městys Doubravník

Zdeněk Macháček - Sochy

Výstava začíná v sobotu 6. června v 15 hod. a končí 28. června. Součástí vernisáže v 16 hodin bude koncert: Moravské jazzové duo - Milan Kašuba, Petr Kořínek

Zdeněk MACHÁČEK

1925	narozen v Brně.
1945-48	studia na přírodovědecké fakultě MU Brno.
1950-52	studia na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně u prof. Jana Bruknera
1961	přijat do SČVU a je na "volné noze".
1957	jedním ze zakládajících členů Skupiny 4.
1958	jedním ze zakládajících členů skupiny Parabola.
1971	odchází do Křížovic (u Doubravníka) na Vysočině, kde zůstává - tvoří - žije. Je členem Horáckého klubu výtvarníků Vysočiny ve Žďáru nad Sázavou a sdružení Q Brno. Účastnil se cca 60-ti skupinových výstav a uspořádal asi 45 samostatných výstav u nás i v zahraničí.
1992	zakládá se sochařem Rostislavem Magnim mezinárodní sochařské sympozium "Dřevěná plastika" ve Žďáru nad Sázavou.
2006	účastní se slévačského sympozia ve Štěpánově.
	Zastoupení ve sbírkách: Alšova jihočeská galerie - Hluboká nad Vltavou, muzeum města Brna - Špilberk, Galerie z ruky - Křížovice, kde má stálou expozici, Národní galerie, galerie Hörle slotte - Švédsko, galerie a muzeum erotiky a lásky - Brno, soukromé sbírky u nás, v Belgii, Francii, Německu, Rakousku, USA.
1967	obdržel čestné uznání na Brněnském bienále
1969	obdržel čestné uznání na výstavě "Socha a město" v Liberci
2005	vyznamenán cenou města Brna.
2015	pátá (vždy po 5-ti letech) autorská výstava v Galerii z ruky

KRAJINA, 65x53 cm, r. 2019

Tématy své tvorby je sochař Zdeněk Macháček s věrností obrácen ke krajině a k člověku. Obě náklonnosti, ke krajině a člověku, vnímá spojitě. Vyjádření námětu může vězet v nestrannosti, či v užití stylizace, přičemž nejprůkaznější umělecký jazyk vystupuje z autorovy individuality.

BĚLÁSEK ČERNÝ, 35 x 46 cm, r. 2020

Macháčkovy tvůrčí metody nesou se na vlně sdělnosti. Zhruba od druhé poloviny osmdesátých let minulého století jde o formálně sevřená díla v lyricko-expresivním tvarosloví na metaforické motivy ženského aktu a jednotlivosti přírody či živlů. Poté přistoupil ke komorním, brzy k monumentálním vícedílným dřevěným figurálním sousoším. Téma mají společné, bájeslovné lidské toužení vzlétnout. V Macháčkově pojednání nezřídka s hyperbolickou groteskností. Vždy s filozofií pramenící v lidumilství. Fundament této umělecké práce tkví v imaginativním úsilí vyzvednout člověka do nadzemského prostoru, k fascinaci svobodného letu. Mystéria obrazivosti jsou bezbřehá. Stejně důležité jsou osvobozené náměty krajiny a stromu.

Pro Macháčka je obé nadáno touž inspirační silou, jakou má lidská bytost. Ovšem krajina poskytuje násobně více tvůrčí svobody, otevírá cestu k zobecnění, a tím k větší síle ikonického symbolu a paraboly, až k minimalistickému podání.

MOTÝL, 31 x 30 cm, r. 1978

Už je tomu dávno, kdy jsem si dovolil napsat: Zdeněk Macháček dospěl do věku s přívlastkem požehnaný. A jeho tvorba je stále znamenitá. A teď? Věk má počitatelně požehnanější a za sebou tvorbu o další píď znamenitější.

Jan Dočekal