městys Doubravník

7. července 1917 Dnes vyjeli jsme z Vladivostoku a v 8. ráno přijeli jsme do Nikolsk Usurijsk. Stojíme na nádraží, až v 10. přišli jsme do kasáren. Zde jsme byli přiděleni k rotám kulometným. Já jsem přišel k 2. kul. rotě. 1. a 3. rota vyjely již na frontu a my držíme služby hlídky po městě.

20. července Dnes přišel telegram francouzského presidenta, který posílá při slavnosti odevzdání praporu 21. pluku, který bojuje na francouzské frontě. Uznává naše požadavky, jakož i anglické a naši národní radu jako vládu svobodných Čech s prof. Masarykem v čele. Na to konala se vojenská přehlídka vojska garnisonu Nikolsk Usurijského. II. prapor 8. pluku, dělostřelectvo, kavalerie, která byla teprve v začátcích, inženýrná rota a nestrojová rota. Byli jsme seřazeni a raport dán plukovníku Sofickému, který pronesl krásnou řeč. Pak byly hrány hymny. Česká, Francouzská, Anglická, Americká, Japonská, Čínská, Srbskou a Černohorskou, Ruskou zahráli jako pochod.

31. Dnes odjela na front 7 a 8 rota 8. pluku. My se připravujem.

1. srpen Vyjeli jsme z Nikolska na rozjezd Svjagino a zůstali jsme zde stát. V 7. přijeli Angličané, přivítala je naše hudba od 5. pluku. Zde pracujem na okopech proti bolševikům, kteří nejsou od nás daleko. Zde byl přidělen k naší části ataman Kalmikov se svým oddělením. Měl něco pěchoty, kavalerie a dvě děla lehkého rázu. Vesměs to byli Usurijští kozáci, bojovníci I. třídy. Přijímal je generál Dětřichs a Špaček od Národní rady z Vladivostoku. Byl to okamžik, že do smrti vidět nebude, když mluvil Ataman Kalmikov.

8. Odjíždíme do Nikolsk Usurijský. Po nás přebrali frontu Angličané a Američané. I Japonců zde bylo.

10. srpen Dopoledne odjíždíme z Nikolska po mandžurské dráze. Jedu jako nemocný, mám velkou horečku 40,3 stupňů. Stále mne motají celého do mokrých plachet.

12. Dnes jsme přijeli do Sharbina, je mi trochu lépe, ale hlava bolí.

14. Ráno přijíždíme do st.Buchedu, ubytováni jsme v kasárnách. Zde mně zachvátila ještě dvakrát horečka, že mne odvezli od roty na okolodek (sanitní vlakový vůz), že jsem ani nevěděl, že mne vezou. Jak mi potom jeden od sanitky říkal, který mně naměřil tenkrát 41,5 stupňů, nebýti dobré opatrnosti, již bych byl asi na onom světě. Když jsme přijeli do st. Japonci nám dělali parádu na přivítanou. Zde je též Čínská posádka, jelikož je to čínské území. Stará vláda ruská vystavěla tuto dráhu a měla ji míti ještě asi 20 let. Japonci stále projíždí na front. Zde jsme byli až do 4. září. Dnes odjíždíme z Buchedu přes st. Mandžurii do Daurie. Zde bylo bojiště Atamana Semenova a naší západní částí. Zde se spojujeme s generálem Gajdou, který tlačil bolševické části na dráze Manžůrské. Jedeme stále na západ, až 15. září přijíždíme do Yrkutska.

15. září Přijeli jsme do Yrkutska. Jsou po celé cestě přes řeky mosty od červených strženy. U jezera Bajkal byl jeden tunel též hoděn do povětří, st. Bajkal byla smetena z povrchu zemského. Loď Ledokol Bajkal shořela od našich střel při dobývání bajkalského úseku.

16. Stojíme na st. Vojenny Gorodek, odtud jedem na Inokeňčevskuju, zde jsme až do rána.

17. Dnes vystoupili jsme z vozů a ubytováni jsme v barákách. Jsou zde již části nového pravitělstva, kteří provádějí výcvik.

18. Dnes jsme byli u řeky Angary podívat se na zbořený most bolševiky. Máme volno.

19. Dopoledne máme volno, perem prádlo a odpoledne již nesmí se dále vzdalovat nikdo od vlaku. V 4 hod odpoledne vsedáme do vlaku, zdá se nám, že je to jako moc na spěch, večer vyjíždíme z nádraží.

20. Ráno zastavili jsme na st. Folma. Všichni z vlaku ven, železný most přes řeku je shoděný a po provizorním mostě přetáhnou jen prázdné vozy. Ze strany z které jsme přijeli lokomotiva zatlačí naše vozy přes řeku, na druhé straně čeká druhá lokomotiva, ta je vytáhne. My přejdeme pěšky přes most a na druhé straně vsedneme zase do vlaku. Hlídku u mostu mají Japončíci. Dnes je již řádná zima. Jedeme brzy dále přes st. Polovina, Čerevnikovo, zde uhelné doly, Kotuluk, rozjezd Perevozcharik, kamž jsme přijeli v noci. V rychlosti se přemění parní stroj a již jedeme dále, asi fronta hoří.

21. Ráno přijeli jsme do st. Zamza, dále Alkamaj, Oběpucha do velké st. Taišet. Zde oběd. Po obědě zrovna dále přes Jurty, Kluči, Zješety, Dohnalovo, Inguškaja a v 9 hod večer Kansk Enizejsky.

22. Ráno st. Krasnojarsk, dále přes Minimo, Kača, Sněžnaja a velká st. Černorječenskaja.

23. V noci st. Bogotol, Marinsk, zde byly velké boje s bolševiky. V krasnojarsku stálo mnoho těžkých děl a minometů, které asi půjdou za námi na západ.

24. Ráno do st. Barabinsk, zde nestojíme dlouho, jedeme přes Blok-Post Maškaz, Paverskaja, Tatarskaja a v 10. hodin Omsk.

25. Stojíme v Omsku, odjíždí 30 mužů k I. divizi jako doplněk.

26. Dnes pohotovost, nesmi nikdo od vlaku se vzdalovati, čeká se na rozkaz odjezdu. Přijel též vlak se štábem pluku, hudba koncertuje na nádraží.

27. Ráno se čte rozkaz a připravujem se k odjezdu. Ve čtyři hod. odpoledne vyjíždíme z Omska. Přijeli jsme do Petropavlovska, Makuščino, Sebjarin, Krabcovo, Kurgan, zde stojíme hodinu a jedem dál.

28. Jedem stále jako by nás někdo hnal, přemnění se parní stroj, asi to vpředu praští, jak se po vojensky říká. Večer v 11. hodin přijeli jsme do Čeljabinska. Zde stojíme do rána.

29. září Ráno v 8 hod vyjíždíme z Čeljabinska a Kristinu, Polnevaja, v 10 h. večer přijeli jsme do Ekatěrinburku.

30. Zde stojíme, všude okolo mnoho vojska, poněvadž fronta již není daleko. Máme pohotovost a k večeru odjezd. Večer vyjeli jsme z nádraží, ale jedeme tak pomalu, zde jsou dráhy ve velkém nepořádku, mosty přeházené a jen částečně spravené nahonem, všechny stanice jsou shořené, ani úředníků není.

1. říjen Přijeli jsme odpoledne 30 verst před město Tagie. První prapor musel již na cestě vystoupit, byl napaden bolševiky, kteří nám šli do zad. Byli však zahnáni zpět. K večeru přiletěly 2 eroplainy, které na naše vlaky pouštěly bomby. Podp. Doležal od telefonu byl zraněn. Dnes naše 4. pušky jdou na zástavu do linie. Ostatní jsou ve vozech.

2. Dopoledne jsme ve vozech, odpoledne jdeme měnit. Druhá půlrota včerejší půlrotu na zástavu. Noc venku v lese. Dnes již je řádný mráz.

3. Dnes po poledni nastupovaly naše části na bolševické linie před Tagilem. Po dlouhém boji, jak dělostřelectva, tak pěších, byli nuceni bolševici ustoupit a my večerem obsadili jejich zákopy. Z jejich strany byla velká kanonáda jak těžkých, tak z lehkých děl. Máme zabité a mnoho raněných bratří. Zde leží ještě mrtvoly z boje před čtrnácti dny, který byl sváděn o Tagil, ale bez úspěchu. Na naší straně máme 4. lehká a 1. těžké dělo. V noci šla naše puška četař Babák na obrněný vlak. Začíná pršet.

4. Časně ráno vyjel náš obrněný vlak ku předu. Sotva vystřelili tři rány na Tagil z děla našeho obrněného vlaku, které obsluhovali ruští dělostřelci, již do nás bolšáni prali. Byli zde dobře zastříleni. Prvním granátem vyhodili nám jeden vůz z kolejí a pokazili kolej. Naši dělostřelci pálí jeden granát za druhým na nádraží Tagilu, že jsme ani neslyšely explodovat kolem nás bolševické granáty. Do parního stroje přišly tři granáty, náš vůz byl též rozbit až se nám sypal strop na hlavu. Teprve víme, že je s námi zle. Telefonujem na parní stroj, ale žádná odpověď, lokomotiva byla již prázdná i s velitelem, tak jsme také vyskákali. Sotva vylezem z vozu, již nás kulomet četl. Boudiše kropil kuličkami, jednoho ruského dělostřelce zranil. My tady byli jsme před naší frontou, oni mysleli, že jsme krasnoarmejci. Mezi útěkem urazil našemu kulometčíku granát, který dopadl při útěku mezi nás, obě nohy. K večeru bylo město vzato bodákovým útokem. Padl též granát do telefonní stanice, která byla umístěná za velkým stromem v lese a všichni bratři byli od něho roztrhaní že kusy z nich visely po stromech. Tento den jsem znovuzrozen. Večer ubytovaní jsme v železničním domku.

5. Dnes odpočíváme v Tagilu.

6. Brzy ráno jedeme na obchvat st. Laju asi patnáct verst od Tagilu, kterou drží ještě bolševické části. Náš prapor a dva kanonky úderné baterie Kulikovského. Přešli jsme asi 10 verst již jsme narazili na přední stráže bolševické. Šli jsme ještě v koloně a oni do nás pustili takový oheň z pušek a kulometů. To byla panika, koně se plašili, bagani, kteří nám vezli potřebné věci utíkali od svých vozů. Hned byl udělán řetěz a již se postupovalo. Kapitán Kulikovsky otočil kanonky a již začal řezat granáty a šrapnely do jejich zákopů. Netrvalo to dlouho a již jsme byli v jejich zákopech a na st. Laji. Večer naše puška jde na zástavu a jsme tam do 2. hod v noci. Bylo nám zima.

7. Stojíme na nádraží a čekáme na vlak, který nás má odvézti, zde frontu převezmou ruské části. Prší celý den.

8. Přijela sem Yrkutská divize a my odjíždíme zpět do Tagilu.

9. Stojíme u Tagilu, byli jsme se vykoupat a večer jedeme do Ekatěrinburku.

10. Přijeli jsme do Ekatěrinburku, stojíme zde celý den. Zde byla zavražděná celá carská rodina. Zde se zásobujem jídlem, na bazaru je vše k dostání. Večer odjíždíme do st. Kordon, trochu to tam práská. Zůstali jsme stát na rozjezdě 61. Zde jsme byli na frontě čtrnáct dní v samých lesích a porostlinách. Sněhu je zde až po pás, mrzne dosti.Teď snad máme jeti na odpočinek.

25. října Jedeme zpět do Ekatěrinburku a odtud do st. Kamyšlov. Zde jsme ubytováni v lihováře. Na nádraží jsou vlaky se samým vojskem ruským. Dlouho jsme zde nabyli. Druhý den přišel telegram a hned na dráhu. Jedeme směr Ekatěringurk. Zde odevzdával gem Gajda prapory II. divizi. Jedem stále na rozjezd Kurjovka, zde jsme stáli 6 dní. Dělá se cvičení jako v míru. Zdrželi jsme se zde až do 17 listopadu, dály se delší výpady do stran, poněvadž zde bylo celé okolí nalezlé bolševických částí.

17. listopad Vyjíždíme z rozjezdu Kurjovka na rozjezd 61. Vystoupili jsme z vlaku a jsme na noc v barákách kolem dráhy.

18. Celý den jsme na místě, večer fasujeme konservy, cukr, chleba na dva dni. Brzy ráno děláme nástup na Molobku obsazenou bolševiky. Vesnice čítá asi 200 domů roztroušených po návrších. V lese jsme na noc.

19. Brzy ráno vyrazili jsme oklikou asi 16 km na Molobku. Sněhu je po pás, že se hrozně těžko chodí. Odpoledne ve 4 hod přišli jsme na dostřel vesnice. Naše dělostřelectvo, dva plukovní lehké kanonky začaly střílet. Dostali jsme však skoro až ze zadu od bolševika oheň z pušek a museli jsme zpět. Mnoho našich odvezli kozáci na koních. Třeba tři seděli na jednom koni. Hrozně špatně se utíkalo v tom sněhu. Ustoupili jsme asi 3 km zde jsme na noc. Skoro polovina vojska je nemocného.

20. Zase brzy ráno jedem kupředu na Molobku. Naše kanony počaly střílet, ale z druhé strany žádná odpověď. Do rána bolševici vyklidili Molobku. Byla vyslána rozvědka do vesnice a odpoledne přibyli jsme do Molobky. Ubytováni jsme po domech.

21. Ráno opouštíme svůj byt a jdeme na druhou stranu vesnice. Zde držíme zástavy proti nepříteli, který má obsazenou ruskou a Tatarskou Birnu. Sem také přijel gen. Štefánik, zůstal na dráze. Od nás byla tam k němu vyslána delegace. Vesničané musí každý den na okopy, které se dělají ve sněhu. Na stravu se máme dobře, byli jsme zde až do 13. prosince.

13. prosince Ráno v 4 hod vyjelo nás od naší roty 16 s leviskami na tatarskou birnu. Byl pluk kavalerie naší a 200 kozáků, naše dvě plukovní děla. To byla celá útočící tlupa. Museli jsme tentokráte jíti nazpět, bez pěchoty není žádný boj. Byli tři zabytí a dva raněný. K večeru přišli jsme zpět do Molobky.

17. Dnes byl zase nástup na Birnu, ale v poledne již jsme byli v Birně. Dlouho se zde nezdržujem, hned dále, přišli jsme do tatarské vesnice. Jsme u jednoho tatara na noc.

18. Brzy ráno potkáváme se s Yrkutskou divizí, která šla proti nám. Zde měli být bolševici vzíti ze dvou stran, ale oni byli šikovnější a přes noc zdrhli. V poledne přišli jsme do Suchum. Bolševická kavalerie opustila Suchum před půl hodinou. Zde mají samé drátěné překážky a na 20km. Odpoledne vyšli jsme ze Suchumu po Sibirské silnici, dostali jsme ještě od nich granáty. K večeru jdeme zpět, v barákách na noc.

19. Dnes jsme ďáli obchvat na bolševické zákopy, ale nadarmo, přijdeme k nim, byly již prázdné. Zde nocujeme ve vesnici na trachtě. Zima je zde obrovská, jednomu koni zmrzly nohy, že padl.

20. Ráno jdeme po trachtě dále ke Kunguru. S nepřítelem jsme se nesešli, utíká stále k městu Osy.

21. Dnes po poledni přišli jsme do města Kunguru. Ubytováni jsme u jednoho tatara.

22. Dnes slyšíme střelbu kolem města z pušek, děl i kulometů. Zde vodí červených zajatců, houfně se vzdávají. Na vánoční svátky dostal každý 2 vánočky, cigarety a j. věci. Masa bylo také dosti. Zde jsem psal dva lístky domů. Pobyli jsme zde až do 2. ledna 1919.

pokračování příště

Sumář:

Deník z války - můj příběh [1]
Deník z války - můj příběh [2]
Deník z války - můj příběh [3]
Deník z války - můj příběh [4]
...
Transsibiřská magistrála