíněném Vinohradě a v lesích okolo Křížovic.

V dalším pokračování si už představíme konkrétní exempláře.

Petr Koukal