městys Doubravník

Kresby nebo fotky? Realismus doubravnické výtvarnice

V dnešním rozhovoru vám představíme dobře skrývaný doubravnický výtvarný talent. Je to žena, která kreslí tak dokonalé portréty, že na první pohled nepoznáte, zda se jedná o fotku, kresbu či malbu. Kdo její práci zná, žasne nad realismem její tvorby. Možná jste už obdivovali její obrázky v naší pamětní knize anebo jste se pozastavili nad umně namalovanými plakáty na akce městyse. Rozhovor kvůli své skromnosti málem odmítla. Seznamte se - paní Eva Šikulová.

Samouk s talentem po mamince

Evi, kdy jsi s kreslením začala? Objevila jsi svůj talent už jako dítě?

Jako dítě jsem malovala strašně ráda a zůstalo mi to doteď. Kreslím celý život, časem jsem měnila jen techniky - malovala jsem olejovými barvami, kreslila jsem na dřevo rudkou a teď jsem skončila u tužky. Tužka mě bavila vždycky - tužka a pastelky, to byl dostupný materiál. Co mě nikdy nebavilo, to bylo jakékoli vybarvování, potřebovala jsem kreslit a malovat podle sebe.

Chodila jsi, například, na výtvarný kroužek? Vedl tě někdo jiný než učitel výtvarné výchovy?

Ne, jsem prostě samouk.

A měla jsi svůj talent po někom zdědit?

Po mamince. Maminka kreslila krásně, asi ne tak dobře jako já, ale spíš to bude tím, že se malování pořádně nevěnovala. Myslím si, že každý člověk se může zdokonalit, když kreslí hodně. Kdokoli se může naučit dobře kreslit.

Neuvažovala jsi o studiu umění na střední škole, když ti to tak šlo?

Ne, já měla kreslení a malování vždycky jako koníček, asi by mě nebavilo, tvořit pořád nebo se tím živit.

Portréty? Portréty!

Jak často tedy kreslíš?

Kreslím a maluju hlavně portréty. V poslední době většinou jen, když po mně někdo něco chce, když mě někdo osloví. Střídají se u mě období, kdy mě to baví s těmi, kdy mě moc kreslit nebaví. Střídám to se čtením, což je moje druhá největší záliba - čtu, čtu, čtu, ale nemaluju. Vydržím bez malování třeba i tři měsíce. Nemívám takovou tu nutkavou potřebu. Tu jsem třeba měla, když umřel Karel Gott - ten den jsem nakreslila jeho portrét. Měla jsem ho ráda, tak jsem ho hned nakreslila. Ale teď mám opravdu období, kdy maluju jen, když mě někdo o něco požádá.

Maluješ i něco jiného než portréty?

Spíš jen portréty, v současnosti málokdy něco jiného. Ale kromě lidí... dělala jsem na zakázku i dva psí portréty - to není těžké, nakreslíš rasu a nějaká ta podoba už tam je.

A vše teď tedy tužkou?

Ano, tužkou. V dnešní době se dá sehnat tolik různých vychytávek - například papírová těrka. To je takový slisovaný papírek do tvaru tužky a tím kresbu rozmazáváš, místo prstů. Nebo guma v tužce - tvarovaná do špičky a můžeš odgumovávat malé přesné detaily. To je skvělá pomůcka. Takže si s tou tužkou fakt vystačím, nepotřebuju momentálně zkoušet nic jiného.

Co nebo kdo je ti inspirací?

Ráda kreslím příbuzné, hlavně děti, ty mě baví nejvíc. Musím přiznat, že ráda maluju hezké lidi, nevím proč. Taky je dokážu namalovat rychleji. Když se mně ten člověk úplně nelíbí, pořád s kresbou nejsem spokojená, nedaří se mi to, mám trochu tendence toho člověka přikrášlovat. Když potom takový portrét odevzdávám, jsem z toho trošku rozpačitá... Ale zatím si nikdo nestěžoval, i když samozřejmě nevím, co potom lidé říkají za zády.

Naštěstí mám doma velkého radílka, prvního kritika, svého manžela. Sice nenamaluje ani čárku, ale umí dobře poradit - tohle oko máš níž, druhé oko je menší. Když se s kresbou dělám dlouho, ztratím ten odstup a už chyby nevidím.

Práce s olejem

Máš vzor v nějakém umělci?

Ani ne. Ale když jsem kdysi ještě malovala olejovkama, obdivovala jsem renesanční obrazy. Líbilo se mi, jak z tmavého pozadí vystupují portréty šlechtičen. Nemám vyhraněného oblíbeného umělce, ale moc ráda navštěvuju zámky a koukám po těch podobiznách. Jednou, to už je hodně dávno, jsem kopírovala portrét císařovny Sissi. Nebo jsem si sama nějakou dámu na černém pozadí vymyslela. Tyhle věci už bych dnes nikomu neukázala.

Ale vlastně jeden lidský vzor mám - je to má sousedka Dobra Krystová. Maluje pro obec plakáty, pro jubilanty obrázky do doubravnické pamětní knihy. Maluje většinou tuší a akvarelem, její věci obdivuju, umí namalovat nádherné obrázky.

Naučit se malovat olejovými barvami taky není jednoduché. Naučila ses to sama nebo například na nějakém kurzu?

Víceméně sama. Jednu dobu letěly "krajinky". Jeden můj kamarád byl krajinář, ten mě do techniky oleje zasvětil - poradil mi, jak na ty barvy, jaký materiál použít jako podklad. Chvíli jsem pak malovala krajiny - obdarovala jsem celou rodinu, potom jsem olejem začala dělat portréty. Strašně ráda maluju podle starých fotek. Naposledy jsem dělala podle klasické staré, černobílé svatební fotografie portrét svých rodičů. Ten jsem mamce věnovala na narozeniny.

Jak dlouho Ti trvá namalovat obraz?

Ptá se mě hodně lidí, ale nedokážu na to dobře odpovědět. Asi by se to dalo nějak spočítat na hodiny, ale nevím, je to různé.

Realismus nejen na Facebooku

Chodíš třeba na výstavy, ohlédnout, co dělají ostatní? Sleduješ někoho na Instagramu?

Jen na facebooku. Jsem ve skupince Malíři, kreslíři, ilustrátoři, tam ráda sleduju, co kreslí ostatní. Občas tam svou práci taky přidám. Baví mě realismus a pokud je výsledné dílo hodně podobné skutečnosti, jsem spokojená. Vlastně jsem si teď zformulovala, co mě nejvíce baví - realismus, kreslit podle fotek. Na klasický portrét, s modelem, bych neměla trpělivost. Naposledy jsem podle modelu malovala s mámou - vzájemně jsme se malovaly z profilu, ale nedopadlo to nejlépe. Bylo to už hodně dávno.

A malování venku?

No to ne! Fouká ti do toho, otravuje hmyz, to není nic pro mě. Plenérista nejsem.

Vybavíš si nějaký obraz, na který jsi vážně pyšná?

Mám dva. Stoprocentně už zmíněný svatební portrét rodičů, s tím jsem hodně spokojená, je to srdeční záležitost. A pak ... to mě svou reakcí na obraz dokonce rozplakala moje babička, která už nežije. Babička byla hodně věřící a já jí jednou k Vánocům darovala olejomalbu panenky Marie s malým Ježíškem. Marie je tam vypodobněná tak jakoby "domácky" - portrét je zimní, Marie je zachumlaná do modré deky. Babička byla moc dojatá... dokonce ten obraz nechala pokřtít v kostele. Pak, když chodilo procesí, kdy lidé před domy vystavují svaté obrazy či kříže, babička měla před domem tuto mou Marii s Ježíškem. Toho jsem si hodně vážila, opravdu.

Jak malovat jako Eva?

Chtěla bys vyzkoušet i nějakou jinou techniku než olej a tužku?

Nevím, teď jsem moc spokojená s tou tužkou... ale nevím. Od manžela jsem dostala kreslicí tablet, ale není to ono. Kreslení na něm je na mě moc umělé, chybí mně tam ten lidský dotek. Potřebuju se papíru dotýkat. Je také poměrně obtížné naučit se s ním pracovat. Už jsem si říkala, že se pokusím nalákat na něj syna, přece jen jsou děti s technologiemi zručnější než my.

Zdědil syn tvůj talent?

Ano, zdědil. Bohužel nechce malovat. Dříve jej kreslení a malování hodně bavilo, ale už přestal. Nemá to jako koníčka, uměleckým směrem se zatím nevydal, studuje gymnázium.

Můžeme tvé věci někde vidět? Nechystáš třeba nějakou výstavu?

To není nic pro mě, já se nerada zviditelňuji, už tenhle rozhovor je pro mě náročný. A i kdybych něco takového chtěla podniknout, musela bych objet tu spoustu lidí a obrazy posbírat, doma mi toho moc nezůstalo. Jen na fotkách.

Co bys vzkázala čtenářům, kteří se tebou nechají inspirovat? Kdyby se chtěl někdo naučit kreslit a malovat portréty tak realisticky jako ty?

Začít můžete klasickým "rozčtverečkováním". To je skvělý způsob, jak udržet proporce. A pak můžete mrknout na nějaké video. V dnešní době je k dispozici spousta workshopů, kurzů, online lekcí, které vám opravdu můžou pomoci se zlepšit. Ale hlavní rada by byla: kreslit, kreslit, kreslit a nepřestávat kreslit.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor připravila Veronika Chludilová

Autoportrét - takto zachytila Eva Šikulová samu sebe v dětském věku - kresba tužkou

Zpěvák Karel Gott na kresbě tužkou od Evy Šikulové

Zpěvačka Lucie Bílá s dítětem na olejomalbě