městys Doubravník

Mateřská škola včera a dnes

Mateřská škola v Doubravníku oslaví letos 80 let od svého vzniku. To znamená, že byla založena nedlouho po skončení 2. světové války a prošla si od té doby mnoha změnami. Prostřednictvím vzpomínek dvou současných učitelek se přeneseme do časů posledních desetiletí, během nichž se výrazně změnil přístup k výchově malých dětí od dob skončení totalitního komunistického režimu až do dneška. Zároveň vás zveme na výstavu, která se koná právě u příležitosti tohoto významného výročí.

Vzpomínková

Coby rodilá "Kuřimačka" jsem do MŠ v Doubravníku nastoupila jako učitelka v červnu 1990 s dvanáctiletou praxí. Prošla jsem devadesátkami, změnou režimu a jiným pohledem na vzdělávání dětí v mateřské škole. Zpočátku jsme plánovali výchovnou práci do měsíčních plánů podle Programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy, která byla daná a nešlo ji nijak upravovat. Děti neměly prostor pro individualitu, činnosti byly řízené a frontální. Diagnostika dětí byla formální a nijak se neodrážela do výchovné práce. Až s nástupem nových Rámcově vzdělávacích programů a tvorbou Školního vzdělávacího programu začala moje práce s dětmi dostávat širší rozměr. ŠVP jsme si vytvořili na podmínky, potřeby a prostředí naší MŠ. Změnit pohled na nové vzdělávání dětí nešlo ze dne na den. Následovalo několik školení a vzdělávání. Pokusů a omylů. Prožila jsem začátky inkluze, měla jsem ve třídě děti s PAS, ADHD, vývojovou dysfázií.

V Doubravníku jsem vychovala několik generací dětí, v posledních letech to byly děti dětí a dokonce se mojí kolegyní stala moje bývalá žákyně. Doubravnická školka je mojí velikou srdeční záležitostí, učila jsem tu 34 let, a proto jsem odcházela do důchodu s rozpaky… Co bude dál? Celý svůj profesní život jsem dala práci s dětmi, vymýšlela, plánovala, organizovala, řešila a učila, a proto jsem uvítala, když mi byla nabídnuta coby důchodkyni, práce asistentky pedagoga. Jsem teď dětem takovou paní učitelkou babičkou a jsem za to ráda.

Hana Dolíhalová

Třída z doubravnické Mateřské školy paní učitelky Hany Dolíhalové ze školního roku 1991-1992

Učitelský sbor mateřské školy Doubravník ve školním roce 1991-1992

Paní učitelka Hana Dolíhalová při policejním dnu v doubravnické školce

Časy centrálního plánování

Do systému školství jsem na pozici začínající učitelky mateřské školy nastoupila v 80. letech minulého století. Jako všechno tehdy i výchova a vzdělávání malých dětí byly přizpůsobené a poplatné době a režimu. Existovalo centrální plánování, plnily se pětileté plány a závazky socialistické práce. Konaly se dobrovolně povinné brigády, schůze, školení. Oslavovalo se kdejaké komunistické výročí, vyzdvihovaly výsledky budování socialistické vlasti a světlých zítřků. Děti ve školách a školkách se učily tendenční básničky a budovatelské písně, aniž by rozuměly jejich obsahu. Režim dne pro děti v mateřské škole byl pevně daný a převážně organizovaný pedagogem. Bylo dbáno na jeho přesné dodržování: ranní cviky, jedno zaměstnání, svačina, druhé zaměstnání, pobyt venku, oběd, spánek. Individuální přístup k jednotlivým dětem jako forma práce moc nefungoval. Bylo důležité vychovat dítě k poslušnosti a kázni, aby vyrostlo v platného člena "naší socialistické společnosti".

Nové programy

Po sametové revoluci v roce 1989 opět jako všechno tehdy i školství prošlo výměnou "kádrů", výraznou očistou a změnami, které v podstatě dodnes neskončily. Jednou z prvních věcí, které se začaly dělat "jinak", bylo to, že si školy a školky mohly vytvořit vlastní učební plán, podle něhož zaměřily svoje působení na nejmladší generaci. Ze zahraničí se k nám dostávaly nové pedagogické směry, nové metody a formy práce, nové výchovné a vzdělávací cíle. Zpočátku byly mateřské školy samostatnými subjekty, ale po roce 2000 se přistoupilo ke sdružování do společných příspěvkových organizací se školami. I tak ale každá mateřská škola vytváří svůj vlastní výchovně vzdělávací program. Cílem předškolního vzdělávání je připravit dítě na vstup do základní školy. A právě výchovně vzdělávací plán vytvořený na míru pomáhá pedagogům maximálně využít podmínky a možnosti každé školy pro dosažení tohoto cíle. Dítě má být všeobecně rozvinuté po stránce tělesné, psychické i sociální, se schopností projevovat svoje názory. Je podporována jeho osobnost, zdravé sebevědomí, samostatnost, radost ze společné činnosti, ale i ochota pomáhat těm, kteří to potřebují.

Svět kolem nás i dětí

Při každodenní práci ve školce využíváme přirozené dětské zvídavosti k plánování aktivit, které hravou formou vedou děti k novým poznatkům. Praktikujeme tzv. prožitkové učení, což neznamená nic jiného než to, že děti společně sdílejí, co prožily. Tak například po doubravnických hodech zpíváme a tancujeme v krojích, po chřipkové epidemii si nakreslíme bacily a bakterie a řekneme si, jak se proti nim bránit. Využíváme též zájmu dětí o svět kolem nás, takže si povídáme o vesmíru, planetách a černé díře, o zvířatech, o dinosaurech, o práci lidí, o přírodě. Přírodu navíc téměř denně zažívají děti na vlastní kůži - při vycházkách, výletech, venkovním učení a hraní. Děti ve věku do 6 let jsou jako houby - nasávají vědomosti, znalosti a zkušenosti všemi smysly. Je na nás, dospělých, abychom jim pomáhali vyznat se ve všem, co je obklopuje, zprostředkovali jim množství různorodých zážitků a nabídli poznatky, odpovídající jejich chápání světa. A v neposlední řadě bychom dětem měli být dobrým vzorem ve všem, co děláme.

Alena Šikulová,
učitelka MŠ Doubravník

Paní učitelka Alena Šikulová při vystoupení dětí z mateřské školy v základní škole Doubravník

Děti z doubravnické školky pod dohledem policistů

Dětské vyrábění ve školce během letošního jara

Návštěva výstavy u příležitosti výročí 60 let Večerníčku