městys Doubravník

Těžba dříví na Závisti

Závist je nepěkná lidská vlastnost spočívající v touze vlastnit to, co má někdo jiný. Závist je ale i například osada, část obce Předklášteří a Závist, nebo spíš "Na Závisti" je také název místní trati v katastrálním území městyse Doubravník. Věru tak.

Pro nedoubravnické přiblížím, že se jedná o strmý svah, který se táhne v délce bezmála 600 m mezi čerpací stanicí a vjezdem do oblasti Bácek. Na tomto svahu, který byl vytvořen postupným zahlubováním řeky Svratky, se nachází na parcele č. 1562 lesní pozemek o výměře 32 582 m². V lesnickém plánování je to oddělení 105, dílec B s porostními skupinami 2 a 11. Vše dobře viditelné vlevo od silnice mířící k Černvíru.

strmý svah Závisti v délce 600 m

Tato silnice vede po vyvýšeném náspu, ne z nějakého rozmaru stavitelů, ale z ryze praktického důvodu. V širokém říčním luhu, který je dnes zemědělsky obhospodařován, stojí hladina podzemní vody velmi vysoko. A ani po provedení melioračních prací a vyhloubení odtokových rigolů se situace o mnoho nezlepšila. Na jaře a na podzim to pod nohama zkrátka čvachtá jak na blatech. To poznáme, jakmile se vydáme k našemu lesu. A přidá-li se k tomu hustá a dlouhotrvající mlha, tak typická pro tuto končinu, jsme rázem "V ráji šumavském" Karla Klostermanna. Ještě pro zajímavost, pozemek, přes který si zkracujeme cestu do lesa, byl v dobách, kdy v zimě byla ještě zima, využíván jako ledová plocha pro hokejové kluziště. Podrobné zmínky bychom našli v záznamech o činnosti tehdejší tělovýchovné jednoty Orel, ale to už by bylo na samostatný článek.

odvodňovací povrchový rigol plný vody

Nyní se trochu rozhlédneme po lese. Uprostřed svahu vidíme rozluku porostu vysázenou před 26. lety smrkem. Inu, byl tehdá takový zvyk. Za hajného Josefa Špačka jsem chodil ty malinké smrčky okopávat motykou, později i ožínat srpem. Šlo to pěkně, řady jak vojáci. "Jako vojáci...", slyším dodnes pochvalný hlas svého předchůdce. Vysázený pás lemují zprava i zleva dvě erozní rýhy po dešťové vodě. Odplavená půda i drobné kamení se nachází rozprostřené do tvaru vějíře na úpatí svahu. Na těchto úrodných místech se uchytily náročnější listnaté dřeviny - namátkou Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a Javor mléč (Acer platanoides). A jelikož široké údolí Svratky nemá tvar V, ale podobu lichoběžníku, následuje už prudký sklon. Opravdu málokoho by napadlo, že k horní hranici pozemku je převýšení 110 m. Prakticky to znamená, že dáte-li ruce před sebe, už jste na zemi. Toto krajně nepříznivé stanoviště, tzv. občina, bylo dlouhá léta využíváno pro travaření a pastvu koz. Na začátku 20. století sem však zřejmě z racionálních důvodů uměle nastoupil smrkový les s příměsí borovice. Nicméně ještě dlouho bylo lze shlížet na Doubravník dolů ze Závisti bez nějakých překážek.

pohled ze Závisti na Doubravník   [plná velikost]

Na okolní pozemky, kde vývoj vegetace probíhal přirozenější cestou, se dostavila nejprve bříza, kterou později vytlačil habr s podrostem lísky a vtroušeným dubem. Královnu našich lesů - jedli, natož pak buk, zde ale nenajdeme. Klíčovou roli v tom určitě sehrává východní expozice svahu, kam sluneční záření dopadá od časných ranních hodin, což stínomilné dřeviny moc v lásce nemají. Inu tolik ke struktuře místního porostu.

Snaha překonat zemskou gravitaci lehce způsobí, že si při náročném výstupu ani nevšimneme kdysi vytvořených říčních teras, které zmiňuje RNDr. Vosyka v knize o geologii Doubravníku. A snadno přehlédneme i pomístní výchozy bítešské ruly, která zde vytváří malé skalky. Náš pohled směřuje poněkud výše, kam jej poutají prořídlé koruny totálně suchých stromů. Smrky i borovice, vše mrtvé. Bez přehánění - "Padesát odstínů hnědi..."

prudký sklon s posledním zeleným smrkem

Co se to stalo? No jářku že to, co všude. Naše dlouhodobé iluzorní cíle v oblasti pěstování lesů se právě tady a teď potkávají s objektivní realitou. Rozhodný okamžik, kdy se spojily hned tři, pro les fatální příčiny. Sucho, kůrovec a kdo by to řekl - dusík. Ale ve hře mohou být klidně i další proměnné o kterých se zatím ještě ani neví. Jisté je, že během krátké doby přišla obec de facto o všechny hospodářské lesy, tvořené převážně smrkem. Milionové škody a co teď? Kácet - nekácet, sázet - nesázet? Zkrátka co člověk to názor...

A já, při vší úctě k lidem, kteří proseděli větší část života na různých školách (kde byli krmeni myšlenkovými konstrukcemi, které byly dokazovány zase jinými myšlenkovými konstrukcemi), v konfrontaci vždy podotýkám, že i ten "selský rozum" má mnohé co do sebe. Mám osobně vyzkoušené, že toliko praxe je prubířským kamenem poznání a lesu škodí především spěch. Tedy žádné hurá akce s douglaskou¹⁾ a hlavně, - hlavně už nepohlížet na les jen z hlediska kapitálu, mzdy a renty.

S tímto vědomím jsme se rozhodli předržené - 110 let staré smrčiny na Závisti vykácet. Jistou roli zde hrálo i to, že v blízkosti lesa vede koridor vysokého napětí, kam by v budoucnu mohly padat trouchnivé souše. Navíc blízkost čerpací stanice nabádá také k jisté opatrnosti ohledně požáru, který se v odumřelých porostech šíří rychlostí blesku.

14. listopadu se tedy na Závisti začalo opatrně kácet. Postupně byla odebrána první řada krajových, hluboce zavětvených stromů a do vzniklé proluky směřuje kácení shora po svahu tak, aby kmeny neležely přes sebe. Vytahování děje se v celých délkách, neboť odvětvování motorovou pilou na takovém sklonu skutečně není možné natož bezpečné. Technologický proces je tedy složený z těchto uzlů: pařez - kácení - traktor - odvětvení - manipulace na sortimenty - vyvážecí vlek - odvozní místo.

manipulační místo pod svahem

Jelikož se na manipulačním místě hromadí značné množství klestu, řešíme jeho likvidaci prostým spálením. V současných podmínkách, kdy se díky zhroucenému trhu s dřívím propadáme už při samotné těžbě do červených čísel, si jinou metodu ani nedovedu představit. Navíc jezdit po podmáčené louce (která navíc není naše) ještě s další těžkou technikou by asi nebylo to pravé ořechové...

Pokud nás zajímá kvalita těžených kmenů, tak je to stále táž písnička, na kterou jsme si už v obecních lesích zvykli. Velké procento červené hniloby v oddenkových částech, křivost a sukatost na denním pořádku. Při manipulaci se musí tedy hodně vyzdravovat. Co je dobré, odbýváme smluvním partnerům v pilařských výřezech, zbytek tvoří palivové dříví.

Část produkce - zejména přesílené kusy, které velké provozy odmítají vykupovat, jdou na skládku vedle areálu ČOV, kde čekají na pořez pásovou pilou. Vyrobené řezivo slouží pro potřeby městyse. Tímto se ušetří nějaké peníze a současně naplňujeme ideu, že dříví má sloužit v místě kde vyrostlo. Takto byl vyroben "z našeho" např. taneční parket, zábrany podél silnice na Dolním Rakovci, připravuje se výstavba pergoly na fotbalovém hřišti a v neposlední řadě se dříví z obecních lesů použije při obnově dřevěné lávky na Prudké.

vyrobené sortimenty připravené k odvozu

Na závěr článku bych chtěl požádat všechny návštěvníky lesů městyse Doubravník, aby dbali při pohybu v porostu zvýšené opatrnosti. V některých místech hrozí pády stromů nebo střet s těžební technikou. Buďte proto na sebe opatrní.

Petr Koukal