městys Doubravník

Bobr evropský v přírodě Doubravnicka

Když jsem v roce 2009 popisoval škody v obecních lesích způsobené zvěří, zmínil jsem v závěru článku i poškozování dřevin bobrem. Tehdy ovšem jako kuriozitu a jev v našich končinách dosud nevídaný.

Vzpomínám, že tehdy se na přítomnost bobra hledělo shovívavou optikou a dělaly se okolo velké tajnosti, aby snad vzácný host nebyl ve svém počínání rušen. Nicméně po pěti letech vzájemného oťukávání, jsme vystaveni tvrdé konfrontaci s nemilou skutečností, že zprvu vítaná návštěva se nám tu začíná jaksi roztahovat.

Nejenom rybáři, myslivci, turisté, ale i dokonce školní dítky už mají odpozorováno, co takový bobr umí a dokáže. Stačí se vypravit ke Svratce a projít si pravobřeží nad splavem. Díky absenci přirozených predátorů (vlk, medvěd nebo rosomák) bobři ztrácejí svoji přirozenou plachost, takže i za bílého dne je možné spatřit bobří rodinku v plné práci. Natočit video nebo udělat slušné fotky lze i bez nějakého zvláštního ukrývání. Kdo nevěří, ať tam běží...

vrba poškozená ohryzem

A kdo už snad tento exkurz absolvoval, může si tady a teď přečíst pár řádků, jak to s tím naším bobrem vlastně je. Předně vyvstává otázka, kde se tu vůbec vzal. Zastánci jedné teorie tvrdí, že zde byl  z á m ě r n ě  vysazen v rámci cílené reintrodukce¹⁾. Druzí namítají, že jde o přirozenou migraci z oblasti soutoku řek Moravy a Dyje odkud bobr přišel proti proudu Svratky až sem, bez lidského přičinění. Bůh suď, jak to bylo doopravdy, nechme při tom jedny i druhé. Jisté je, že bobr je opět tady a musíme s ním regulérně počítat jako s dalším běžným prvkem fauny na Doubravnicku.

Jak vypadá? Shrnu to krátce. Bobr evropský - (Castor fiber) není věru žádný drobek, ale poměrně velký, zavalitý hlodavec, který může dosáhnout hmotnosti až 30kg. Délka těla i s tím typickým plochým ocasem činí zhruba metr. K životu ve vodě je dokonale přizpůsoben. Tělo je kryto hustou, černohnědou srstí, mezi prsty zadních končetin má plovací blány. Umí uzavřít nozdry i tlamku hned za řezáky, oči jsou chráněny průhlednou mžurkou. Pod vodou vydrží na jeden zátah kolem 20-ti minut.

V Doubravníku nad splavem jsou podmínky pro bobří kolonii jako stvořené, ba přímo ideální. Hlubší, klidná voda s vyššími břehy bez umělého zpevnění a zejména bohatá nabídka potravních zdrojů. Ať už se jedná o doprovodné břehové porosty s účastí vrby, topolu a olše, nebo odrůstající kultury ušlechtilých listnáčů (javor a jasan) v těsném sousedství na nově zalesněné zemědělské půdě. S nárůstem populace bobrů však v této lokalitě dochází k citelným škodám právě na těchto mladých porostech.

Olše lepkavá, nové zalesnění na zemědělské půdě

Celé je to o tom, že bobr je ekologicky dominantní živočich, který výrazně ovlivňuje krajinný ráz a mění celý ekosystém ve svůj prospěch. Kde se usadí, hned kácí dospělé, vzrostlé stromy za účelem prosvětlení stanoviště, což podporuje zmlazení měkkých, rychle rostoucích dřevin, jako jsou vrby nebo topoly, jejichž mladé výhonky jsou jeho hlavní potravou. V letních měsících si jídelníček vylepšuje bylinami. Je-li v dosahu zahrádka, nepohrdne ani pěstovanou zeleninou. Tvrdé dřevo např. jasan, používá na stavbu hrází, které vytváří v říčním toku bariéry a zvětšují zaplavenou oblast, což mu umožňuje bezpečný přístup pod hladinou k dalším stromům. Tyto ovšem, trvale zaplaveny, brzo hynou i bez poškození ohryzem.

Dlouhodobým podmáčením nutně dochází k radikální změně stanovištních podmínek v neprospěch lesa, na jehož místo nastupuje jako porostlina rákos a v trvale zatopené oblasti samozřejmě zahyne stávající flora i fauna. Vlivem hráze také dojde ke snížení rychlosti proudění vody, což znamená vyšší sedimentaci, usazování kalů a následné snížení kvality vody dále po proudu. Navíc samotná hráz působí i jako bariera v migraci ryb. Nahromaděné části kmenů, větve a jiné dřevní zbytky v říčním korytě jsou pak zdrojem potíží při velkých vodách, kdy ucpávají propusti v jezech a pod mosty.

V samotném Doubravníku ovšem pořádnou bobří hráz ani ten klasický bobří hrad nenajdeme. Proč? Vysvětlení je jednoduché. V lokalitách, kde jsou vyšší hlinité břehy, si bobr obytné hrady nestaví, ale využívá k obydlí to, co mu příroda sama nabízí. Tedy samotný břeh, v němž si buduje soustavu chodeb. Jejich délka bývá různá, většinou několik metrů, šířka nepřekračuje 50cm. Vstup je však vždycky pod vodní hladinou a chodba pak pokračuje mírně vzhůru. Na jejím konci je vlastní doupě, ze kterého vede téměř kolmo užší větračka přímo na povrch zemský. Kdo sleduje řeku a nedává pozor pod nohy, jistě ji záhy objeví a bobra patřičným slovem pochválí…

vyústění větrací šachty

Není divu, že nad uvedeným bobřím působením člověk dvakrát nejásá. V minulosti to došlo až tak daleko, že podvakrát byl bobr na našem území zcela vyhuben²⁾. Nyní nastává opět čas jeho expanze a s ní ruku v ruce přichází výše zmíněné problémy. Jakákoliv ochrana dřevin (oplocením, nátěrem) je málo účinná a hlinité břehy je nutné obsypávat kamennou rovnaninou. Pro zajímavost, roční škody v Jihomoravském kraji mezi léty 2004-2009 stouply z 600 000,- na pět milionů korun³⁾. Přesto se legislativně nic nemění a bobr je nadále veden jako chráněný druh živočicha a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. U nás je chráněný dle zákona na ochranu přírody 114/1992 Sb. a vyhlášky 395/2002 Sb., kde je zařazen v kategorii silně ohrožený, a dále je vyjmenovaný v přílohách II a IV směrnice č. 92/43/EHS. Navíc k hospodářským činnostem, které se nějak týkají bobra je třeba mít podle §56 výjimku, kterou uděluje orgán ochrany přírody.

I když v tomto článku (z pohledu lesního hospodáře) nad přítomností bobra zrovna nejásám, přesto jeho přítomnost v přírodě Doubravnicka považuji za jev více méně pozitivní. Suum cuique - Každému co jeho jest! Málo platné, bobr je přirozenou součástí říční krajiny a proto by bylo špatné, snažit se jej z jeho domácího prostředí vytlačit někam jinam. V každém případě je však nutné do budoucna počítat s negativními vlivy bobří činnosti v této zóně a mít připraveno šetrné řešení, co se týká případné regulace bobřích stavů a účinné řešení, co se týká náhrady hospodářských škod. A hlavně, používat zdravý rozum při řešení případných konfliktů.

Petr Koukal

Poznámky:

1) Reintrodukce je znovuzavádění druhů do prostředí, kde se kdysi přirozeně vyskytovaly, ale odkud z jakýchkoli důvodů vymizely.

2) Literatura praví, že poslední bobr na Moravě byl uloven roku 1730 někde u Grygova (LEHKÝ a PRAŽÁK 1998). Potom následovaly pokusy některých šlechtických rodů s umělým chovem kvůli cenné kožešině, ale výsledek tohoto počínání byl nevalný. Přece jen bobr není domácí králík a tak se stalo, že roku 1882 uhynul poslední takový jedinec poblíž Hamru na Nežárce (ŠAFÁŘ 2002).

3) Zdroj: ČTK, Brněnský deník, Kraj chce omezit populaci chráněného bobra