| Dominik H.: | Brý den. Jmenuji se Dominik Hampl. To jsem já. Chodím do Doubravníka od první třídy, ale teď jsem o hodně větší, jelikož na podzim půjdu do třídy šesté. Ze začátku jsme byli čtyři. Moji nejlepší školní přátelé se nazývají: Lamrová Zuzana, Dvořáčková Veronika, Kropáček Dominik. A ve třídě druhé přibyl nový žák - Pepek Macků z chudobince - tedy z Nedvědice. A od toho okamžiku nás bylo na všechno pět. My děti, co spolu chodíme do stejné třídy, prožíváme všelijaká dobrodružství. Jestli chcete, nechte si o nich vyprávět:
|
| Verča: | To tenkrát jako malí vyplašení prvňáci jsme vyrazili s našimi kantory učiti se do přírody a to tak, že na celý týden. Přestože nás poučovali, kudy choditi a co nedělati, hnedle po příjezdu se ozval hrozivý řev. I krve teklo, zato v našich učitelích by se krve nedořezal. Nezbedná Zuza totiž nevěděla, že se nesmí choditi za houpačkou a ta ji bouchla tak, že se jí zarazily zuby. V naší paní učitelce tento hrůzný zážitek zakořenil tak hluboce, že ještě po letech se Zuzky ptala: "Co chceš, zube?" Jako druháci jsme byli již ostřílení psavci, proto jsme se neobtěžovali předkládat žákovský sešit rodičům ku podpisu, ale s klidem takřka ledovým, leč roztřeseným písmem, jsme napodobovali podpis rodičů a ještě jsme se divili, že to paní učitelka prokoukla. Například já si následky svého činu nesu dodnes - všem váženým dospělým musím být neustále nápomocna kopírováním, roznášením oběžníků a vyřizováním různých záležitostí, snad jen že nemusím stále říkat "rukulíbám". Ale i ostatní se musí činiti, aby si dobré vysvědčení zasloužili, proto byli přizváni do ochotnického spolku, kde za celých pět let ztvárňovali všelijaké role.
|
| Zuzka: | Tak například ve třetí třídě jsme měli možnost státi se na chvíli Karlem IV., jakožto i kancem, kterého Bivoj nesl na svých bedrech, či objevitelem prastarých vykopávek a pozůstatků z dob dávno minulých. Na konci třídy čtvrté jsme se pustili do úkolu takřka nadčtvrťáckého. Sehráli jsme jako velcí herci dlouhé divadelní představení. Ne vždy se nám dařilo, občas se nám připletl pod nohy trakař a to potom všechno lítalo. Ale úspěch jsme měli veliký. To poznám, jelikož jsme museli představení opakovati. Už tehdy bylo jasné, že naši chlapci jsou velmi zvídaví a poměrně zkušení, anžto už v tak raném věku se malej ale šikovnej čert tázal:
|
| Dominik H.: | "Víš, co ženský dovedou?"
|
| Dominik K.: | "No to je škandál!" Pořád mi tu větu někdo připomíná. Ne dost na tom, že jsem byl degradován z role Žána, tedy knížecího komorníka, na omšelého bezdomovce v páté třídě. To tedy nevím, proč zrovna já, když z chudobince, vlastně z Nedvědice, přišel Pepek. Jenže ten se stal z mlynáře hned prezidentem. A to se mohl přetrhnout, jak kynul davům. Ale jelikož my spolu všude chodíme, já mu tu slávu přeji, neboť již dnes vím, že státi se prezidentem nestojí za nic. A to se tu raději ani nezmiňuji o tom, že jsem si v sokolovně místo klíčů zapomněl kostým.
|
| Jožka: | Nezastírám, že jako prezident jsem měl největší aplaus. Avšak moji kamarádi na plese také roztleskali celý sál - Hampl Dominik vynikl jako potápěč a taneční artista, i Kropáček Dominik metal salta, Dvořáčková Veronika se vlnila kolem štaflí, jen Lamrová Zuzana chyběla, neboť se jí přihodilo něco s kolenem. Skoro to vypadá, že se ve škole nic nového neučíme, neboť v pátém, a tedy pro nás v Doubravníku ročníku posledním, jsme opět sbalili kufry a vyjeli se učiti do přírody. Nebylo to lehké, neboť jsme mohli na vlastní kůži vyzkoušeti teploty téměř rovníkové. Však už na několika z nás byly patrné příznaky tropického šílenství. Projevovalo se to neustálým pochechtáváním a neschopností vyploditi ze sebe rozumnou myšlenku. Naštěstí naši učitelé jsou tolerantní a chápaví, proto uzavřeli klasifikaci již před odjezdem do Skryjí.
|
| Zuzka: | A různé role měli i naši učitelé. Zkušenými herci před tabulí byli dnes a denně. Oplývali autoritou, když jsme něco provedli, ale uměli být i za kamarády, když jsme potřebovali. Dokázali se zhostiti i různých jiných rolí - muzikanti, režiséři, horolezci, kuchařky, uklízečky, řidiči, mamky a taťka, ošetřovatelé a další. Každoročně v dubnu se proměnili v čarodějnice a čaroděje.
|
| Dominik H.: | "Paní učitelko, mohl bych se s vámi vyfotit, aby babička viděla, jakou máme učitelku čarodějnici?" Však vrcholné bylo číslo naší paní řídící, když před nás předstoupila jako Jan Ámos Komenský. Vše je uzavřeno a zdokumentováno vynálezem moderní doby - takzvanou fotomašinou.
|
| Dominik K.: | A to je všechno. Bylo nás pět - Hampl Dominik, Kropáček Dominik, Lamrová Zuzana, Dvořáčková Veronika, Macků Josef.
|
| Všichni: | Je čas postoupit do šesté. |
Děkuji všem, kteří nás v letošním školním roce jakkoli podpořili. Děkuji všem pedagogickým pracovníkům i provozním zaměstnancům, díky nimž mohl být úspěšně zakončen školní rok 2012/2013.
